Nový druh slepičí prdelky

Na počátku byl sice nepříjemný, ale s otázkou Internetu a populace na něm jen velice okrajově související problém. V rámci jednoho projektu došlo k evidentnímu úniku informací. Nešlo o to, že by tyto informace byly extrémně tajné nebo citlivé. Byly interní, což prakticky znamenalo, že vytrženy z kontextu, a bez bližších znalostí, byly nesrozumitelné. Když se dostaly do rukou lidem, jichž se na jednu stranu týkaly, ale na druhou jím nebyly určeny, vzniklo docela nepříjemné nedorozumění. Nastala situace, která si vyžádala zbytečně moc času i prostředků.

Protože informační úniky nejsou prima věc, nastala potřeba zjistit, jak alespoň přibližně k události došlo, a kdo je za ni zodpovědný. K informacím, které utekly, mělo v danou dobu přístup jen několik málo lidí. Všichni tito lidé jsou velice seriózní, nadto ve svém oboru uznávaní profesionálové. Proto jsme nepředpokládali, že by za únikem mohl stát někdo z nich a spíše podezírali nešťastnou náhodu, nechtěně odložený nebo vysypaný dokument, na špatnou adresu odeslaný e-mail… všechno bylo marné.

Nakonec pomohl – Google. Několik správně zadaných klíčových slov vrátilo blogýsek se všemi hledanými informacemi dokonce s velmi zasvěceným, ale až možná trochu moc subjektivním komentářem. Jeho autorem musel být insider. Po předvedení zjištěného všem, kteří měli k informacím přístup, se autor přiznal. Přesněji řečeno, hrdě přihlásil. „Já si na svůj blog píšu všechny důležité věci. A taky na Facebook, a někdy o nich mluvím i na Lidech. Ale nebojte, to je jenom Internet, tam o nic nejde“.

Analýza blogýsku plus několika profilů na sociálních sítích a diskusních serverech odhalila naprosto nefalšovanou slepičí prdelku. Neměla trvalou, nelakovala si nehty, ani nepobíhala po firmě s mopem. Byl jí jinak velmi konzervativní padesátiletý inženýr, který si online ventiloval přetlaky a Internetu sdělil takřka vše. Z práce, z rodinného života, prostě vše. Nikdo ho do toho nenutil, nikdo ho za to neplatil. Nestačil jsem žasnout.

Když jsem výše popsanou historku dal k dobru u piva, myslel jsem si, že jsem mimořádně originální. Místo toho se mi dostalo konstatování že „tohle známe taky“. Pan inženýr slepičí prdelka není sám, a právě z toho důvodu jej zde veřejně dávám jako příklad a varování ostatním. Hlavně těm, kteří tvrdí, že „na Internetu o nic nejde“.