Já ti to nandám!

Ilustrace: Nenad Vitas

Je to sice nepříjemné, ale stane se. Čas od času každý poněkud naštveme lidi okolo sebe. Před pár dny jsem takhle naštval jistého člověka, jehož práci jsem musel ohodnotit. Dotyčný se sice snažil, ale výsledek poněkud nezvládl. Hodnocení nepovedenosti mu nejenom zbytečně ubralo spoustu času, ale patrně také hodně sáhlo do představ o vlastních možnostech. Bylo mi ho trochu líto.

Když se dotyčný výsledek svého ohodnocení dozvěděl, vydal se za mnou s rudým výrazem ve tváři a s pohledem, který by mohl na Gripenech zaměřovat rakety, mi vyčetl neobjektivitu, zaujatost, nenávist a posedlost ďáblem. Nakonec mi oznámil, že si bude stěžovat.

Jak jsem řekl, naštvání bych pochopil. Výčitky taky. Ale jak si stěžovat, když není komu? Nade mnou nebyl nikdo, kdo by hodnotil hodnotitele nebo mu chtěl kvůli takové stížnosti srazit gáži. Došlo mi to docela rychle, a tak jsem se pana naštvaného zeptal. Odpověď mi vyrazila dech. Napíšu o vás do blogu! Uražený odcházel…

Od té doby uplynula již nějaká doba, a tak jsem se jal pátrat po blogu a po stížnosti. Bohužel, nebyl jsem úspěšný. Je dost možné, že dotyčný žádný deníček nemá, a pokud ano, tak ne pod svým jménem či identifikátorem, který by jej mohl prozradit. Škoda, docela jsem se těšil. Na druhou stranu jsem ale objevil něco jiného.

Totiž hned několik osobních stránek, případně deníčků, kde se mi něco nandává. Jejich tvůrci mi vysvětlují, proč je tohle a tohle špatně (když jsem tak blbý, neumím anglicky a nečtu základní zpravodajské servery), proč si z tohoto orákula nesmím dělat legraci, proč tamto naprosto nechápu a ještě si dovolím o tom něco napsat. Když jsem totéž uplatnil na některá další – řekněme profláknutější – jména, dostalo se mi podobného výsledku. Odkazy na konkrétní posty zde nedávám jednoduše proto, že nejsem masochista, ale najít je není žádný problém.

       

Každý máme právo na svobodu slova, diskuze, publikace a blogování. Jedna věc je ale zajímavá. Totiž proč se na stránkách a v deníčcích, respektive v těch textech, které to mají někomu „nandat“, objevuje tak často komunikace autora s kritizovaným, aniž by ovšem byla výraznější šance, že si takový příspěvek oběť přečte. V některých evidentně mně adresovaných příspěvcích „Milý Vojtíšku“ jsem byl poučován již před dvěma i více roky. Přečetl jsem si jich pár, ale věřím, že existují další. Protože ale nic podobného nevyhledávám, předpokládám, že většina podobných nandávaček je, a navždy zůstane, nepřečtena.

Proč se zlounům nandává na webu, celkem chápu. První osobu bych také pochopil. Ale proč se o takovém příspěvku zlounovi neřekne, třeba důmyslně anonymním emailem? Takhle si spousta střel zbytečně a na škodu nenajde cíl.