Píšeme pro Web

V hodinách slohu nás sice učili napsat vyprávění, popis, žádost i vyplnit složenku, ale nikdo nás nenaučil, jak psát texty pro Internet. Přitom pravděpodobnost, že nás někdo požádá, abychom napsali zážitek z prázdnin je nesrovnatelně menší, než možnost, že budeme postaveni před problém napsat článek do internetového magazínu. Věřím, že po přečtení tohoto poněkud nudného, protože kuchařkovitého článku už nebudete nad klávesnicí tápat tolik jako já, než jsem se do něj pustil.

O čtenosti a tím pádem i dopadu vašeho článku rozhodne prvních pár slov. Topíme se v záplavě serverů, článků a informací, a proto je smutnou pravdou, že čtenost může výrazným způsobem ovlivnit nevhodně nebo naopak trefně zvolený titulek. Zapomeňte projednou na poetická přirovnání, jak je znáte z marketingových příruček, a pojměte nadpis stroze, výstižně a jednoznačně. Například pro tento článek by asi nebylo nejvhodnější zvolit nadpis: Staňte se Shakespearem informačního věku.

Titulek nebývá tím největším problémem, s ním nám nakonec může pomoci zkušený editor serveru, který ví, že poezie neprodává, a podle statistik čtenosti už má představu, o jaké články je největší zájem. Kámen úrazu většiny textů spočívá v anotaci. Ta musí čtenáře doslova přikovat k obrazovce, což není nikterak snadné. Někteří edtitoři řeší tento problém tím, že anotace raději po autorech vůbec nechtějí a buď je píší sami, nebo namísto anotace použijí nejnosnější úryvek z textu.

První odstavec se nevyplatí podcenit. Zkuste do první věty vmněstnat pointu celého článku a posléze obdobně postupujte u každého odstavce. Že to je proti všemu, co vás v škole učili? Za příklad vám dávali Jiráska a Klímu? A do jakého že to Jirásek psal webzine? Vemte si raději příklad z Nerudy, jehož titulek fejetonu o starém slamníku, přežil nejen Nerudu, ale i plátek, v němž publikoval. Otevřete včerejší noviny a porovnejte počet otištěných článků s těmi, které jste si skutečně přečetli. A teď si představte, že máte k dispozici všechny včerejší noviny! Co rozhodne o tom, že si článek přečtete? Rubrika, titulek a anotace.

První otázkou, kterou byste si měli před psaním článku položit, je: jaký rozsah Web snese? Když si projdete články ostřílených pardálů formátu Peterky, Satrapy nebo Koska, zjistíte, že jejich články se zvláštní shodou pohybují v délce kolem 4500 až 5000 úhozů. Témata článků vybírejte právě tak obsáhlá, aby se to tohoto limitu vešla. Osvědčený limit není radno překračovat, čtenář totiž není připraven číst články delší než dvě tři obrazovky. Pokud je vaše téma obsáhlejší, pojměte svůj článek informativně a odkažte na dostupné zdroje či úplný text zveřejněný jinde (Bečka: Česká stylistika. Chloupek a kol.: Stylistika češtiny. Jedlička-Fománková-Rejmánková: Základy české stylistiky.).

Před napsáním jakéhokoli textu si nejprve připravte (alespoň v mysli) osnovu. Měla by být rozvržena tak, aby pro každý myšlenkový okruh vymezovala přibližně stejně rozsáhlý úsek. Osnova vám pomůže uchránit se před většinou publicistických zlozvyků, jako je přílišné zabředání do problému (a tím ubírání místa důležitějším myšlenkám), předbíhání a přeskakování z myšlenky na myšlenku, a hlavně největšímu moru publicistiky – odbíhání od tématu. Jistě každý z vlastní školní zkušenosti zná profesory, kteří dokázali celou hodinu nápaditě rozprávět o tom, kterak v Mosambiku najít v sobotu večer střízlivého chirurga, který by vaší ženě mohl… (Po pár odstavcích udělejte vtip. ;-)

Přestože články na Webu jsou celkem krátké, neubráníme se jejich rozčlenění do odstavců. Ty by neměly přesáhnout tisíc znaků, což odpovídá přibližně deseti řádkům. Mezi jednotlivými odstavci vkládejte řádkovou mezeru, která více prosvětlí písmový blok, a tím umožní rychlejší orientaci v textu. I v případě odstavců platí, co jsme řekli o prvních slovech v článku. První odstavec, stejně jako jeho první věta musí v čtenáři vzbudit zájem … co zájem, touhu dočíst text až do konce! Někteří autoři dokonce tvrdí, že první věta musí šokovat. Aby byla taková věta dostatečně rázná, neměla by být příliš rozvitá. A podobně pro mezititulky v míře daleko větší než pro nadpisy platí imperativ výstižnosti a jednoznačnosti. Nedaří-li se vám odstavec vystihnout heslem, změňte raději kompozici dokumentu.

Formulační dovednosti jsem si nechal až na konec. Předchozí věta je postavena na obráceném větném vzorci. V běžné situaci bych řekl: Na konec jsem si nechal formulační dovednosti. Obecný vzorec předpokládá, že postupujeme od známého (téma) k novému (réma). Porušením zavedeného pořádku docílíte většího důrazu, ba sugestivnosti výpovědi, protože v češtině větný ráz klademe na první slovo. Pokud stejné pravidlo použijete při konstrukci pořadí vět v odstavci a odstavců v textu (což může znít jako nesmysl), právě jste použili tzv. metodu obrácené pyramidy. Dojdete-li na závěr po spočítání a proškrtání slov ke zjištění, že čtenář jeden odstavec ještě snese, napište shrnutí či obecný úvod a umístěte jej na úplný konec článku. Tak můžete čtenářům elegantně sdělit, co jste vlastně svým textem zamýšleli, a co by si z něj měli odnést. Mně ten prostor už nezbyl, přesto doufám, že záměr ukázat na základní techniky psaní pro Web se mi zdařil.