Oldschoolistova perspektiva Foursquare zpoza stolku Vypáleného koťátka

Foursquare přesáhl milion uživatelů a jistojistě po něm pokukuje Yahoo, hlásaly jedny z mnoha overhyped zpráv o této službě. A pokud budete chtít projít česká muzea, vlastně se bez ní nehnete. Jenže jestli jste internetový oldschool jako autor tohoto článku, asi vám něco v 4SQ smrdí.

To máte tak. Jsem šéfredaktor Lupy, prestižního internetového média. Odpovědět na otázku, k čemu že dotyčná internetová služba je, slovy „nevím“, nepřichází v úvahu. To je, jako by se Moravec v přímém přenosu zeptal Paroubka, jaké jsou výhody sociální demokracie před ODS a odpovědí mu bylo jen eeeee… Nebo kdybyste se zeptali poslance za Zelené, co je biomasa, aby byl příklad úplný. Naštěstí máme redakční předstih. Do doby, než se o službě uvolí referovat médium mainstreamové, uplyne v Troubkách na návsi mnoho vody. A tak jsem se před několika měsíci dostal ke kategorii lokalizačních zábavních služeb. Ne do těch, kterých se zeptáte, jak se dostanete tam a tam, nebo kde v té prdelce, kde se zrovna nalézáte, je nejbližší bankomat. Ale do té, která slouží k něčemu, co neumíte přesně postihnout.

A přesně takový je FourSquare. Co je principem služby? Někam přijít a „čeknout se“, tedy prohlásit, že jste tam. Za to dostanete body, případně nějaký virtuální odznáček. Zatím všichni, komu jsem to vysvětloval a ukazoval, měli stejnou otázku: a k čemu to sakra je? K čemu jsou ty body a odznáčky? Dokud jsem nezačal vysvětlovat, že odznáčky jsou virtuální, považovali to lidé za hezkou aplikaci Klubu českých turistů, virtualizací odznáčků to ale odpískala většina z nich. Ono to opravdu o mnoho více nedělá, než že se můžete v místě dočíst, jaké jsou k němu tipy ku konzumaci, což je trochu zajímavé, ale po pravdě spíše málo.
O službě FourSquare jsme referovali zde: Foursquare je prý "příští Twitter"

Není to hra, není to služba

Dva měsíce jsem se poctivě snažil FourSquare (zkráceně 4SQ) používat, abych pochopil, k čemu to je. I teď, když jsem přišel do Vypáleného koťátka, abych podal zprávu, jsem se prvně checknul, než jsem začal psát. A po dvou měsících musím prohlásit, že to není k ničemu. Což, a tím vás možná naštvu, není na škodu věci.

Foursquare není v zásadě žádná hra. Nesoupeříte, body, které dostáváte, jsou v zásadě na nic. Jediným měřítkem, obtížně sdělitelným protihráčům, je počet bodů a počet starostenství, které dostáváte, když se někde příliš často checknete. Jenže nemůžete nijak souhrnně vidět výsledky svých přátel a soutěžit s nimi, pokud si nechcete trapně psát, jakých výsledků jste dosáhli. A co je horší, jsou skoro neomezené možnosti, jak podvádět, protože stačí se v nějaké lokalitě přihlásit v dostatečně velkých časových odstupech a stanete se jejím starostou bez toho, že byste ji kdy navštívili. Můžete naštvat svého kamaráda či nepřítele tím, že ho vyčekujete z nějaké lokality a sami se stanete starostou.

Foursquare není v zásadě žádná služba. Nemůžete ji efektivně použít pro plánování cest nebo alespoň nějakých studentských knajpovních večírků, protože k tomu nabízí jen pramálo funkcí jako To-Do. Můžete ji stěží využít pro získání tipů, kam zajít – mimo velká města je tipů nula, v Praze sice pár, ale dosti nesourodých, většina databází restaurací dostupných na Internetu vám poradí lépe. Dokonce ji nemůžete ani použít k pořádání procházek, o čemž jsem se původně domníval, že k tomu slouží. Myslel jsem si, že vytvoříte ve 4SQ seznam například pražských kostelů, které je dobré shlédnout v rámci idealizace pražského vrcholného baroka, přidáte k nim pokec a ti, kdo trasu absolvují se jednak něco dozví a za druhé dostanou odznáček „Znalec barokního kostelismu“. Povídali, že mu hráli, ono by to sice šlo, ale odznáček nemůžete vytvořit vy, nýbrž jakési vedení služby a ukecávat je k tomu není nic, do čeho by se mi chtělo. A nakonec, neslouží ke sledování přátel, i když bychom si to mohli myslet. Neslouží k ničemu praktickému, co by lépe nedělala hromada jiných služeb.

Suma sumárum, není to na nic užitečného.

Nové pojetí her?

Moudří lidé mi na Twitteru namítli, že jde přece jen o hru. Sice pro poctivé, s řadou výhrad, ale pořád o hru. Něco jako Geocaching. Roger Caillois tvrdí (ne na twitteru, v knihách věnovaných teorii her), že hra je něco, co je jasně vyděleného z každodenního života a mající jasně vymezené prostorové i časové hranice. Tedy je rozlišeno, co je hra a co je normální život. Tohle první pravidlo 4SQ popírá, co to jen jde. Pokud nebereme v úvahu teorii, že hraní 4SQ je ten krátký okamžik, kdy se „čekujete“, dá se říct, že FourSquare se prolíná životem. Těžko ho odlišit od reality. Tím ho nemůžeme považovat za hru v Cailloisově slova smyslu. Nebo…

… nebo musíme nahlédnout možnost, že dnešní hry už nejsou od života oddělené. Naopak, proplétají se jím. Škoda, že Caillois je třicet let mrtev, bylo by zajímavé sledovat, jak by s ním tahle myšlenka pohnula a zda by s ním hnula jinak, než žlučí.

Pokud bychom tuto hypotézu přijali ke zběžnějšímu prověření oldschoolistovým pohledem, bylo by to zajímavé zkoumání. Skutečně, FourSquare je službou, u níž trávíme čas neproduktivně, bez nároku na odměnu, s respektováním vnitřních pravidel, která nejsou uplatnitelná mimo ohraničený systém 4SQ. Status, který jsme získali ve hře, se nepřenáší do skutečného života, fakt, že jste starostou v nějaké restauraci nijak nesouvisí s tím, že její majitel vás může kdykoliv vypráskat dveřmi nebo oknem. Všechny tyto aspekty hry jsou naplněny. Stačí to?

Internet je na ukrácení času

Rozhlédněme se po okolí a udělejme si odskok. O televizi se vždy říkalo, že je médiem dokonalé pasivity. Ležíte na gauči, přepínáte si a sledujete hromady programů, které se na vás hrnou. Konzumujete. Internet je v tomto údajně aktivnější. Musíte sami hledat. Sami musíte pátrat, chtít. Zadat URL a klikat. Opravdu. Opravdu?

I kdepak. Tak to bývalo v době geeků, pro něž bylo grafickým prostředím terminálové okno příkazové řádky, jenže s tím byste dnešní masy neoslovili. Internet se přizpůsobil. Podívejte se, kolik serverů denně projdete a jaké jsou vaše cesty. Kolik URL zadáte z paměti, kolik jich použijete ze záložek a kolik adres odklikáte. Sám jsem to měřil nástrojem, který mi počítá, co používám za weby a za služby a jak moc. Zjistil jsem, že aktivně zadávám denně stěží deset URL, na zbytek se dostanu z nich. Toho zbytku jsou spíše stovky. A to jsem extrém v obou položkách, protože procházím weby kvůli zpravodajství. Zjistíte, že Internet na vás valí obsah – ne, že vy si vybíráte. Vy se necháváte zavalit, oslovit, zahltit. Jdete si přečíst článek ne proto, že je důležitý pro váš život nebo vaši práci. Jen vás zajímá. Právě jste se na Internetu přišli bavit a strávit tu čas. Procházíte stále stejná kolečka webů a doufáte, že vás navedou na něco, čím čas ubijete – takový je dnes nejběžnější model používání Internetu.

Tento úzus, zvláště viditelný u nejmladší generace, je jedním z důvodů fenomenálního úspěchu Facebooku. Potravu, jak ukrátit čas, přinášejí lidem sami jejich vrstevníci. Oni odkazují na zajímavá videa, oni odkazují na cetky, články a postřehy jinde. Stačí sledovat, reagovat, v té chvíli jste in na vlně, na které se vezou vaši vrstevníci. Trendsetterem mladé generace se stává ne ten, kdo má největší rozhled v informacích, ale kdo je umí zodkazovat. Mladou generaci ani nenapadne navštěvovat zpravodajský server, dokud na něj informačně privilegovaní vrstevníci neodkážou. Tenhle trend je těžké podchytit ze socdema iDnesu nebo Aktuálně, ale při interview s mladými rychle zjistíte, že znalost zpravodajských značek je u nich v kategorii „čtení pro rodiče“. Proto také v USA roste význam návštěvnosti přiváděné ze sociálních sítí a i na Lupě pozorujeme, že roste množství odkazů jak ze sociálních sítí plnohodnotných, jako Facebook nebo Twitter, tak z nejrůznějších diskusních fór po internetu roztroušených, kde se vždy objevují rubriky typu „Zajímavé odkazy“, kde se prostě objevuje to, co by dotyčný člen fóra neměl minout. Sečteno a podtrženo i v Česku a pro Lupu tahle návštěvnost není nepodstatná a dosahuje třetiny návštěvnosti z vyhledávačů, ke které ostatně také přispívá.

Z toho pohledu bychom mohli konstatovat, že Internet se proměňuje ve spolehlivého krátiče volné chvíle. Je k dispozici vždy, máme ho dokonce většinou v kapse. Mohli bychom u lékaře sáhnout po hromádce ohmataných časopisů, ale lepší je projít pár oblíbených serverů. V tramvaji pročíst a vyřídit SMS nebo e-maily, sjet Facebook. Ukrátit si chvíli.

Přitom tuhle roli měla zastat mobilní televize a videa ke stažení. Měla. Jenže se jim to tak snadno nepodaří, i když tomu mobilní operátoři stále místy věří. Museli by vybudovat celý ten odkazovací konzumní ekosystém. Mít doporučující weby, stejně tak jako dostatečné rychlosti downloadu a patřičně vtipný a krátký obsah. S tou výhradou, že video nelze konzumovat jednoduše v soukromí, leda byste měli k mobilu sluchátka. Jednodušší je na twitteru si přečíst dnešní top vtip:

From: „hitler@Welthe­rrschaft.de“
To: „himmler@Welthe­rrschaft.de“
Subject:„Re:Re: Ležáky“
Debile, psal jsem ti VYCHLADIT !

Z tohoto pohledu by počínání FourSquare dávalo větší smysl. Jde o službu, která určitý počet lidí těší a baví je, ukrátí jim volnou chvíli bez toho, že by díky tomu vznikaly jakékoliv další nároky.

Pro samotný FourSqare je to podobná výzva jako u jakéhokoliv jiného typu médií. Získali uživatelskou skupinu, které poskytují nějakou zábavu a která jejich službě věnuje pozornost. Finančně ji zhodnotit je možné řadou směrů, záleží na míře vkusu i průbojnosti majitelů služby. Obchodní model nám může připadat neviditelný, rozostřený, ale zkušenost ukazuje, že všude, kde se shromažďuje dostatek lidí, lze peníze vydělat a záleží na výši provozních nákladů i úsilí vydělávání věnovaného, zda dost na to, aby to službu učinilo profitabilní.

CIF16

To budiž ponaučením ze služeb typu FourSquare. Internet je jiný, než za našich mladých let. Přišla na něj nová generace uživatelů, která má jiné návyky a jiné zvyklosti. Nová generace podnikatelů této nové generaci uživatelů vychází vstříc. My se můžeme divit, můžeme se pokoušet to pochopit, ale neměli bychom to shazovat bez zamyšlení. Protože služby jako FourSquare jsou mýdlovými operami Generace Y – tím, co zabaví a vyplní čas mladé generaci.

Doba se mění. I my, oldschoolisti, bychom na to měli pamatovat, ačkoliv s ní měnit nemusíme.

Anketa

Používáte FourSquare?

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 6. 2010 16:35

Workshop: UX design v návrhu webu

  •  
    Rychlý a efektivní návrh rozhraní.
  • Metoda Design Studio.
  • Prototypy - proč a jak prototypujeme.

Detailní informace o workshopu UX designu »