Patří další éra blogování videomikroblogům?

Světem se šíří nová Web 2.0 zábava. Tedy, vlastně ona zase až tak moc nová není, pouze totiž kombinuje osvědčené prvky z jiných segmentů tohoto trhu. Formu si vypůjčila od blogů, délku a frekvenci příspěvků z mikroblogů a obsah z uživatelského videa.

Videomikrobloging je poměrně velmi mladý fenomén, Seesmic první a zároveň také nejznámější služba tohoto typu. Běží teprve chvíli a navíc stále ještě ve fázi alfa testu, to však rozhodně nebránilo tomu, aby se kolem služby stačil vytvořit pěkný humbuk a začaly okamžitě vznikat více či méně podařené kopie. Co je však videomikrobloging z pohledu uživatele? Půjde o největší z Web 2.0 bublin, nebo konečně o rozumnou službu, využitelnou i v komerčním sektoru?

Seesmic a ti druzí, jak to vlastně funguje?

Videomikroblogovací systémy jako je Seesmic a jeho klony (Phreadz, Utterz, ViddYou) fungují na principu zprostředkovávané videokonverzace. Video je možné nahrávat jak v předtočené formě ze souboru, tak přímo z kamery. Jakmile je uploadnuto, ostatní uživatelé reagují – na téma, na váš poslední příspěvek nebo třeba v rámci virtuální konference na celkový kontext.

To je v jádru celý princip videomikroblo­gování, nejedná se tedy o žádný videochat ani pouhé videoblogování, ale o asynchronní video-diskuzi. Ostatně ne zrovna náhodou je Seesmic nejčastěji skloňován spolu s názvem konkurenční textové mikroblogovací služby Twitter. Seesmic dokonce někdy bývá přezdíván Videotwitter.

Službu a stejnojmennou firmu bez nutnosti vkladu vlastního kapitálu založil usměvavý francouzský bloger Loic Le Meur, kterému se podařilo nějak přesvědčit asi 14 prominentních rizikových kapitalistů, aby do Seesmicu nasypali něco kolem 6 milionů dolarů na rozjezd. Mezi jmény, která se zde finančně přičinila, naleznete dokonce i konkurenční top blogery, nechybí zde dokonce ani jméno Michaela Arringtona. Seesmic, který od začátku své kariéry čelí poměrně silné kritice, si navíc během svého rozjezdu stačil vybudovat síť poměrně hodně vlivných strážných andělů, mezi jinými jsou to například jména jako Jeff Clavier, Ron Conway nebo zakladatel AOL Steve Case. I kdyby tedy Seesmic byl na počátku bublinou sebevětší, byla to bublina celkem solidně pojištěná.

Koneckonců nezůstalo u pojistky jediné, Le Meur dokázal na Seesmic dostat Stevena Spielberga, George Lucase, Karen Allen či Cate Blanchett. Legenda praví, že k tomu došlo tak, že Jemima Kiss, novinářka Guardianu, natočila na Seesmic ve svém pyžamu několik přímých dotazů na Spielberga a Karen Allen a po čase se ke svému překvapení dočkala autentických odpovědí. Opravdu kvalitní marketingová inscenace nebo jen dílo náhody? Skutečnost je taková, že lidé z Picture Production Company v Cannes měli jako součást své propagační kampaně zaregistrované účty a připravená videa s předtočenými rozhovory právě pro Seesmic. Zbytek však byl dílem náhody a improvizace. Zajímavé je, že se do akce zapojili také samotní blogující “diváci” a přestože původně Spielberg hodlal veškerý materiál předem schvalovat, ve finále byl donucen publikovat některé příspěvky (takřka) v reálném čase, pro Hollywood prakticky novinka.

Videoblogování, pouhý projev čistého exhibicionismu?

Strávil jsem na Seesmicu několik hodin a pro jistotu jsem se také ještě stačil zaregistrovat na několika konkurenčních službách, abych měl možnost srovnání. První dojmy, když se odmyslíme od toho, že se ve všech případech jedná ještě stále o testovací verze (zpravidla Alfa), nutně vyvolávají otázku, k čemu přesně a pro koho je tohle vlastně dobré.

seesmic

Když si vezmeme třeba ono populární srovnání s Twitterem, jehož úspěch je hlavně v tom, že se stal předsunutou vartou early adopterů, narazíme na několik základních nevýhod. Zatímco rychlé krátké textové vzkazy (alespoň geekům a ženám) nečiní žádný problém, rozhodně ne každý se před kamerou cítí dobře, obzvláště pokud jeho video může vidět a reagovat na něj prakticky kdokoli. Podle celosvětové popularity Seesmicu ve srovnání s relativně malou komunitou Twitteru to však zdá se možná nebude až zase takový problém.

Chytí se videomikrobloging také v Čechách?

Názory odborníků se v tomto směru značně různí: Videobloging je opět poněkud módní bublinou a možná snahou odlišit něco, co už dávno funguje. Jaká je hranice mezi blogováním a videoblogováním (pro které již dokonce existuje nový buzz-word vloging)?, ptá se Tomáš Jindříšek, ředitel marketingové agenrury Ogilvy Interactive. U čistých videoblogů, kdy je nutné opravdu vždy integrovat jen video, asi záleží především na atraktivitě témat. Pokud je něco exkluzivního a zajímavého, jako třeba blogy vesmírných sond nebo blog pracovníka afrického národního parku, pak to může být velmi atraktivní. Velkou expanzi bych předvídal v budoucnosti s rychlým připojením u mobilních telefonů. Na mobilech je mnohem příjemnější pustit si krátké video než delší text, dodává ještě Jindříšek.

seesmic2

Podstatně pozitivněji o videomikroblo­gování smýšlí Tomáš Řehák, ředitel divize Digital skupiny Omnicom. Videoblogů se dočkáme zcela jistě. Otázka není zda, ale kdy. Nemyslím, že by technologická vybavenost a vztah k technologiím u českých uživatelů nástup videoblogů limitovaly. Netroufám si odhadovat, jak moc se v českých zemích stane fenoménem, to ukáže čas. Naším limitem je, že jsme relativně malý a jazykově poměrně jasně ohraničený trh (na rozdíl od anglicky či španělsky mluvících zemí například). Proto jsem poměrně skeptický vůči roli českých blogů v komerční komunikaci. Tato oblast dosud v tuzemsku nevygenerovala žádné známější jméno, žádnou celebritu, žádnou star, tvrdí Řehák.

Videomikroblog jako nástroj firemní komunikace?

Občas zmiňovaným argumentem pro používání Seesmicu je využití coby pracovního komunikačního kanálu. Výhody klasického mikroblogování při práci jsou dané, rozšířenost textového formátu a možnosti jeho prohledávání jsou zatím stále neskutečně vyšší než audia a videa. Blogy obecně v ČR jsou spíše velmi fragmentovaným trhem obtížně uchopitelným pro kvalitní komerční komunikaci. Nemyslím, že by z tohoto pohledu dokázaly videoblogy něco změnit. Snad ale přinesou alespoň tu první star, komentuje Řehák.

Zkusme se ale zamyslet nad konkrétními způsoby aplikace videomikroblogování v pracovním procesu. Jaké jsou základní výhody a jaké naopak nevýhody?

Mezi výhody bude jednoznačně patřit lepší komunikace. Ať už komunikujete s klientem nebo s kolegou, při používání textu snáze dojde k nedorozumění než při používání videa. Videomikroblogy mohou někdy vyřešit potíže s časovými zónami u videohovorů. Když pracujete s lidmi v jiných časových zónách, koordinace videohovorů přes Skype může být někdy docela dost náročná. U videomikroblogu nahrajete před spaním své myšlenky a když se ráno vzbudíte, máte na monitoru odpověď vašeho kolegy.

Obecně platí, že pokud nemůžete zrovna někde přednášet osobně, nic vás nenahradí autentičtěji než právě video, zde je navíc obohacené o dostatečně pružný feedback. To, že na Seesmicu vidíte obličej, vám dává jistotu, že vám odpovědi nevytváří agentura pro komunikaci s médii, jako se to občas děje na chatech nebo na Twitteru, ale skutečně ten, koho se na ně právě ptáte.

Další výhody? Například už samotný fakt, že jde o technologii založenou na webu, není tedy potřeba stahovat a konfigurovat žádný speciální (nejlépe navíc uzavřený) software. K tvorbě příspěvků stačí libovolná webkamera s funkčním mikrofonem. Pak už mě napadá snad už jen možnost archivace celé konverzace.

EBF16

Naopak mezi nevýhody patří vedle prodlevy (oproti textu) možné potíže s kapacitou připojení (hlavně u mobilního připojení). A jako poslední a také asi nejsilnější argument jsou tu potíže se soukromím, pokud například pracujete doma – najednou odpadá možnost být celý den v pyžamu, nečesat se a neholit.

A co si myslíte o videomikroblo­gování vy?

Anketa

Mají videomikroblogy budoucnost?

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 7. 2008 19:33

Školení web copywritingu

  •  
    Jak strukturovat text na webové stránce.
  • Tajemství atraktivního a úderného titulku.
  • Optimalizace webového textu pro vyhledávače.

Detailní informace o školení psaní pro web »