Co by ukázala pandemie

Ilustrace: Nenad Vitas

Nicméně právě tohle udělala velmi respektovaná analytická firma Gartner, která se ve své zprávě zabývá fungováním podnikové IT infrastruktury během pandemií.

Můžeme odhlédnout od toho, zda právě virus ptačí chřipky představuje reálné nebezpečí, a zaměřit se na pandemie jako takové. Samozřejmě že nad celým problémem lze mávnout rukou s tím, že na kataklyzmatic­ké/výjimečné události se z podstaty věci připravit prostě nelze, několik velmi spekulativních závěru však možných snad je.

Pandemie má oproti jiným katastrofám několik specifik. Na rozdíl třeba od tsunami, která spláchne všechno, co jí stojí v cestě, je pandemie selektivní. Servery i síťová propojení nechává na pokoji (ovšem vzpomeňme při této příležitosti na Restaurant na konci vesmíru od Douglase Adamse a planetu, která byla zdecimována poté, co se neprozřetelně zbavila hygieniků telefonních linek :-) ) a své oběti si hledá mezi lidmi. První reakcí na pandemii tak bývají karanténní opatření.

V ohrožené oblasti může být ztížena možnost se fyzicky přemísťovat, nebo o to vzhledem k hrozbě nákazy alespoň nikdo nebude stát. V tu chvíli se ukáže, nakolik dnes jednotlivé firmy mohou fungovat na dálku. Přitom nepůjde o práci několika jednotlivců na přípravě prezentace a posílání mezivýsledků e-mailem, ale spíše o „virtualitu“ firmy jako takové. Hrozba pandemie ukazuje, že žádoucí by přes veškerá bezpečnostní rizika bylo mít umožněn dálkový přístup ke klíčovým podnikovým aplikacím/procesům. Prospěch z potřeby připravit se na pandemii ale budou možná mít nejen výrobci léků, ale také dodavatelé řešení WAN a VPN.

Jak uvádí i text odkazovaný výše, omezen nemusí být pouze fyzický kontakt. Manažeři či správci podnikových IT mohou přirozeně také zemřít nebo být vyřazeni z pracovního procesu. Pak (trochu cynicky řečeno) dojde na další extrémně zajímavou věc: ukáže se, nakolik dnes počítačové systémy fungují „samy od sebe“ a nakolik jejich bezproblémový chod vyžaduje lidský dohled a neustálé oprašování. Nastane snad po úmrtí administrátora firemní sítě její okamžité zhroucení, nebo spíše budou postupně narůstat chyby a problémy? (Tady je významný další rozdíl mezi pandemií a živelnou katastrofou – ta první obvykle trvá delší dobu.)

Jaký z IT pracovníků se v okamžiku pandemie stane klíčovým? Role a cena se možná najednou obrátí – kreativci, analytici a vývojáři všeho druhu budou náhle postradatelnější než administrátor poštovního serveru. Prověří se, jak je ve firmách řešena zastupitelnost, v tomto případě půjde ovšem o předávání „funkcí“ na dálku. Na ceně získají všechna ta opovrhovaná okénková rozhraní a administrace způsobem klik-klik-klik. Až vám sdělí, že expert blouzní v horečce a vy máte dočasně spravovat podnikový systém, který jste dosud viděli jen z rychlíku, velice oceníte, pokud ho budete moci obsluhovat alespoň nějak. Protože firma se navíc nezabývá pouze svými vnitřními procesy, ale musí komunikovat se zákazníky, vzroste během pandemie požadavek na právní závaznost kroků učiněných elektronicky, všechny ty elektronické podpisy atd.

Ukazuje se, že hrozba pandemie by mohla fungovat jako impuls pro modernizaci firemních procesů, která bude velice užitečná, i pokud k žádné katastrofě nedojde. Nicméně argumentace potřebou připravit se na pandemii by snad ve velkých firmách mohla umožnit investice do IT, které by se jinak před managementem obhájit nepodařilo.

Zajímavý také bude osud různé komunikační infrastruktury jako celku. Projeví se v postižených oblastech jako odolnější Internet (jaké jeho „subsystémy“?), mizející pevné linky, nebo sítě GSM? A nakonec, kdy se vyplatí hodit ručník do ringu a říct, že provoz firmy je vzhledem k situaci lepší prostě přerušit?