Hlavní navigace

Rozhovor nad rozlitým mlékem

Vojtěch Bednář

„Jak dlouho máš ten notebook?“ zeptal se opravář poškozeného. „Od narozenin, to znamená loni od července,“ zněla odpověď. „Kde jsi ho koupil?“ „V Praze, v bazaru.“ „A tobě to nepřišlo divné?“ „Ne.“

Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Nešťastný přenosný počítač jedné ze světově nejznámějších laciných značek na „A“, hrubým odhadem rok a půl starý, spokojeně předl. Přihlašovací obrazovka aktuálně produkční verze Windows (ve verzi Home Premium, zřejmě původně OEM dodané se strojem, neboť všechny kradené jsou Ultimate), se dožadovala hesla pro uživatele „Pidimužík“. Majitel notebooku měří skoro dva metry, a „pidimužík“ kupodivu není ani jeho ironickou přezdívkou. Z ikony uživatele na obrazovce přihlášení se usmíval kojenec. Majitel kojence nesnáší. Žádná jiná ikona tam nebyla.

Takže od té doby, co sis ten noťas koupil, to ještě nikdy po zapnutí heslo nechtělo, pokračovala slovní diagnostika problému. Zapínání, vypínání, uspávání, spořič obrazovky, všechno bylo bez hesla. Nikdy jsi nedal funkci odhlásit, nebo přepnout uživatele. Poškozený souhlasně kýval hlavou. A tohle se objevilo úplně samo od sebe, nic jsi s tím nedělal. Poškozený pokrčil rameny. Nikdy ti to nepsalo, že počítač potřebuje povolení, aby mohl pokračovat přes tmavou obrazovku. No, spolubydlovi to takhle dělá, ale já jsem si říkal, že je to výhoda, když mně ne. Tak jsem po tom ani nijak nepátral.

Nešťastnému opraváři přejel po zádech mráz. Máš tam nějaké informace, o které nemůžeš přijít? No, jasně. Mám tam spoustu věcí do školy, celou bakalářku. Ale žádný strachy, o to se nebojím. Máš je zálohovány? Ne, to ne. Ale dal jsem na tu složku s dokumenty políčko šifrovat obsah. Jako kdyby mi ten noťas třeba někdo šlohnul. Tak se s tím pomalu rozluč, když to nemáš jinde. V tento okamžik přejel mráz po zádech pro změnu poškozenému. No to snad ne..

EBF17 tip Šulák

Nebudu vás napínat. K reinstalaci systému s následným zneplatněním certifikátu EFS nedošlo. Nebylo potřeba ani použít nástroje k prolomení NT hesel. Pidimužíkovo heslo bylo právě tak vynalézavé, aby si ho mohl dát nějaký blázen, případně prezident vesmíru ve filmu Spaceballs, na kufr. Tedy, „1234“. Data byla zachráněna, notebook vypadá zase jako předtím, majitel byl poučen. A co z toho plyne?

Že peníze investované do bezpečnosti, do šifrovacích technologií a do vynálezů typu UAC jsou k ničemu, narazí-li na laického uživatele, který je přitom absolutním pánem svého vybavení. Systém určený k prosazení bezpečnosti se pak, a třeba náhodou (důvod, proč se automatické přihlašování ve Vistách samo vypnulo, jsme nezjistili, tušíte, jak je to možné?) může stát pastičkou, do níž spadne nevinný. I se svou bakalářkou. Možná si říkáte, že si to zaslouží. Ale na druhé straně, kolik je takových „běžných lidí s notebookem“? Já bych řekl, že dost.

Našli jste v článku chybu?