Karel Kuchařík: žádný zátah na uživatele P2P sítí neprobíhá

Prosincové zabavování počítačů uživatelům výměnných sítí v Klášterci nad Ohří a Kadani bude mít letos pokračování. Přestože iniciátor razie, Česká protipirátská unie, tvrdí, že Klášterec a Kadaň jsou jen špičkou ledovce a "sdíleče" čeká rozsáhlejší celostátní akce, vedoucí oddělení informační kriminality Policejního prezidia ČR Karel Kuchařík naznačuje, že se žádný "internetový Kryštof" nechystá.

Poznámka redakce: vzhledem k rozsáhlosti celého rozhovoru, jehož případné krácení by bylo na úkor zajímavých informací, jej mimořádně rozdělujeme na dvě části, přičemž druhou s názvem Karel Kuchařík: dostaneme se i do uzavřených sítí si budete moci přečíst na Lupě již zítra.

Souvisí klášterecký a kadaňský případ s novou vyhláškou [PDF, 389 KB] ministerstva informatiky k zákonu o elektronických komunikacích, podle které musí poskytovatelé Internetu od 1. prosince 2006 uchovávat a na vyžádání policie poskytnout informace o veškeré komunikaci uživatelů konkrétních IP adres?

Ono takové ustanovení už existovalo dříve v rámci zákona o telekomunikacích. Umožňovalo na základě soudního příkazu přístup k informacím vztahujícím se k provozu v rámci sítě Internet. Obsahovalo jen jiné období, po jaké se tyto informace uchovávaly, a trochu jiný režim pro případ předběžné blokace těchto dat a jejich následného vyhledání. Zákon o elektronických komunikacích změnil tento systém pouze toliko, že prodloužil dobu uchovávání těchto informací z původních dvou na šest měsíců. U některých služeb to je méně.

Karel Kuchařík
pplk. Karel Kuchařík
  • Vystudoval Policejní akademii ČR;
  • v letech 2001 – 2007 se zúčastnil několika zahraničních výcvikových kurzů zaměřených na problematiku IT při páchání trestné činnosti (Velká Británie, USA, Německo, Belgie, Europol, Interpol);
  • v roce 2003 absolvoval specializovaný zahraniční kurz na problematiku protiteroristických opatření a vyšetřování tohoto druhu trestné činnosti s ohledem na možnost využití IT a na tzv. cyber terorismus;
  • u Policie ČR je od roku 1995, kdy nastoupil na úřad vyšetřování;
  • od září 2001 je šéfem skupiny pro odhalování informační kriminality při Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia ČR.

Ano, u některých to jsou jen tři měsíce. Přesto je nová vyhláška mnohem konkrétnější.

Je v ní daleko podrobněji definováno, co je relevantní. Dříve takové ustanovení obsahovalo jen možnost získat informace charakteru samotného připojení do sítě Internet, teď už jsou to i samotné služby v této síti tak, jak stanoví prováděcí vyhlášky zákona.

Jsou tedy Klášterec a Kadaň prvními případy, kdy jste využili této možnosti?

Nebudu mluvit konkrétně o případu Klášterce a Kadaně, ale jednu poznámku si neodpustím. To, co o něm zaznělo ve vztahu k jeho velikosti, není tak úplně pravda. Rozhodně nejde o nějakou obrovskou akci kvůli zneužívání výměnné sítě k porušování autorských práv. Ve výměnných sítích se objevují také materiály mravnostního a extrémistického charakteru, takže jde často o změť různého protiprávního jednání. Svým charakterem je realizovaný případ autorského pirátství velký z pohledu policie, protože v minulosti nerealizovala v rámci výměnných sítí tolik přípojných bodů najednou jako zde. Nicméně lze očekávat, že činnost policie v této oblasti bude daleko aktivnější.

V jakém smyslu?

Jde o to naučit se určitý standard, po jehož zaběhnutí se stane vyšetřování těchto případů stejnou rutinou jako šetření porušování autorských práv u tzv. „kradeného“ softwaru. Na druhou stranu nelze předpokládat, že bychom rozjeli nějakou plošnou akci. Policie není technicky ani personálně vybavena na to, aby zpracovala všechny nynější poznatky v oblasti výměnných sítí, natož aby chystala něco většího. Je to obrovský kus ledovce, který se nám pohybuje v moři trestné činnosti a my z něj tu a tam ulomíme větší nebo menší dílek. Ale bude to pravidelná činnost, a pokud zákonodárci nepřijmou jinou zákonnou úpravu o výměně dat na Internetu, budou se podobné akce jako v Klášterci a Kadani opakovat. Budou četnější, někdy většího, jindy zase menšího rozsahu.

Nejde jen o to najít exemplární příklady a postrašit ostatní?

Exemplární případy zase tak moc nefungují. Z jiných kauz víme, že tresty jsou funkční v dané komunitě tři až čtyři měsíce. Když se podíváte do stejné sítě o několik týdnů později, vidíte absolutní propad komunikace toho charakteru, který by zavdával podnět k nějakému protiprávnímu jednání. Je tam nízká nebo nulová aktivita, ale pak je vidět, že uživatelé ztrácejí určitou vidinu Damoklova meče, a během pěti šesti měsíců bývá provoz úplně stejný jako před zásahem. Byť za ním nemusí být vždy ti samí pachatelé.

Jaký ale potom mají policejní zásahy proti uživatelům výměnných sítí smysl, když jde vlastně o nekonečný boj, který nemůžete nikdy vyhrát?

Nekonečný bude jen do té doby, než se změní prostoj lidí k pirátství. Srovnám-li naši situaci se zeměmi na západ od nás, míra pirátství je tam daleko menší. Ne že by byla na nule, ale snižuje se. Navíc se rozšiřují možnosti, jak si stáhnout filmy a hudbu legálně. Přibývá online videopůjčoven, které nabízejí filmy v daleko lepší kvalitě než na výměnných sítích, a pak se uživateli třeba ani nevyplatí něco uchovávat na počítači, protože by to byla zbytečná data navíc. Vyplatí se mu je za nějaký poplatek legálně sdílet. A pak je to také otázka soudů, které v případech porušování autorských práv často udělují podmínečné tresty. Také pachatelé často nepociťují potřebu mít čistý trestní rejstřík, nebo si to riziko v tu chvíli ani nepřipouští.

Jste pro nepodmíněné tresty?

Pokud by pachateli hrozilo větší nebezpečí a existovala by pravděpodobnost, že se ho výsledek soudu dotkne citelněji, jednal by uvážlivěji. Ale to jsou věci, které my jako policie můžeme ovlivnit jen do té míry, že budeme zvyšovat četnost akcí a zdokumentovaných případů. Ostatní je na přístupu soudů. Pak už si každý rozhodne, jestli se mu riziko vyplatí, nebo ne. Stane se také, že pachatelé ani nevědí, co dělají.

Prosím?

Obecné povědomí u nejmladší a nejstarší generace o této problematice je stále malé, takže se v mnoha případech setkáváme s tím, že např. rodiče vůbec nemají tušení, co jejich děti na Internetu dělají. Není výjimkou, že se ve výměnných sítích pohybují uživatelé od osmi let. Rodiče sice mají přehled o jejich veškerých aktivitách v reálném světě, ale počítačům nerozumí a tím pádem ani neexistuje žádný dohled z jejich strany. Takže jsme se v mnoha případech setkali s jejich překvapením, když jsme realizovali dokazování formou domovní prohlídky. Pro pachatele pak nebyl největším trestem postih ze strany státu, ale právě od rodičů.

Výměnné sítě na hraně zákona
Ikona - traceroute
Uživatelům výměnných sítí v Česku skončily bezstarostné časy. Loni v prosinci se ČR přidala k zemím, kde policisté stíhají za porušování autorských práv i domácí uživatele. Více informací se můžete dočíst v článku V ČR probíhá rozsáhlý zátah proti uživatelům P2P sítí. Pohled vydavatelů na tyto uživatele i problém autorských práv obecně pak přinesl rozhovor s ředitelkou české pobočky IFPI: Petra Žikovská: sdílení poškozuje umělce, pohled „z druhé strany“ pak popsal v článku Internetové rádio vs. OSA: nerovný boj jeden z provozovatelů amatérského internetového rádia, bojující s OSA. A pokud vás zajímají právní aspekty stahování a sdílení a následného postupu policie, určitě nevynechejte články Poskytnutí údajů o telekomunikačním provozu a domovní prohlídka a Odnětí a vydání věci doličné při podezření z porušení autorského práva.

Vyhledáváte piráty sami, nebo řešíte pouze podněty od někoho jiného?

Dá se říct, že máme problém zvládat podněty od třetích stran, takže ani nemáme čas příliš hledat něco vlastního. Mohli bychom se pustit i do vlastních případů, ale zase by to bylo na úkor něčeho jiného. Uživatelů výměnných sítí je tolik, že abychom se toho vůbec nějak zhostili, realizujeme pouze ty případy, u kterých se to prostě vyplatí, tedy po částech tak, abychom to vůbec zvládli. Trestný čin se dá na Internetu spáchat za pět sekund, ale policie to samé administrativně zpracovává nejméně týden a déle. A ještě se na tom podílí několik lidí. Je nasnadě, že když dnes existují tisíce uživatelů výměnných sítí, převedeno na normohodiny a vyšetřovatele, nelze to celé obsáhnout. Máme prostě nějakou kapacitu. Proto říkám, že budeme postupně odkousávat po menších či větších kouscích.

Takže se zatím zaměřujete spíš na větší případy.

Jde se po těch, které jsou větší, jednoznačné, není u nich žádný právní spor nebo technický konflikt, jsou technicky realizovatelné, protože ne ke všemu máme technologie a standardy nastavené tak, aby takto získané důkazy byly použitelné u soudu. Ono je jednoduché Policii nahlásit, že někdo něco odeslal, a ať to zjistíme během pěti minut. Samozřejmě to zjistit můžeme, ale v takovém čase si to může fakticky dovolit pouze administrátor daného poskytovatele Internetu. Policie musí zahájit úkony trestního řízení, udělat opatření, vyžádat si souhlas, státní zástupce nám vydá příkaz, pak jdeme za poskytovatelem služby a žádáme o vydání dat… Je to prostě daleko složitější, než si běžný občan dokáže představit.

Ministerská vyhláška také určuje poplatky za informace poskytnuté od providera. Jeden z poskytovatelů Internetu mi řekl, že koncem roku policie požadovala informace o činnosti sta uživatelů IP adres, ale když vyšetřovatelům předložili předběžnou kalkulaci nákladů, policie se o případ přestala zajímat.

O tomto případu nevím. Ale třeba ve Francii se hodnotí náklady spjaté s odhalování trestné činnosti, a pokud přesáhnou hodnotu škody, kterou měl pachatel způsobit, policie se z případu stahuje. V Itálii zase hradí veškeré náklady spojené s odhalováním trestné činnosti na Internetu pachatel, tedy pokud jej soud pravomocně odsoudil. U nás žádné hodnocení závažnosti trestného činu ve vztahu k nákladům neexistuje, realizují se všechny případy bez výjimky. Je ale možné, že u vámi zmiňovaného případu už neměli vyšetřovatelé k dispozici potřebné finanční prostředky, protože žádost podávali koncem roku. To je ale otázka požadavku na státní rozpočet, takže by to mělo vyšetřování nanejvýš oddálit, nikoli zastavit.

Stává se vám, že poskytovatel Internetu odmítne vydat požadovaná data, nebo to prodlužuje?

V některých případech je problém v tom, že poskytovatelé ještě nevědí o všech svých povinnostech, byť zákon je platný od loňského roku. Některé prováděcí vyhlášky měly sice určité přechodné období, ale velké firmy se jimi bez problémů řídí. Z těch malých některé ani nevědí, co mají uchovávat, jak dlouho to mají uchovávat a že vůbec existuje ustanovení, které je zavazuje k manipulaci s těmito daty. Nicméně neznalost zákona neomlouvá, takže na tyto poskytovatele dáváme při opakovaném neplnění vyhlášky podnět na Český telekomunikační úřad. Ale nám už to nepomůže, protože pokud nám provider ta data neposkytne, máme prostě smůlu. Ale provozovateli za to hrozí poměrně vysoká sankce.

Jak vysoká?

V rámci správního řízení se při opakovaném porušení zákona pohybuje horní částka v milionech korun. To je ale jenom jeden zádrhel. Druhým je zničení důkazů. Buď uplyne období, po které musí poskytovatel služby archivovat data, ale setkali jsme se už s případy, kdy došlo k zaplavení poskytovatele. Sídlil v Karlíně, kde byly záplavy, firmu vyplavila voda, mohla to dokladovat v rámci nároků na pojišťovnu, takže bylo jednoznačné, že sice měla uložená data, ale z technického hlediska byla zničena. Třetí možností je podvržení identity, kdy marně hledáme aktivitu u toho, za koho se osoba vydávala.

Jaké nejvyšší tresty padly v případech nelegálního sdílení audiovizuálních děl v České republice?

U výměnných sítí se první případ realizoval prakticky začátkem loňského roku, ale ještě nebyl pravomocně odsouzen. Vezmu-li obdobné případy s poskytováním nějakého obsahu přes FTP servery, tak tam to byly většinou tresty v rozsahu od jednoho do dvou let podmíněně. Snad v jednom jediném případě porušování autorského práva, kde si nejsem jist, jestli nebyl předchozí trest jiného charakteru, došlo k odnětí svobody na dobu jednoho roku nepodmíněně. Ale ve většině případů jde o podmínky a daleko horší než samotný trest je pro pachatele náhrada škody. Pokud jde o nějaký bagatelní případ, není to zase až tak velký problém, protože stíhání lze i podmínečně zastavit. Pachatel se ale musí doznat a uhradit škodu, souběžně s dalšími podmínkami, které stanoví trestní řád. Pak lze případ podmíněně zastavit.

Co je to bagatelní případ? Deset sdílených filmů, dvacet…?

To je individuální. Spíše lze hovořit o jejich hodnotě, rozsahu, organizovanosti atd. Když by šlo o činnost dlouhodobějšího a organizovaného charakteru, viděl bych to jako problematické. Nicméně pokud by šlo konkrétně o vámi zmiňovaných deset filmů, bylo by podmíněné zastavení trestního stíhání možné. Není to tedy povinné, ale je to možné. V tu chvíli se ta věc dál neprojednává a na pachatele je pohlíženo, jako kdyby nikdy nic nezpůsobil. Neproběhne žádné soudní jednání a není ani žádný zápis v rejstříku trestů.

Jakým způsobem se vlastně vyčísluje škoda u nelegálně sdílených audiovizuálních děl?

To jde mimo nás. Škodu si z nějakých pravděpodobných ušlých zisků nárokuje ten, kdo drží práva na distribuci díla. Přesný mechanismus ale neznám, bývá to rozdílné. Sám jsem v tom nenašel neměnný systém, podle kterého bych si mohl stanovit, jak velká škoda by mohla být u toho kterého případu. U každého distributora to je jiné a záleží na nich, zda si způsob kalkulace i výšku škody obhájí před soudem. Nevychází se ale jenom z ceny skladby, filmu a nosiče, ale jak jsem uvedl, většinou se započítává i skutečnost, že to dílo mohla osoba sdílet s dalšími lidmi, z nichž by si statisticky určitá část mohla toto dílo opatřit standardním způsobem.

A toto ocenění pro vás dělá Česká protipirátská unie a další ochranné svazy?

Přesně tak. Pokud tedy nejde o software, u kterého to dělá vždy ta firma, která zastupuje výrobce, nebo přímo jeho výrobce. U hudby to jsou většinou tito kolektivní správci.

Když odbočím, v případě ministerstva kultury a nelegálního softwaru to nakonec dopadlo tak, že se s Microsoftem dohodli na zlegalizování softwaru a ministerstvo neplatilo žádnou škodu.

Tento případ šel úplně mimo mě. Taková dohoda ale je obecně možná, nicméně nevyviňuje to konkrétní osobu, která by způsobila škodu. To znamená, že i kdyby byla škoda nakonec vyčíslena na nulu, čin byl přesto spáchán. Ale tento případ analyzoval někdo na správě hlavního města Prahy, takže nevím, do jaké míry došlo k nějaké kvalifikaci jednání a jestli tam byla ustanovena osoba, která byla odpovědná za toto jednání.

Byla, ale už ministerstvo opustila.

To nevadí. Pokud žije a čin není promlčen, je osoba pachatele stále trestně odpovědná.

Ještě k těm trestům. Kromě náhrady škody dochází i k propadnutí počítače nebo notebooku, použitého pro trestnou činnost. Co když jsou ale na tom počítači data důležitá pro práci pachatele, kontakty, a další dokumenty, bez kterých se daný člověk neobejde? Lze si takový obsah od policie vyžádat?

EBF16

Pachatel na sebe bere riziko, že o ta data přijde. V některých případech, kdy může prokázat, že jsou na disku data, která nejsou v jeho osobním vlastnictví, třeba firemní účetnictví, které obhospodařuje, ale nepatří mu, tak lze tato data vyexportovat a předají se oprávněné osobě. Ne přímo pachateli, ale firmě či osobě, které ta data patří. Ale co se týká kontaktů, a když to uvedu i na dalším příkladu, třeba fotografií z rodinného alba, tak v tomto případě na sebe osoba bere riziko, že o ně přijde. Tedy pokud na počítači skutečně spáchala nějakou trestnou činnost. Ale to je její riziko, protože věděla, že porušuje zákon.


Poznámka redakce: v zítřejším pokračování rozhovoru si budete moci přečíst o možnosti náhrady škody v případě neoprávněného zabavení počítače policií, o tom, jak mohli policisté v Klášterci nad Ohří a v Kadani obcházet podezřelé i bez povolení k domovní prohlídce, jak probíhá odhalování podezřelých ve výměnných sítích i následná expertíza jejich počítačů.

Anketa

Měly by se "sdílečům" dávat nepodmíněné tresty?

84 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 5. 2007 16:21

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »