Je internetové připojení veřejným statkem? (1/2)

V posledních měsících se jakoby roztrhl pytel s veřejnými projekty a plány internetového připojení zdarma. Po více než desetiletém úspěšném provozování Internetu soukromými subjekty se tyto projekty zdají být jakýmsi "plaváním proti proudu". Pojďme se nyní podívat, zda jsou tyto snahy ekonomicky opodstatněné.

V posledním desetiletí zažil Internet nebývalý rozvoj a umožnil připojit se rostoucímu počtu subjektů na celém světě. Vývoj a expanze Internetu vytvořily nespočetně možností soukromých interakcí a podnikatelských úspěchů. Nejen že neustále klesaly a klesají náklady na komunikaci, ale zároveň se značně rozšířila sféra potenciálních obchodních partnerů, což dále zvýšilo výnosy ze směny. Nutno podotknout, že tento nebývalý rozvoj nastal po té, co americká NSF (National Science Foundation) v roce 1992 dokončila komercializaci Internetu a v roce 1995 zprivatizovala svou páteřní síť NSFNET. FCC (Federal Communications Commission) poté přestala Internet regulovat a uznala přenos TCP/IP jako „službu s přidanou hodnotou“. Internet se tak stal největším příkladem deregulace komunikační sítě. Na konci této dekády se však v objevily hlasy a projekty pro opětovnou regulaci nebo veřejné financování internetového připojení. Jako argument pro regulaci nebo veřejné financování této služby je uváděno:

  • je potřeba odstranit bariéry ležící na cestě k Internetu,
  • bezplatné připojení na Internet je v moderní informační společnosti občanským právem (dle tvrzení Unie Svobody z dubna 2006),
  • je potřeba zajistit právo každého občana na přístup k informacím zdarma (Praha5.net, duben 2006),
  • víra, že Internet vytváří přirozený monopol (za přirozený monopol považujeme takovou tržní situaci, kdy může poptávku uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími průměrnými náklady, než kdyby bylo na trhu více menších firem, pozn.), pro nějž je konkurence nemyslitelná,
  • je potřeba odstranit suboptimální využívání Internetu.

Výše uvedené naznačuje, že i přes znalost předchozího vývoje Internetu zde existuje určitá snaha prosadit myšlenku, že internetové připojení je veřejným statkem, který jakožto takový nemůže být efektivně zajištěn a poskytován trhem, a proto je potřeba zásahů veřejných institucí.

Internetové připojení: veřejný, nebo soukromý statek?

Pro pochopení pojmu veřejného statku si představme statek, který produkuje externalitu a který je charakterizován:

  1. nerivalitní spotřebou – spotřeba statku jedním subjektem nesníží užitek, který ze spotřeby daného statku plyne současně ostatním subjektům,
  2. nevylučitelností ze spotřeby – je velice nákladné nebo nemožné vyloučit ze spotřeby subjekt, který není ochoten za tento statek zaplatit.

Pokud jsou splněna tato dvě kritéria, je statek považován za veřejný. Téma se pak obrací na existenci či neexistenci podnětů pro výrobu optimálního množství tohoto statku. Standardní teorie upozorňuje, že v případě veřejných statků neexistuje dostatečné množství podnětů pro výrobu, protože nemohou být vyloučeni neplatiči.

Naproti tomu soukromé statky jsou ve spotřebě jak rivalitní, tak ze spotřeby vylučitelné. Nicméně čistě soukromé a veřejné statky jsou pouze dva extrémy. Mezi těmito extrémy leží statky s různou mírou externalit (externalita se objevuje tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří způsobili náklady či příjmy, za ně platili, pozn.). Pokud statek produkuje pozitivní externalitu, subjekt neinternalizuje plně všechny užitky z tohoto statku. V případě negativní externality soukromý subjekt neinternalizuje všechny náklady spojené s tímto statkem. Teoreticky pak budou statky s pozitivní externalitou trhem zajištěny v nižším než optimálním množství a v případě statků s negativní externalitou tomu bude naopak.

Díky představení veřejných statků a externalit se nyní můžeme podívat, kam lze zařadit statek resp. službu internetového připojení. Nutno podotknout, že se budeme po celou dobu zabývat pouze internetovým připojením konečných uživatelů. První vlastnost veřejného statku – nerivalitu ve spotřebě – internetové připojení nesplňuje. Právě zde si musíme uvědomit skutečnost, že je rozdíl mezi Internetem a webem. Zatímco Internet je určitá kolekce počítačových sítí propojených (měděnými) dráty, optickými kabely, bezdrátově atd., je web sbírkou dokumentů propojených hypertextovými odkazy a URL, a je přístupný právě pomocí Internetu.

V případě, že se bude chtít na Internet připojit další subjekt, do jisté míry to sníží kapacitu volnou pro ostatní uživatele. V případě, že se bude ISP snažit zajistit i nadále stejnou kvalitu připojení pro všechny uživatele, bude muset zvýšit kapacitu své sítě. Bude tedy muset pořídit nové servery, routery, vysílače atd., což si pravděpodobně vyžádá nové pracovní síly. Je tedy jasné, že marginální náklady na zapojení dalšího uživatele do sítě jednoznačně nejsou nulové. V zájmu zachování stejné kvality pro všechny je možné místo zvýšení kapacity sítě zavést tzv. Fair Use Policy (FUP), která stanoví pro různé internetové služby a aplikace maximální rychlosti, nebo omezí uživateli rychlost při dosažení určitého objemu přenesených dat. I v tomto případě však zapojení dalšího uživatele do spotřeby Internetu povede ke snížení užitku ze spotřeby uživatelů ostatních.

Podívejme se nyní na druhou vlastnost veřejných statků – nevylučitelnost ze spotřeby. Ani tato vlastnost není v případě služby internetového připojení splněna. U všech výše uvedených typů internetového připojení je při současné úrovni technologie vylučitelnost bez výrazných nákladů proveditelná.

Internetové připojení tedy nemůže být v žádném případě považováno za čistý veřejný statek. V tomto případě tedy neexistuje žádný důvod pro jeho plné veřejné financování nebo poskytování. Je tedy internetové připojení statkem čistě soukromým? Bohužel, to už tak jasně říci nemůžeme. Internet a potažmo internetové připojení totiž produkuje velice silné síťové externality. Síťové externality vznikají tehdy, když se hodnota každého připojení do sítě zvyšuje s růstem celkového počtu připojení. V případě Internetu profituje každý uživatel přímo nebo nepřímo z přítomnosti jiných uživatelů. Tak například soukromý uživatel získá přímý užitek z té skutečnosti, že se kamarádi nebo známí připojí a jsou schopni přijímat e-maily nebo zprávy z instant messagingu. Firma může získat užitek tím, že nově připojený uživatel zhlédne její webové stránky, získá informace o jejích produktech a na základě toho se rozhodne pro nákup určitého produktu této firmy, aniž by to třeba původně zamýšlel.

Jak bylo uvedeno výše, trh v tomto případě nebude pravděpodobně zajišťovat optimální využití Internetu, protože jeho účastníci nebudou tyto externí užitky při svém rozhodování brát v potaz. Uživatelé Internetu mohou plně využívat těchto síťových externalit pouze v případě, že bude připojena celá populace. Teorie i v tuto chvíli nabízí řešení. Správným řešením v tomto případě podle teorie nebude plné veřejné financování, ale dotování internetového připojení. Lépe řečeno dotování určitého základního připojení, pro základní internetové služby, protože některé služby, jako je například stahování hudby nebo filmů – pokud uvažujeme legální stahování z autorizovaných serverů a ne sdílení pirátských kopií – přináší užitek pouze uživateli, který si daný soubor stáhl.

Pokud se nad tím však zamyslíme blíže, vyvstane nám otázka: jak nějaká veřejná instituce zjistí, jaký má kdo vedlejší užitek z toho, že se do sítě připojí další uživatel? Užitek je přece čistě subjektivní záležitostí. Dalším problémem je pro veřejnou instituci stanovení, co ještě spadá a co už ne do „základního připojení a základních internetových služeb“. Je to linka o rychlosti 64 kbit/s, nebo 512 kbit/s, je to pouze elektronická pošta a přístup na web státní správy, nebo sledování internetové televize, a navíc to, co může být chápáno jako základní služba dnes, již nemusí být chápáno jako základní služba příští rok. Přičemž si jen těžko můžeme představit tak rychlý schvalovací proces, který by dokázal držet krok s rozvojem technologie. Posledním nemalým problémem je to, že vedlejší užitky z používání Internetu jednotlivci jsou roztroušeny nikoliv pouze v rámci jedné jurisdikce, ale po celém světě, a i kdyby veřejná instituce dokázala odhadnout, jaké vedlejší užitky Internet jednotlivcům přináší, a začala jim poskytovat dotace, znamenalo by to, že tím zvyšuje užitky i zahraničním uživatelům, aniž by tito přispívali do národního rozpočtu.

S poskytováním dotací je tedy v našem případě spojena celá řada problémů, která by v konečném důsledku místo zvýšení celospolečenské efektivnosti vedla k jejím ztrátám. Má-li se veřejné zabezpečování nebo podpora preferovat, musí přinášet v přepočtu na jednotlivce nižší náklady, které převáží všechny s nimi spojené problémy. V našem případě bude lepší ponechat zabezpečování internetového připojení trhu a vývoji technologie. Spotřebitelé budou nadále zvažovat, zda jsou ochotni za požadovanou službu zaplatit požadovanou cenu, a dát tak výrobcům najevo své preference. Výrobci – ve snaze maximalizovat zisky – budou produkovat to, co jsou spotřebitelé ochotni kupovat, a to při nejnižších nákladech. To bude vždy motivovat vývoj technologie, která v konečném důsledku zajistí větší dostupnost internetu celé populaci.

Trh bezdrátového internetového připojení v ČR

Abychom se mohli zabývat dopady konkrétních projektů veřejně financovaného internetového připojení, musíme znát situaci na celém trhu. V našem případě se omezíme pouze na trh bezdrátového připojení, a to proto, že veřejný projekt, který budeme později analyzovat, je provozován právě v tomto tržním segmentu.

V České republice se bezdrátového připojení, jakožto jedné z mnoha možností přístupu na Internet, používá v míře, která v jiných zemích není běžná. Potvrzuje to hodnotící zpráva Evropské komise, která uvádí, že k říjnu 2005 bylo v ČR nainstalováno přibližně 180.000 bezdrá­tových internetových přípojek, což představuje 32procentní podíl na českém trhu širokopásmového připojení. Zároveň uvádí, že počet nově instalovaných bezdrátových přípojek představuje 66 procent všech nově instalovaných bezdrátových přípojek v EU. Český Telecom na konci ledna uvedl, že počet bezdrátových přípojek v ČR dosahuje 253.050, což představuje 35 procent broadbandového trhu. Bezdrátová technologie totiž umožňuje rozšíření a zkvalitnění nabídky internetového připojení i tam, kde klasické technologie nejsou ekonomicky výhodné. Dalším možným vysvětlením takového rozvoje bezdrátových technologií v ČR je dlouho udržovaný telekomunikační monopol Českého Telecomu. Přístup ke klasickým drátovým technologií byl pro ostatní operátory velmi obtížný, a proto se obrátili právě na WiFi. Tato technologie umožnila operátorům rychlou výstavbu sítí a jejich nezávislost.

Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný oficiální registr tzv. hotspotů (přípojných bodů), je velice obtížné popsat vývoj trhu bezdrátového připojení k Internetu. Mimo jiné je to způsobeno obrovským množstvím lokálních poskytovatelů. Tento vývoj je možné pouze aproximovat pomocí soukromých databází hotspotů, které fungují na základě dobrovolné registrace jednotlivých WiFi poskytovatelů. Největší a nejstarší z nich je databáze serveru Lupa.cz. Právě údaje z této databáze jsem pro popsání vývoje trhu použil.

Vývoj počtu hotspotů v ČR

UX16

vývoj počtu hotspotů
Zdroj: Katalog WiFi hotspotů, 2005 – 2006

Za poslední rok a půl se počet v databázi registrovaných hotspotů více než zpětinásobil a počet registrovaných poskytovatelů téměř zosminásobil. Z výše uvedeného tedy není pochyb o atraktivitě tohoto trhu a jeho efektivitě. A právě v tomto období rozmachu trhu bezdrátového připojení na scénu vstupují veřejné instituce (Unie svobody, Hl. m. Praha, Městská část Praha 5, …) s projekty bezplatného nebo dotovaného bezdrátového připojení. Je jasné, že takovým nabídkám komerčně provozované sítě se svým poměrem kvalita/cena nemohou konkurovat a povede to k vytlačení těchto provozovatelů z trhu.

Příště se podíváme na to, jak je to s efektivitou již probíhajícího projektu bezplatné veřejně poskytované sítě na Praze 5 – praha5.NET. Pokusíme se odhadnout a porovnat společenské náklady poskytování tohoto statku městskou částí Praha 5 s náklady soukromého zabezpečení.

Anketa

Schvalujete státní dotaci bezdrátového připojení?

85 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 5. 2006 8:14
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení e-mail marketingu – pokročilé techniky

  •  
    Jak připravit šablonu moderního e-mailu
  • Jak spustit automatizované kampaně
  • Jak dynamizovat běžnou rozesílku

Detailní informace o školení e-mail marketingu - pokročilé techniky »