Smrad přichází z Bruselu

Ilustrace: Nenad Vitas

Sebelepší myšlenka se může zvrhnout, je-li uchopena diletanty, případně lidmi, kteří jí nerozumí. Že toto pravidlo platí i ve světě komunikačních technologií, předvedl dosytosti minulý týden tiskový mluvčí Eurokomisařky pro hospodářskou soutěž. Evropská komise by, i když to zatím není nic jistého, ráda, kdyby Microsoft do standardní instalace svých Windows přidával alternativní webové prohlížeče.

Trochu sebestředně se mi chce poznamenat, že jsem takovou možnost trochu předpovídal, nicméně nedoufal, že by ji reálně jakýkoli představitel komise vypustil z úst. Inu, stalo se, a ať už bude definitivní rozhodnutí komise ve věci stížnosti Opera Software (a Mozilly) na Microsoft jakékoli, obávám se, že došlo k definitivnímu překročení pověstného Rubikonu.

Microsoft není svatý, lze mu toho vyčítat docela dost. Opera by si také jistě zasloužila být na více počítačích, než na kolika je dnes, Firefox jakbysmet. Lze toho ale dosáhnout tak, že nějaká autorita, v tomto případě komise, přinutí dominantního dodavatele softwaru nabízet ve svém stěžejním produktu konkurenční nástroje? A co více, poskytovat k nim aktualizace a podporu? A co ještě lépe, umožnit jejich tvůrcům přístup do svého systému tak, aby tyto produkty mohly suplovat jeho vlastní komponenty? Pomiňme technické šílenství této představy a podívejme se na jeho politický aspekt. Už jen to, že komise ústy jednoho ze svých mluvčích utrousila něco takového, dává jasně najevo, že si osobuje právo rozhodovat o soukromém majetku (operačním systému Windows) subjektů působících na trhu Unie. A to nikoli z důvodu regulace určitého typu produktu nebo zboží, ale čistě ve prospěch „zdravé“ konkurence. Podívejme se na to jinak.

Váš nový mobilní telefon Nokia se vás po prvním spuštění zeptá, zda si přejete, aby vypadal a choval se jako Nokia, nebo jako Sony-Ericsson. Zvolíte-li druhou možnost, máte SE jako vyšitý. Praktická funkce? Ale ukažte mi Nokii (mimochodem, momentálně silně lobbující u zákonodárců Finska za možnost špiclovat své zaměstnance), jak něco podobného dělá. Televizor značky Grundig se vás po zapnutí dotáže, zda si přejete, aby s vámi komunikoval stejně jako postarší Aiwa, a to včetně loga výrobce a známých vad. Neuvěřitelné? Vždyť Sony, kterému Aiwa patří, kdysi značku Grundig málem zničilo. Ale možné, pokud tak komise přikáže.

Podobných příkladů bychom našli více, je však potřeba uvědomit si jednu věc. Jakkoli by případný příkaz Microsoftu integrovat do Windows další prohlížeče pomohl těmto prohlížečům z hlediska jejich „tržní“ penetrace, jednalo by se o bezprecedentní zásah do svobod, na nichž Evropská unie stojí. A také svobod technologické tvorby, na kterých Microsoft sice v minulosti mohutně parazitoval, ale které mu tím pádem nyní nelze upírat. Svobod, jejichž porušování nám připadá zákonitě absurdní, aplikujeme-li je jako výše na evropské firmy ve prospěch firem neevropských (poloevropských).

Evropská komise mne prohlášením o možnosti „řešení“ stížností konkurence na Microsoft velmi zklamala, ale nepřekvapila. Své politické postoje tlačí do světů, kam nepatří. Pokouší se regulovat vše, nejnověji včetně oběžných drah, a to sice „ve prospěch“, ale reálně na úkor svobodných a tržních řešení. Na nichž ovšem celý svět softwaru tak, jak jej dnes známe vyrostl, a bez nichž nemůže existovat.