Hewlett-Packard rozlomený, nezlomený

Informace o odprodeji počítačové divize a opuštění mobile computingu je doprovázena hodnotícími přívlastky „naprosto překvapivé“ a současně „logické a správné“. Že by byla odborná veřejnost tak rozpolcená? Vůbec ne – názory se kupodivu nevylučují.

Vezměme to popořádku. Počítačový gigant Hewlett-Packard (125 miliard tržeb, 12,5 miliard zisk, srovnejme: Apple 65 mld/18mld, Microsoft 70 mld/28 mld, IBM 97 mld/20 mld) hodlá oddělit a prodat svou divizi osobních počítačů a opustí výrobu mobilních zařízení, reprezentovanou zejména tabletem Touch Pad a smartphony získanými s nákupem společnosti Palm. V budoucnu se chce soustředit na software a služby pro podniky, tedy v nabídce se velmi přiblíží tradičnímu rivalovi IBM. Firma si nicméně ponechá produkci serverů. Pro pořádek je třeba dodat, že HP je největším producentem osobních počítačů na světě – vypadá tedy skoro nepochopitelně, že někdo může vzdát produktu, ve kterém je světovým vítězem.

Co možná nevíte o HP

Hewlett-Packard je zvláštní firma. Má daleko k přísně řízeným monolitům jako je třeba Microsoft, a před lety jsem párkrát narazil na charakteristiku „největší frančíza na světě“: vnitřní organizací připomíná spíš seskupení firem, které spojuje velmi silná značka a specifický podnikatelský étos, který od dob zakladatelů Billa Hewletta a Davida Packarda ještě nevyvanul. HP je považován za symbolického zakladatele Křemíkového údolí – právě zde, v Palo Altu, v malé garáži vyvíjeli své první, ještě nepočítačové produkty. (O jménu firmy rozhodoval hod mincí. Kdyby padla na druhou stranu, měli bychom tu dnes Packard-Hewlett).

Hewlett s Packardem jsou dodnes velká jména amerického podnikání, vyzdvihnout je potřeba jejich filantropickou činnost, se kterou začali dávno předtím, než se to stalo poněkud „módním“ (konkrétně v roce 1966, dnes je to jedna z největších nadací v Americe s rozpočtem přes 8 miliard dolarů).

Oba pánové byli též autory firemního kodexu zvaného „HP Way“. Byť slova jako „respekt pro jednotlivce“ nebo „vysoká integrita“ vypadají jako vystřižená z firemního motta kdejaké dnešní loupeživé korporace, pro Hewlett-Packard to byly zásady, kterými se firma skutečně řídila a která do značné míry přežila i do dnešních let. Egalitářský princip, ve kterém je oceňován zejména mozek a schopnosti než místo na žebříčku, je či byl další dlouholetou devízou firmy; ostatně ještě v době, kdy HP patřil k největším firmám v IT branži, lítal její šéf turistickou třídou, na rozdíl od soukromých tryskáčů superšéfů daleko menších firem. A na tiskových konferencích její specialisté vždy upozorňovali na technické vynálezy a vymoženosti v nových produktech – tam, kde konkurence ukazovala tabulky s výborným ziskem, růstem tržeb a kapitalizací na burze.

Pochopit „HP Way“ i „HP frančízu“ pomůže lépe porozumět zmíněnému rozhodnutí o zbavení se PC a tabletového byznysu, a poslouží ještě jedna osobní historka. Před (tuším) patnácti lety jsem v USA hovořil jako novinářský elév s jedním z šéfů firmy v době, kdy byla firma jasným lídrem v laserových tiskárnách a s velkou slávou uváděla na trh levnější inkoustové tiskárny. Ptal jsem se – není špatné, že si budují vlastní konkurenci, vlastního kanibala? Dotyčný pán radostně odpověděl: „to je přece super, že si budeme sami konkurovat! Ať vyhraje jeden nebo druhý, vždycky vyhraje HP!“.

Divestment, tedy oddělení či odprodej divize, není pro HP nic nového. Velmi silnou divizi měřících a medicínských zařízení HP odčlenila do samostatné firmy už v roce 1999 (firma existuje dodnes, jmenuje se Agilent a patří k lídrům branže). Proč? Protože u HP usoudili, že této divizi bude lépe v samostatné firmě a bez sentimentu ji odčlenili. Tam, kde jiní neustále hledají růst tržeb, kde mají touhu být větší a ještě větší, se HP bez problémů jednou za čas zmenší – po prodeji PC divize už například přestanou být největší počítačovou firmou světa.

Vraťme se nyní k tématu: „odlomení“ PC a zrušení tabletové divize.

Tablety: přiznání chyby ještě včas

Rozhodnutí zavřít tuto divizi překvapilo zejména proto, že HP platformu pro mobilní zařízení, firmu Palm, před velmi nedávnou dobou koupil (loni, za 1,2 mld). Jenomže iPad vtrhl na trh s takovou razancí, že v podstatě nepřipustil konkurenci, TouchPad nebyl ostatně jeho jedinou obětí. HP dobře ví, jak krutě s Applem prohrává: Wall Street Journal uvedl, že z 270 000 TouchPadů se prodal ani ne každý desátý (25 000 kusů). Právě tak prohrávají i smartphony postavené na WebOS – jejich tržní podíl je méně než 1% a klesá. To nejsou čísla, na která je firma zvyklá. Mimochodem, TouchPady se nyní vyprodávají za 100 dolarů, tedy pod dvě tisícovky. Možná je čas nezaváhat a brát, dokud dávají…

Rozhodnutí zavřít byznys rok poté, co jej v podstatě s velkou slávou otevřete, vyžaduje nemalou dávku podnikatelské i manažerské odvahy. Neznám mnoho podobných případů ve světě a neznám českého podnikatele, který by učinil něco podobného – znamená to především uznat svoji chybu velmi brzy poté, co ji uděláte – vlastně to znamená vzdát se bez boje. Ego málokterého generálního ředitele něco takového snese.

To, co se podařilo ve světě tabletů (a též částečně ve smartphonech), je překvapení pro všechny a myslím, že i pro Apple. Trojice iPhone-iPad-AppStore se zmocnila cenné části trhu s razancí, kterou nikdo nepředpovídal – nikdo nečekal ani to, že bude iPhone tak úspěšný, ani to, že se bude iPad prodávat v takových množstvích a ani to, že se ze začátku podceňované tržiště AppStore stane takovým hitem.

Osobní počítače: prémiový výrobce nemá dělat komoditu

Komodita je něco, co může dělat prakticky každý, co nenese žádný výrazný emoční náboj, co není možné funkčně obohatit tak, aby se jeden výrobce odlišil od druhého. Komoditou se výrobek stává časem, když je jeho výroba dokonale zvládnutá, takže nakonec převládnou polo- či neznačkoví výrobci třetího světa, kteří hrnou svoje výrobky v masovém množství přes supermarketové řetězce.

Toto se stalo i osobním počítačům. Každá firma je „naštelovaná“ na něco jiného: Hewlett-Packard těží ze služeb s vysokou přidanou hodnotou, zaměstnává spoustu dobře placených odborníků, disponuje rozsáhlou partnerskou sítí, vyvíjí, vynalézá, konzultuje… do toho prodej krabic skutečně nezapadá.

Chystaným odprodejem PC divize vlastně HP završí trochu nešťastnou éru, odstartovanou asi ne moc rozumnou akvizicí Compaqu (kdysi jedničky v PC i PC serverech) před devíti lety, pokračující ředitelkou Carly Fiorinou, která jedinečnou podnikovou kulturu firmy málem zničila. HP se sice dokázal v osobních počítačích stát světovou jedničkou (chvilku se o ni přetahoval s Dellem), ale dnes je jasně vidět, kam se výroba pécéček přesouvá: Lenovo, Acer, Asus a další firmy z tohoto koutu světa. Je to nakonec logické: pécéčko není už dvacet let ničím jiným než skládankou sestavenou z „tchaiwanských“ (obecně východoasijských) částí, doplněných procesorem od amerického Intelu. Přidaná hodnota značkového výrobce je malá a s klesající cenou PC padá ještě více. Nějakou dobu se dařilo udržovat iluzi, že existuje něco jako značkový počítač, ale myslím, že dnes už na to nikdo nevěří. Ostatně to, co dělá HP dnes, učinila firma IBM před pár lety (prodala PC divizi Lenovu) a nic strašného se nestalo.

Příběh vzestupu asijských – a současně poklesu amerických – výrobců počítačů krásně popisuje tento článek na Forbesu, který se čte jako pohádka o Zlaté rybce. Kdo jej nechce ke své škodě číst, shrnu: ASUSTeK kdysi dělal pro Dell jeden obvod na motherboardu. Pak nabídl Dellu, že mu bude dělat celý motherboard, Dell přijal. Pak mu nabídl, že mu bude dělat ještě další část, pak zase další část, pak asembláž, pak bude řídit supply chain, pak bude dělat design, Dell vždy přijal, protože ušetřil a vydělal. Pak ASUSTeK opět přijel do Ameriky, nenavštívil však jako obvykle firmu Dell, ale místní řetězce s elektronikou a řekl jim, že jim bude dodávat celé počítače „třídy Dell“, o 20% levněji než Dell. A bylo vymalováno.

Divizi PC firma samozřejmě nezavírá, ale chystá její odprodej. Dle analytiků má hodnotu 8 miliard dolarů (což je docela levné vzhledem k tomu, že trží 40 miliard!) a nejnadějnějším kupcem je prý Samsung. Ten ovšem tvrdí, že o ničem takovém neuvažuje. (Samsung koupil před čtrnácti lety tehdy docela slavného amerického výrobce AST, ale nezadařilo se mu uspět). Potenciálních kupců ale je samozřejmě mnohem více – kdokoli z party Dell, Lenovo, Acer, Asus, Sony by totiž tuto divizi koupil, stane se okamžitě světovou jedničkou, a to s přehledem.

Loď bez kormidla?

Je zajímavé, že komentátoři se o posledních rozhodnutích HP vyjadřují dost nelichotivě – zejména proto, že je firma učinila zcela nečekaně. Nevím, jak jinak je měla provést: jestli měla nejdříve vypouštět nějaké balónky, pak polovičatá prohlášení a nakonec vyvěsit vše oficiálně? Nebo se o tom měly vést nějaké diskuse a veřejná hlasování? Jak dlouho byla věc interně diskutována, se neví, a když už se má nějaké rozhodnutí přijmout, má být rychlé a bez kompromisů.

MIF16

Analytici dokonce říkají, že HP je „loď bez kormidla“, že nemá jasnou strategii, že nikdo pořádně neví, kam míří. Řekl bych, že HP takový byl vždycky; jeho představitelé nepotřebovali vydávat na veřejnost silácká prohlášení typu „do tří let budeme jedničkou v tom a v tom“. Zlomyslně bych také analytikům odvětil, že se tato firma jaksi zázračně během let stačila stát největší počítačovou firmou na světě – na loď bez kormidla to není tak špatný výsledek. Je ovšem potřeba říci, že na velikost obratu je ziskovost HP podprůměrná, ostatní giganti jsou na tom lépe.

Vracíme se tak trochu k začátku článku – strategií firmy je „HP Way“, firma zůstává volnou, relativně plochou organizací jednotlivých produktových divizí, které mají značnou samostatnost (a velmi zřetelné strategické cíle). V dnešní době působí takto uspořádaná a pracující firma jako anachronismus, ale v praxi to funguje, a to je podstatné. HP tak po nějaké době zase odlomil kus sebe samotného, ale zlomený není.

61 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 9. 2011 13:40

Školení Google Analytics

  •  
    Jak vyhodnocovat úspěšnost reklamních kampaní.
  • Jak ovládat Google Analytics a najít co potřebuji.
  • Jak měřit hodnotu objednávek z webu.

Detailní informace o školení Google Analytics »