MusicJet a hudba v Česku. Deset let za opicemi.

Současně s iTunes vstupuje na domácí scénu i místní služba nazvaná MusicJet. Ta se může „chlubit“ zase něčím jiným – jeho někteří protagonisté (velké hudební labely) nejdříve nechali chladnokrevně vykrvácet pionýrskou službu i-legalne.cz, která za velkých marketingových výdajů učila zákazníky kupovat digitální hudbu, a spustili vlastní nápodobu; dokonce, dle právníka Jozefa Aujezdského, i s okopírováním licenčních podmínek i-legalne včetně překlepů. Hroší kůže hudebním majors nikdy nechyběla.

Charakteristiky obou služeb jsou známé. iTunes je produkt od Applu, je primárně určen pro jeho zařízení (iPod, iPhone, Macy, iPady), je ale k dispozici i pro počítače s Windows. Nakupování a poslouchání hudby je, jak je pro Apple tradiční, uživatelsky příjemné a jednoduché – oproti tomu český katalog je zatím poměrně chudý, ale myslím, že se rychle zvětší. iTunes je obchod nejen s hudbou, ale i s filmy a tento obrat rychle roste.

MusicJet je služba zcela jiného charakteru: streamování, tedy „jen poslouchání“ zdarma s vkládanou reklamou, bez reklamy s opět streamováním (do počítače) nebo i ukládáním skladeb (do mobilu) za měsíční paušál, který je celkem snesitelný  – 75 Kč a 149 Kč ve vyšší variantě. S bohatým českým katalogem, ač zdaleka ne kompletním, s o poznání chudším katalogem světovým (ani ne 10 % objemu iTunes, který má také ke kompletnosti daleko). Aplikace mně přijde uživatelsky celkem slušná, byť od programátorsky zdatné obce schytala facky zleva zprava. Co však nás nyní zajímá nejvíce, je šance těchto dvou služeb – a všech možných dalších – na úspěch na domácím trhu.

Dost dlouho na nalezení jiných cestiček

Češi nikdy neoplývali láskou ke kupování digitálního obsahu, ale když jim deset let nikdo nedal ani kloudnou šanci, našli si jiné cesty se zdůvodněním, které sice není právní, ale zato je logické a svým způsobem morální: „koupil bych, ale nemůžu – tak si to stáhnu zdarma“. Jaké procento ze zhruba šesti miliónů uživatelů Internetu z ČR má doma nastahováno a vypáleno víc, než je schopno během života rozumně oposlouchat: třetina, polovina? A samozřejmě se tyto datové sbírky šíří dál.

Ne každý ale má účet na Ulož.to nebo Share-rapid. Během deseti let ovšem Internet nabídl spoustu jiných možností získávání hudby: především internetová rádia a YouTube. Internetových rádií jsou tisíce a českých stanic desítky. Výběr hudebních kanálů je tak obrovský, že nelze nenajít žánr dle svého vkusu; existují dokonce rádia, která hrají jen jednoho interpreta. Kdo chce, naučil se z internetových rádií grabovat, „stahovat do souborů“. YouTube je sice vnímán jako videoserver, ale jednou z jeho velkých fint je, že se vlastně stal obrovskou zásobárnou  skladeb, obrovským jukeboxem, kde je k nalezení prakticky vše a pochopitelně zdarma. Uploadeři totiž na YouTube nahrají pouze zvukovou stopu (ripnutou skladbu ze studiového cédéčka), kterou doplní statickým obrázkem, nejčastěji někde jinde získanou fotografií interpreta nebo kapely.

Obojí, jak internetová rádia, tak YouTube, jsou samozřejmě plně legální a na jejich využívání není (chraň bůh) ani nic neetického a je to navíc velmi snadné: žádné speciální programy, žádné ochrany, žádné registrace. Najít zařízení či prohlížeč, na kterých to neběží, dá kumšt. Hudba zdarma z Internetu, na přání, v gigantickém výběru, zdarma a legálně tu tak už dávno je a nadále bude.

Deset let je dlouhá doba, aby si Češi zvykli na jiné cesty, a oni si taky zvykli. Přesto (kupodivu) není úspěch obou nově uvedených služeb vyloučený.

iTunes: zde je zvykem nakupovat

Služba iTunes je převážně využívaná uživateli platformy Apple, které ale v Microsoftlandu moc štěstí nekvetlo. Časy se však mění: mobil iPhone mělo už před rokem zřejmě přes 200 000 Čechů a číslo dále rychle stoupá. Dle sdělení prodejců Apple se iPady prodávají obdobnou rychlostí. (Snad jenom iPod u nás až tak moc nezabral.) Apple tak začíná úspěšně okupovat kategorii „druhého chytrého zařízení v domácnosti“ po dominantním pécéčku – to znamená, že se zde vytváří velice silný trh, který bude v příštích letech růst.

Uživatelé produktů Applu jsou zvyklí obsah do nich nakupovat a ne shánět zdarma – už proto, že kvůli uzavřené architektuře jej není možné získávat metodou za pět prstů tak snadno jako na PC. Applisté už tím, že si koupili produkt od této firmy, tak v duchu souhlasí s pravidly hry: obsah se kupuje.

Vlastnění obsahu zakoupeného přes iTunes s sebou nese navíc silný pocit trvalosti: jednou koupíte, můžete synchronizovat přes vaše zařízení, náhodné smazání nevadí, a Apple asi jen tak nezkrachuje nebo službu nezavře. U českých služeb je to jiné; koneckonců I-legalne zkrachovalo a MusicJet je v podstatě také obskurní projekt (fyzická osoba plus formální podíly některých vydavatelů), který může dopadnout všelijak.

Silně věřím, že iTunes získá citelný kus trhu s digitální hudbou i u nás a pokusím se to převést i do čísel. Počet uživatelů produktů, na kterých iTunes běží, určitě v dohledné době překoná milión a roční „ARPU“, tedy průměrnou útratu uživatele zařízení, bych se nebál odhadnout někam ke stokoruně – to by mohlo dát 100 mil. tržeb za digitální hudbu. Pro srovnání, je to více než 20 % celkového hudebního průmyslu v ČR v loňském roce, tedy i včetně Evy s Vaškem.

Uvědomme si totiž, jak je nyní trh s hudbou v Česku malý – několik set miliónů korun, tedy třicet-čtyřicet korun na člověka a na rok, takže k dosažení slušného tržního podílu stačí utržit jen poměrně málo.

MusicJet: najde se cílová skupina?

Cílovka u iTunes je jasná jako facka – na koho ale míří MusicJet? Ti, kteří zvládli služby uvedené v úvodu (plus Grooveshark, plus last.fm atd.), jí asi omráčeni nebudou. Kdo vyžaduje hudbu ve vysoké kvalitě, také ne – 160 kbit/s je někde u dolní hranice akceptovatelného. Kdo vyžaduje jiné žánry než běžný střední proud a mimo něj jen to nejznámější, také ne. Kdo potřebuje nebo chce poslouchat hudbu i offline, rovněž ne.

Vychází mně tedy cílovka, kterou je zvykem nešetrně a vůči jmenovanému i trochu neférově označovat „uživatel Seznamu“: tím je myšlen člověk, který otevírá weby tak, že spustí prohlížeč, tam se mu načte homepage Seznamu, do vyhledávacího políčka zadá www.neco.cz a pak klikne na první odkaz, který se mu zobrazí. Neboli člověk, který v Internetu moc daleko nepokročil, bojí se vydat do neprobádaného území, neinstaluje nové programy, nezkouší. Internetoví „profíci“ mají tendenci tuto skupinu pomíjet nebo zesměšňovat, ale tím ji nevymažou – myslím, že v ČR se jedná o zhruba polovinu všech internetových uživatelů. Je ovšem otázka, zda si právě tito internetoví „opatrníci“ nainstalují a pro ně poměrně komplikovaně (mobil, SMS, osobní údaje…) zprovozní program MusicJet. Aby se u této cílové skupiny služba uchytila, musela by na ni být zrealizována masívní a zřejmě dlouhodobá celoplošná reklamní kampaň – toto nejsou lidé, kteří sami iniciativně něco vyhledávají a zkoušejí, je třeba je „dokopat“. Jenomže taková kampaň stojí desítky miliónů korun: kdo ji zaplatí, z čeho, když se pohybujeme na tak malinkém trhu?

Zkusme zase trochu počítat. Abychom to srovnali s iTunes, můžeme odhadnout, že si časem, pokud například partner služby Seznam marketingově intenzivně zatlačí (má ale motivaci?) si ji nainstaluje milión lidí, a to si nasazuji všechny růžové brýle, co doma mám. Moc to neznamená – jsou to „casual users“, budou ji využívat sem tam. Z nich si jeden ze sta – to je běžný poměr u freemium služeb – zaplatí paušál, tedy 10 000 lidí. (Proč tak málo: protože paušál má smysl pro hudebního fanouška – ale ten už si dávno našel jinou cestu!) To dává tržby z předplatného někde na úrovni 10 miliónů Kč ročně, z toho třetina marže, tedy nějaké tři milióny korun před veškerými náklady na provoz služby, tvorbu a rozšiřování aplikace, personál atd. Zisky z reklamy? Nenechte se vysmát: je to de facto internetové rádio a podívejte se na jejich tržby. Provize od mobilních operátorů za placené datové objemy? Možná, těžko říct.

Vítězové: iTunes a uživatel

Vstup dvou nových hráčů na trh s digitální hudbou je pozitivní: uživatel má ke stávajícím další volby. Otevření iTunes a spuštění MusicJetu nezpůsobí zánik žádné z předchozích služeb, byť hudební vydavatelé ohlásili, že současně spouštějí žaloby proti úložištím typu Ulož.to. Dosáhnou v nejlepším případě toho, že se úložiště – dnes fungující a profitabilní firmy – přesunou mimo českou legislativu, kde jich stejně už naprostá většina je (Rapidshare, Hotfile, Hellshare, Fileserve atd. atd.), v horším případě nedosáhnou ničeho, pouze služby úložišť zpropagují, protože o tom budou psát mainstreamová mé­dia.

Ze dvou nových služeb dle mého názoru zvítězí iTunes. Nabízejí službu, která tu není – regulérní, kvalitní a legální obchod s hudbou: koupíte, vlastníte navždy. Když služba uspěla jinde, není důvod, aby neuspěla u nás – zase tak moc se Češi od zbytku světa neliší. MusicJet je ale variantou – s určitou inovací, to je pravda – na služby, které zde již dávno jsou a jsou dobře zavedené: iTunes a internetová rádia. Myslím, že ve své free variantě si slušně velkou uživatelskou obec získá, v placené nikoli. Podnikatelsky  – tedy nejen udělat to, ale taky na tom vydělat – je to ale enormně obtížný záměr. A formální účast velkých vydavatelů (předpokládám, že dostali po pěti procentech zadarmo jen za to, že se laskavě uvolili dodat zboží) nic neznamená: když MusicJet neuspěje a iTunes ano, potopí je se stejným úsměvem, s jakým potopili i-legalne.