Potřebujeme české Google News?

Agregátory, tedy aplikace, jejichž produkty jsou headlines, případně první slova ze zpráv z RSS kanálů nebo Atom feedu, mají na českém webu poměrně dlouhou tradici. Všechny fungují víceméně spolehlivě a některé z nich lze dokonce občas využít i nějak smysluplně a prakticky (pravednes.cz, jyxo.cz/clanky). Také dnes na českém Internetu nenalezneme větší portál, který by nedisponoval nějakým vlastním, nelze se tedy nezeptat, na co ještě nějaký další?

Kadence namísto kvality, nebo všechno v jednom?

Tisková zpráva české pobočky Googlu se chlubí agregací 400 zdrojů (asi jedenáctina agregátu původních Google News), ke kterým by již v těchto dnech měly přibývat další. Témata jsou aktualizována pravidelně každou čtvrthodinu. Jen pro srovnání, agregátor Atlasu, server Nový den, aktualizuje každých 5 minut, 24 hodin denně (s výjimkou servisních výpadků), stejně tak Jyxo. Z čísel, pravděpodobně asi nejhodnotnější části celé zprávy, je patrné jediné, české Google News jsou klasickým RSS agregátorem bez lidské korekce (odmyslíme-li odstraňování zdrojů, jejichž majitelé neváhají sáhnout po žalobě), na první pohled tedy nic převratného. Automatizovaný systém prohlíží články, generuje přehledy, škatulkuje je do kategorií a zobrazuje výsledky. Není na tom konec konců vůbec nic špatného, ale je jasné, že tohle by bylo dneska trochu málo. Je jasné, že kdokoli, kdo dnes chce na našem trhu prorazit s novým zpravodajským systémem, postaveným čistě na agregační bázi, musí počítat kromě nevole poskytovatelů obsahu také s tím, že zhýčkaný uživatel bude zcela logicky požadovat přidanou hodnotu. Pokud nebudeme jako tuto hodnotu chápat silný brand, který za servisem stojí, popřípadě doplnění o náhledy ilustračních fotografií, které nabízí i část konkurence (Články.cz, Nový den, volný.noviny), nezbude nám než pátrat dál.

Na první pohled u Google News zaujme jednoduchá a přitom celkem efektní grafická úprava. Prvotní orientace na webu je dobrá, rychlosti načítání ani logice třídění zpráv není prakticky co vytknout. Vizuální navigace je hravá, ale zároveň nepůsobí rušivě. Otázkou je, zdali to jsou zrovna ty správné trumfy na ten druh lidí, který monitorovací systémy ke své práci využívá. Když zaváděl první verzi svého agregátoru zpravy.seznam.cz (dnešní Články.cz) největší český portál, bylo to jednoduché. Seznam jednoduše zavedl do vyhledávání takové přidané hodnoty, jako vyhledávání na základě klíčových slov nebo zobrazování frekvence článků na jedno téma za vymezené časové období. Hlavním lákadlem byla pak možnost exportu do vaší RSS čtečky, sbohem klikání do záložek a načítání celé homepage.

České Google News navíc nepřinášejí oproti těm „originálním“ vůbec nic nového. To je celkem důležité, protože pokud byla hlavní síla vynálezu Krishny Bharata v tom, že pracoval s neuvěřitelnými 4500 zdroji, je jeho česká mutace jen jakýmsi desátým výluhem. Citelnou ztrátou oproti originálu je také absence News Alertu, pokročilého vyhledávání a prohledávání blogů. Současný český Internet je plný agregačních serverů, které již nějaký čas nabízejí všechny funkce současné počeštěné verze novinek od Googlu a mnohé z nich je zvládají dokonce lépe. Problém je samozřejmě v tom, že se zatím nikomu nepodařilo spojit všechny vymoženosti jednotlivých serverů do jedné služby.

Agregátory pod „lupou“

České agregační servery tu mají tradici od 90. let, pamětníci si možná vzpomenou například na první verzi Trafiky zaniklé Media Internet Agency nebo na později taktéž zrušenou službu Press.cz společnosti Globe Internet. Zažili jsme od té doby vzestup a pád řady dalších méně významných agregátorů. Některé z nich stále dožívají, jiné se ztratily v propadlišti dějin, vesměs právem. Existuje celkem jednoduchý způsob, jak rozlišit ty průměrné až zbytečné od těch, které nám skutečně dokáží šetřit práci. Valná část klasických agregátorů, kterými by díky jejich snadné dostupnosti mohl být za chvíli Internet zahlcen, pracuje na principu syndikování odkazů. V praxi to znamená, že dané agregátory hřeší na sémantický web a v praxi nedělají nic jiného, než že ze zpravodajských webů otrocky přebírají soubory, které mají koncovku XML nebo CSV. Z tohoto mračna vyčnívá jenom komerční monitoring, který mívá zpravidla nějaký vlastní dohodnutý formát se zainteresovanými poskytovateli obsahu (týká se hlavně klasických papírových předloh), který usnadňuje další práci se získanými informacemi.

Agregátory postavené na výše uvedených principech nemohou coby přidanou hodnotu nabídnout víc než nějakým způsobem usnadněné vyhledávání. Jeden z nejnavštěvo­vanějších RSS agregátorů, portál Právě dnes, například nabízí fulltextové vyhledávání s využitím základních booleovských operátorů a možnost personalizace obsahu. Zdánlivě nic moc, ale ve spojení s přehlednou strukturou je to evidentně uživatelsky populární řešení. Jakýsi mezikrok používá vyhledávač Jyxo nebo agregátor Centra. Oba servery sice primárně také vycházejí z exportních souborů, nicméně paralelně s tím také provádějí indexování webových stránek. Důvěřovat exportním formátům je trochu ošemetné, ovšem jak se mu vyhnout nikdo neví, tedy s výjimkou Jirky Lahvičky a jeho systému Nový den, který staví přímo na dekonstrukci webových stránek zpravodajských serverů. Zatímco totiž z exportního souboru těžko poznáte, jakou prioritu zprávám přiřadit, z jejich umístění na titulní stránce už se toho naopak nechá poznat poměrně dost. Zde by opravdu mohly Google News, které kombinují kanály RSS a Atom feedy s propracovaným newsrankem, představovat první opravdu důstojnou alternativu.

Psychologie hledajícího

Lidé vyhledávají mediální informace ze dvou základních pohnutek: z nějakého důvodu potřebují nebo chtějí získat všeobecný přehled, nebo hledají odpověď na nějaký specifický problém (další motivaci, monitoring médií, zmiňuje na svém blogu Marek Prokop). Převážná většina z nás sáhne v prvém případě po stránkách oblíbeného média a kurzorickým pohledem prolistuje titulku. Konflikt zpravidla nastává tehdy, když zjistíte, že ne ve všech oblastech používá médium stejnou agendu settings (řazení zpráv na základě důležitosti), kterou předpokládáte vy. Řešit to lze například heuristicky, tedy tak, že prolistujete postupně všechny média srovnatelného záběru a kvalitativní obsahové úrovně, což zabere skoro tolik času, že už vám nezbude skoro žádný na vstřebání a využití informací samotných, nebo se obrátíte na agregátor. Ani toto řešení ovšem není zdaleka ideální, protože se tím automaticky vystavíte další lavině zpráv, u kterých s rozčarováním zjistíte, že jsou co do informační hodnoty duplicitní. Pomiňme teď nepěkný nešvar některých redaktorů nepřepisovat tiskové zprávy, takže často narazíte dokonce spíše na jakési zrcadlení. Právě zde jde Google poněkud dále. Jeho novinky představují sice také klasický agregátor, ale ten je v daném případě přeci jenom o poznání chytřejší než ty klasické. Podobně jako v případě klasického googlovského page ranku jsou i novinové zprávy tříděny podle důležitosti a na zrcadlení zde také příliš nenarazíte, neboť duplicitní zprávy sdružují (clusterují). Ano, opět na první pohled zdánlivě nic nového, byl tu přece již Nový den, ale u toho nenalezneme zatím ani personalizaci, ani podporu RSS.

Druhým případem vyhledávání je samozřejmě programové cílené hledání odpovědi na daný problém (ad hoc). Zde se u nás uplatní hlavně Jyxo se svoji službou clanky.jyxo.cz, dále pak také již citovaný agregátor Seznamu a do jisté míry ještě Centrum.cz. Nejvíce zde boduje asi Seznam, který kromě běžných tištěných zpráv hledá a přináší také přepisy z multimediálního (audio/video) obsahu. Jeho nevýhodou jsou naopak, obrazně řečeno, příliš velká oka v síti, malé ryby (zprávy) jimi proklouznou. Tento problém řeší Jyxo, které pro změnu hledá prakticky všude, od lokálních zpravodajů až po osobní blogy, na rozdíl od seznamu však nenabízí kombinaci pokročilého vyhledávání a jeho výstupů ve formě RSS. Vzniká nám tu tedy problém. Nějaké řešení? Opět se zdá, že s ním přicházejí právě ty jinak trochu rozpačitě přijímané české Google News, snad se u nich časem setkáme i s takovými vymoženostmi, jako je e-mailový Google News Alert.