Dohoda ACTA: blíží se ke svému konci, nebo ke svému začátku?

Europoslanci přijali minulý týden deklaraci ke vznikající dohodě ACTA. Svým obsahem je sice již notně zastaralá (její text vznikl v únoru) a řeší i  věci, které již jsou vyřešeny. Nicméně jako politický signál od orgánu, který bude dohodu ACTA za EU ratifikovat, je naopak velmi aktuální. A stále vznáší otázku, zda dohoda vůbec bude sjednána, podepsána a ratifikována, či nikoli.

O dění kolem dohody ACTA jsem zde na Lupě psal naposledy koncem července, v článku nadepsaném otázkou: „Odejde EU od příprav dohody ACTA?“  Od té doby se odehrála řada věcí, ale troufnu si tvrdit, že tato otázka (tj. možnost odchodu EU od jednání)  je stále na stole. A to možná ještě více (s větší pravděpodobností) než v červenci.

Proběhlo desáté kolo jednání – v USA

Co že se ale odehrálo v mezidobí? Asi nejvýznamnější je to, že proběhlo další – v pořadí již desáté –jednací kolo na dohodě ACTA. Tentokráte se odehrávalo ve Washingtonu v USA (16. až 20.8.2010), a pomalu již tradičně z něj bylo zveřejněno pouze  nic neříkající oficiální komuniké, ale nikoli již aktuální verze vznikajícího textu. Ta (neméně tradičně)  unikla až o něco později.

Jedním z víceméně veřejných závěrů desátého jednacího kola pak bylo to, že další – jedenácté – kolo, jehož začátek je plánován na 23. září (v japonském Tokiu) by mělo být již poslední, a mělo by prý přinést finální podobu celé dohody. Objevily se i zprávy, podle kterých by dohoda měla být v Tokiu rovnou i podepsána. Ale to zástupci USA dementovali.

Spíše lze očekávat, že zde vznikne finální text, který by teprve měl být oficiálně zveřejněn (rozuměj: až už bude všechno „hotové“), a teprve pak bude dohoda podepisována představiteli jednotlivých zemí. Ty budou mít na připojení se k dohodě (jejím podpisem) dva roky, ale kromě toho ji ještě musí příslušné orgány signatářské země také ratifikovat. Za nás by tedy měl dohodu ratifikovat Evropský parlament.

Dohoda pak nabude účinnosti 30 dnů poté, co ji ratifikuje šestá signatářská země. A každá signatářská země zase bude mít 180 dnů na případné odstoupení od smlouvy. Ta by měla být sepsána v angličtině, ale Kanada prý požaduje text i ve francouzštině. A Mexiko zase ve španělštině, pokud Kanada uspěje s požadavkem na francouzštinu.

K čemu dokonvergoval text dohody?

Z posledního úniku lze usuzovat i na to, kam po posledním jednacím kole dospěl text výsledné dohody.

Jak se zdá, podařilo se významně snížit počet stále otevřených otázek, na které mají jednající strany různý názor. Dokonce tak, že i někteří kritici této dohody začínají mluvit o verzi „ACTA lite“. Pochopitelně se tak ale mohlo stát jen za cenu  významných ústupků oproti původním požadavkům. Z pohledu zaměření Lupy je asi nejvýznamnější vypuštění principu, podle kterého by za prohřešky svých zákazníků nesli odpovědnost internetoví provideři. Vypuštěna byla také povinnost odpojovat od Internetu uživatele, na principu francouzské digitální gilotiny.

Stejně tak je zřejmě již definitivně pryč povinnost dělat na hranicích kontroly a při nich zkoumat obsah paměťových nosičů, zda neobsahují „něco závadného“. Či povinnost kontrolovat dodržování patentů při přechodu zboží přes hranice.

Nicméně: tyto věci zmizely z návrhu v podobě povinnosti. Většina z nich zůstává stále zmíněna jako možnost, ponechaná na rozhodnutí signatářské země.

Kde zůstává problém?

Po posledním jednacím kole se zdá, že z „internetové problematiky“ zůstaly nedořešeny dva  okruhy otázek.

Jeden se týká toho, co a jak budou moci velcí držitelé práv požadovat po internetových providerech. Původní představa byla taková, že kdokoli z „Velkého Obsahu“ (tj. některý z velkých držitelů autorských práv) bude moci požadovat po kterémkoli ISP detailní údaje o uživateli té které přípojky (včetně osobních údajů) již při pouhém svém podezření, že jeho práva jsou nějak porušována, a vynucovat si další součinnost ze strany ISP. Případně si hned vynucovat nějaká nápravná opatření.

Druhý okruh se týká „prolamování“ nejrůznějších druhů ochran (např. různého odblokovávání mobilů a přehrávačů, techniky jailbrake, odblokovávání DRM atd.). Zde USA, po vzoru svého DMCA, prosazuje apriorní zákaz všech takovýchto aktivit.

Konečně třetí velkou spornou otázkou, která ale není až tak zaměřena na Internet, je otázka chráněných zeměpisných označení. Což je věc, kterou známe a používáme u nás v Evropě (třeba jako ochranu Olomouckých tvarůžků či Hořických trubiček apod.), ale kterou neznají  a nemají ve své legislativě zakotvenou v USA.

A právě zde je velký problém: Evropa na svém požadavku (aby ACTA zahrnovala i ochranu těchto chráněných regionálních označení) dnes důrazně trvá, i když s ním zřejmě  přišla až poněkud později. Nebo se o něm alespoň zpočátku nemluvilo. Pokud by ale USA na tento požadavek přistoupily, musely  by ho následně zavést do své legislativy. Což by znamenalo popření hlasitě propagovaného principu, že přijetí dohody ACTA nebude znamenat změnu národní legislativy.

Tomuto principu dnes sice nikdo nevěří, ale v USA si zřejmě již uvědomili, že by s jeho faktickým popřením mohli mít problém: pro změnu svých vlastních zákonů by museli jít do svého parlamentu, kde by také nemuseli uspět. Z řady důvodů (nadcházející volby) a včetně odkazu na to, proč není pravda to, co celou dobu tvrdili.

Prohlášení europoslanců

Další zajímavou událostí, která se odehrála v nedávných dnech, bylo projednávání postupu na dohodě ACTA na půdě pléna evropského parlamentu. Spojené s přijetím „písemného prohlášení č. 12“, kterým europoslanci deklarují svůj postoj k problematice dohody ACTA.

Problém s tímto prohlášením, které jsem v plném znění citoval v předchozím článku z července, je ten, že jeho text vznikal v únoru letošního roku. A tak řeší věci, které již jsou nějak vyřešeny (jako například odpovědnost ISP za činy zákazníků), a naopak neřeší věci, které se objevily až v poslední době (jako například chráněná zeměpisná označení, na kterých dnes EU dost bazíruje).

Nicméně třeba apel na otevřenost a transparentnost (proti utajování) je aktuální stále, stejně jako požadavek nijak neomezovat základní lidská práva (jako je právo na náležitý soudní proces, svobodu projevu či právo na soukromí atd.).

Takže třeba i česká europoslankyně Zuzana Roithová, která je jednou ze čtveřice autorů prohlášení, dnes popisuje hlavní problémy dohody ACTA na svém webu s poněkud jinými prioritami oproti tomu, co bylo aktuální v únoru a co se objevuje v prohlášení. Dnes jako hlavní problémy vidí to, že:

1.  vyjednávání není uskutečňováno na půdě žádné mezinárodní organizace, ani v rámci Světové obchodní organizace, ani v rámci Světové organizace duševního vlastnictví OSN

2. součástí jednání není nikdo z „velkých padělatelů“ Čína, Rusko, Indie, Turecko, Latinská Amerika ani rozvojové státy (až na pár výjimek – Maroko, Mexiko)

3. jedná se stále za zavřenými dveřmi, i když na základě veřejného tlaku a zejména kvůli změnám vyplývajícím z Lisabonské smlouvy byl text smlouvy jednorázově zveřejněn 21. 4. 2010, ale od té doby je dál vyjednáván tajně

4. pro USA je dohoda politickou prioritou před listopadovými volbami do Kongresu bez ohledu na kvalitu; státy rezignovaly na hledání sice možná obtížnějších řešení proti Číně a padělkům ohrožujícím životy – např. padělané léčiva bez účinných látek (zboží s přímým dopadem na lidské zdraví, např. padělky potravin a nápojů, dětské hračky či kosmetika)

5.  státy tvrdí, že dohoda nepůjde nad rámec současného zákonodárství – také Komise tvrdí, že ACTA nepůjde nad rámec stávajícího acquis, předpisů EU, nicméně v praxi se těžko dá očekávat, že vznikne text, který by ani u jednoho státu z 37 nevyžadoval následnou úpravu národních zákonů či nevyvolal interpretační spor

Nicméně, a to je asi to nejpodstatnější: přijetí „písemného prohlášení č. 12“ bylo také signálem o náladě a postoji europoslanců k problematice ACTA. Nikoli prvním, ale dalším ze signálů, které naznačují, že poslanci nejsou této dohodě nijak naklonění – a její ratifikace v europarlamentu tak nebude příslovečnou procházkou růžovým sadem.

Projednávání písemného prohlášení bylo navíc spojeno se slyšením hlavního evropského vyjednavače, komisaře Karla de Guchta. Ten si jednak odnesl od poslanců jasný vzkaz a signál toho, co bude třeba k případné ratifikaci, a jednak si sám upřesňoval svůj mandát a svou jednací pozici pro další jednání o dohodě ACTA. Podle zkráceného stenozáznamu se například vyjádřil dosti nekompromisně na adresu rozšíření záběru dohody ACTA i na chráněná  geografická označení (že EU na nich trvá a bude požadovat respektování svých zájmů).

KL_NOMINACE

Někteří pozorovatelé, jako například David Hammerstein (z organizace Trans-Atlantic Consumer Dialogue) to interpretovali jako vyjádření v tom smyslu, že EU je připravena od jednání o smlouvě ACTA odejít. A to je myšlenka, která se rozhodně neobjevuje poprvé (viz minulý článek).

Takže uvidíme, o dohodě ACTA určitě ještě uslyšíme. Otázkou je, co.

Anketa

Co očekáváte, že EU udělá se svým požadavkem na zahrnutí chráněných zeměpisných označení?

103 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 9. 2010 1:08

Školení: Právo pro e-shopy

  •  
    Jak provozovat e-shop v souladu se zákonem.
  • Jak přistupovat k vrácení zboží a spory se spotřebiteli.
  • Jak v souladu s právem marketovat e-shop.

Detailní informace o školení Právo pro e-shopy »