Do vězení kvůli datovým schránkám?

Nejasnosti kolem fungování datových schránek se dosud moc neřešily i proto, že chyběla nějaká „křiklavější“ kauza, který by posloužila jako precedenční případ a potřebné řešení si vynutila. Teď už je možná na světě: kvůli chybnému doručení a chybné aplikaci fikce doručení měl být zatčen konkrétní člověk.

O datových schránkách toho bylo napsáno již opravdu mnoho. Zde na Lupě naposledy minulý týden, z pera šéfredaktora. Ale samozřejmě i řada dalších médií soustavně upozorňovala nejenom na víceméně technické chyby a nedomyšlenosti v jejich implementaci, ale také na nejasnosti kolem jejich „právních aspektů“.

A zatímco s technickými aspekty se postupem času přece jen něco dělalo (a některé věci se začaly napravovat), s „právními aspekty“ to bylo a je horší. Jako kdyby všichni čekali na nějakou zásadnější kauzu, která by dala vzniknout soudnímu sporu, a ten se postupně dostal až k nejvýše postaveným soudům. No a ty by se konečně nad vším pořádně zamyslely a rozhodly způsobem, který by byl následně závazný, jako precedenční rozhodnutí.

Pravdou je, že „něco“ už existuje: 21. července t.r. se Ústavní soud vyjádřil k povinnosti právnických osob používat datovou schránku, která je jim zřizována ze zákona. V kauze, kde stěžovatelka tuto povinnost napadla jako protiústavní, jí Ústavní soud nevyhověl.

Jenže toto nebyl aspekt, který by potřeboval „upřesnit“, resp. vyjasnit. Tady šlo o zrušení určité povinnosti, celkem jednoznačně definované, která se někomu nelíbila a nesouhlasil s ní – a tak se domáhal jejího zrušení. Nešlo o něco, co by si jedna strana vykládala tak a druhá jinak, a soud měl rozhodnout, která interpretace je správná.

Jak doručovat předvolání?

„Křiklavější“ kauzou, zmiňovanou v perexu, myslím kauzu, o které o víkendu informovaly novinky.cz: muž, který byl předvolán k soudu, se k němu nedostavil – a následně byl kvůli tomu na jiném místě policií zatčen. Neřešme teď, z jakých důvodů měl být k soudu předvolán, to z našeho pohledu není podstatné. Zajímavější je způsob jeho předvolání: podle novinky.cz dotyčný měl datovou schránku, a měl tedy důvod očekávat, že mu veškerá korespondence od orgánů veřejné moci (včetně předvolání k soudu) bude chodit právě do jeho datové schránky. Což se ale nestalo, a soud mu předvolání místo do datové schránky poslal klasickou cestou.

Když se pak dotyčný nedostavil ani neomluvil, soud ho nechal „sebrat“. Policie jej po zatčení měla podrobit osobní prohlídce a zavřít do cely, kde se měl zhroutit. Propuštěn měl být teprve poté, co prokázal, že má datovou schránku, a že chybu udělal soud.

Za způsobenou újmu chce nyní dotyčný po státu vymáhat odškodné ve výši půl milionu korun. A právě tento požadavek, pokud v něm dotyčný vytrvá, by snad mohl přinést fundované posouzení toho, jak to vlastně s doručováním pomocí datových schránek je.

Protože i řada dalších „indicií“ ukazuje, že v praxi to s doručováním přes datové schránky vůbec není jasné.

Platí fikce i v případě chybného doručování?

Na popisované kauze se zatčením člověka si většina médií všímá pouze jedné chyby: toho, že soud měl své předvolání poslat do datové schránky dotyčného, ale neučinil tak. Teď už prý i soud seznal, že to byla chyba.

Jenže zde muselo dojít ještě ke druhé chybě: aby mohl být dotyčný zatčen kvůli tomu, že se nedostavil k soudu, muselo mu být předvolání k soudu platně doručeno. A když nebylo doručeno přes datovou schránku, ale stalo se tak (nesprávně) skrze klasickou listovní poštu, muselo zde dojít k právním účinkům doručení. Podle informací na novinky.cz si však dotyčný ono „listovní“ předvolání (v podobě obálky se zeleným pruhem) nepřevzal.

To pak ale znamená, že se i při nesprávném doručení uplatnila fikce doručení, podle které je doručeno (po 10 dnech), i když si zásilku příjemce nepřevezme.

Takováto fikce skutečně platí, a to jak pro „řádné“ doručování skrze datové schránky, tak i v případě „řádného“ doručování klasickou listovní poštou. Ovšem, a to je otevřená otázka, která potřebuje vyjasnit: platí tato fikce i v případě, že je listovní poštou doručováno chybně? Kdy správně mělo být doručováno do datové schránky?

Co říká stanovisko MV ČR?

K tomu, zda se v případě nesprávného doručování fikce uplatní či nikoli, existuje právní výklad od Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu, a to ještě z konce roku 2009 (plné znění). Podle něj platí, že by při chybném doručení (tj. listovní poštou, místo do datové schránky) měl být aplikován následující princip: pokud si dotyčný zásilku převezme, právní účinky doručení nastávají. Pokud si ji ale nepřevezme, fikce doručení se zde neuplatní, a právní účinky doručení tedy nenastávají ani po 10 dnech, ani později.

Argumentem pro tento výklad je to, že občan nemá nést důsledky chyb orgánů veřejné moci: pokud má datovou schránku, může se spoléhat na to, že mu bude doručováno do ní, jak to nařizuje zákon. Pokud se tak nestane a orgán veřejné moci se zachová jinak, neměla by jeho chyba dopadat na držitele datové schránky.

Podle tohoto výkladu by tedy dotyčný, jehož příklad je popisován výše, zatčen být nemohl: předvolání mu nebylo platně doručeno.

Jelikož ale zatčen byl, musel se zde uplatnit odlišný výklad: že fikce doručení se uplatní i v případě chybného doručování (listovní poštou, místo do datové schránky), i když si příjemce zásilku sám nevyzvedne.

Co říká oficiální poradna k datovým schránkám?

V této souvislosti si dovolím zmínit nedávný případ právě zde na Lupě: v diskusi pod článkem o základních registrech napsal jeden ze čtenářů o své zkušenosti právě s nesprávným doručováním, nikoli do datové schránky, ale listovní poštou. A citoval odpověď, kterou mu k tomu poslali z oficiální poradny k datovým schránkám: že fikce naopak i zde platí.

Dobrý den,
Orgány veřejné moci mají podle zákona 300/2008sb povinnost zasílat písemnosti do DS (pokud to povaha dokumentu umožňuje), to však nic nemění na tom, že písemně zaslaný dopis bude brán jako doručený fikcí. Pokud jste nespokojený s chováním daného úřadu, je možné vznést reklamaci k nadřízenému orgánu od kterého Vám byl dopis zaslán.
S pozdravem,
Česká pošta s.p.

Tato interpretace již není ve sporu s tím, že dotyčný byl zatčen – protože skrze fikci nastaly právní účinky i v případě chybného doručení.

Ale která interpretace je správná? Právě to asi bude muset rozhodnout soud. Snad tak učiní ten soud, na který se obrátí dotyčný se svou žádostí o odškodnění.

Co říká vnitro?

Na stanovisko k uplatnění fikce jsem se již před časem (před zveřejněním popisované kauzy se zatčením) dotázal i Ministerstva vnitra. Jejich odpovědi předcházel obvyklý disclaimer o tom, že závazný výklad (a jen pro konkrétní příklad) činí pouze soud, takže jejich stanovisko je pouze jejich nezávazným názorem. A ten zní tak, že MV ČR si stojí za názorem svého poradního sboru (podle kterého se fikce při chybném doručování neuplatní):

Co se týče samotné otázky, zda lze doručit fikcí v případě, kdy není k doručení dokumentu užito datové schránky, ač jsou všechny podmínky pro její užití naplněny, a je namísto toho doručováno prostřednictvím doručující osoby (zaměstnance držitele poštovní licence, kurýra apod.), ta podle Ministerstvu vnitra dostupných informací judikaturou dosud řešena není.
Je tedy věcí konkrétního řízení a konkrétního orgánu veřejné moci, jak bude nahlížet na okamžik doručení, bude-li postupováno způsobem uvedeným v předchozí větě, a subjektů takového řízení, zda se s tímto pohledem ztotožní či nikoliv.
Ministerstvo vnitra jako ústřední správní úřad pověřený koordinací problematiky správního řízení vyslovilo svůj názor na tento problém prostřednictvím závěru poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 86/2009 a předpokládá, že argumenty, o které svůj právní názor opírá, jsou natolik přesvědčivé, aby se s tímto názorem orgány veřejné moci ztotožnily a v řízeních jimi vedených postupovaly ve shodě s ním.
V současnosti Ministerstvu vnitra nejsou známy argumenty, které by vyvolávaly nutnost modifikace právního názoru vyjádřeného v závěru poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 86/2009.

Jinými slovy tedy v praxi stále záleží na tom, jaký názor a jaké stanovisko zaujme ten který orgán veřejné moci. A to do té míry, že podle toho někoho „seberou“, či nikoli.

Jak uniknout datovým schránkám?

Shodou okolností vyšel o víkendu další článek k datovým schránkám právě na novinky.cz: o tom, jak úředníci nevědí, jak s nimi správně pracovat. Je zde zmiňována zajímavá „lidová tvořivost“ ze strany úředníků, podle které jsou lidé, kteří si pořídí datovou schránku, povinni toto oznamovat tomu, kdo jim má něco doručovat. Zřejmě proto, aby úředníci měli méně práce s hledáním jejich datové schránky v systému ISDS. Toto hledání skutečně není jednoduché – ale to přece nemůže být argument pro požadavek, aby občané museli oznamovat existenci své datové schránky každému úřadu, který by jim potenciálně mohl chtít něco zaslat.

Ještě větší perlou je vyjádření, které novinky.cz přisuzují mluvčímu MV ČR. Podle něj dokonce není nutné doručovat skrze datové schránky takové dokumenty, které nemají číslo jednací:

Podle Jiřího Korbela z odboru tisku a PR ministerstva vnitra úřady všechny dokumenty přes datovou schránku posílat nemusí: „Je třeba rozlišovat, zda jde o dokument bez či s číslem jednacím. Přes datové schránky se totiž primárně zasílají úřední dokumenty s číslem jednacím, zjednodušeně jde o korespondenci, která se v naprosté většině případů zasílá doporučeně s doručenkou. U těchto dokumentů zákon ukládá orgánům veřejné moci, pokud to povaha dokumentu umožňuje, přednostně užívat datových schránek. Prostřednictvím datových schránek naopak není nutné zasílat zprávy, které nemají číslo jednací.“

O ničem takovém ale relevantní zákon (č. 300/2008 Sb.) nemluví. Nijak nerozlišuje, zda jde o dokument s jednacím číslem či bez něho.

MŠMT a stát jako odstrašující příklad

Když už jsme u příkladů, které by se daly označit jako odstrašující, nedá mi to nezmínit korunu, kterou všemu nasadilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Na svém webu totiž radí lidem, kterým něco přijde skrze datovou schránku, aby s tím okamžitě běželi na CzechPoint a nechali si to konvertovat. Ba co více, ještě prý i notářsky ověřit (čímž snad myslí autorizovanou konverzi).

No, ne že by toto doporučení nemělo reálný základ. Ale takto „krystalicky čistě“ znegovaný celý smysl datových schránek, se opravdu jen tak nevidí. Navíc v podání jednoho z ústředních orgánů veřejné správy.

Jenže: co se divit. Pořádné máslo na hlavě má i stát jako takový. Spustil totiž povinnou elektronizaci (když lidem, ale hlavně firmám už doručuje pouze v elektronické formě), ale sám vůbec neřekl, jak s  elektronickými dokumenty nakládat. Tím narážím na mnou často kritizovaný problém s dokumenty bez časového razítka, resp. bez posloupnosti časových razítek, u kterých již není možné ověřit platnost původního podpisu. Z tohoto pohledu je doporučení MŠMT racionální: rovnou radí utíkat na CzechPoint a nechat si vše autorizovaně konvertovat, dokud to ještě jde a platnost podpisu se dá ověřit.

A co radí stát? Neradí vlastně nic. Dokonce ani není schopen jasně a explicitně říci, zda a kdy by se k produkovaným dokumentům měla připojovat časová razítka. Vhodnou příležitost by měl právě nyní, kdy se chystá novela zákona o elektronickém podpisu, a v ní dochází ke zpřesnění toho, jak mají být podepisovány dokumenty, se kterými se pracuje u orgánů veřejné moci. Ale použití časových razítek zde opět není vůbec řešeno.

CIF16

No a pokud jde o dlouhodobější časový horizont, zde je postoj státu ještě kurióznější. V popisované novele, spojené s novelou zákona o archivnictví a spisových službách, totiž říká hned dvě věci, které si přímo protiřečí: skrze odkaz na již platné rozhodnutí Evropské komise chce přinutit celou veřejnou správu, aby nadále používala již jen tzv. dlouhodobé elektronické podpisy (Advanced Electronic Signatures, ve formátu BES/EPES), které předpokládají aktivní péči o elektronické dokumenty, včetně jejich pravidelného přerazítkovávání. A skrze novelu tzv. vyvratitelné domněnky pravosti (v zákoně o archivnictví) říká stát pravý opak: že o elektronické dokumenty není třeba se nějak aktivně starat. Že stačí je pouze jednorázově podepsat a opatřit jedním časovým razítkem, a to bude (navždy) stačit. Tedy: dokud někdo neprokáže opak.

Ale to si nechám zase na jiný článek.

122 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 2. 2012 23:09

Školení e-mail marketingu

  •  
    Jak získat e-mailové kontakty
  • Jak udělat e-mailing více relevantní
  • Jak zavést automatizované kampaně

Detailní informace o školení e-mailingu »