Ušetřete

RSS v moderním světě

RSS neboli Really Simple Syndication (dříve Rich Site Summary) se řadí mezi technologie, kterým se během relativně krátké doby podařilo změnit využívání webu a Internetu. Stalo se tak díky jeho užitečnosti, ale také zčásti díky náhodám. Jaká je současná podoba RSS a k čemu směřuje?

reklama

Společně s raketovým vývojem webu ve druhé polovině devadesátých let vyvstalo množství technických i uživatelských otázek, které nebylo vždy zcela jednoduché vyřešit. RSS, jak jej známe dnes, tedy užitečný pomocník pro orientování se ve velkém množství informací, byla původně technologie, která se nemohla pochlubit v podstatě ničím zajímavým. Systém syndikace informací existoval již od druhé poloviny devadesátých let a v neinternetovém provedení samozřejmě mnohem dříve jako anotace a také kartotéční lístky. Přesto se během vzestupu webu objevilo několik technologií, které umožňovaly jednoduchou a účelnou práci s metadaty. Těmi rozumíme informace popisující obsah webového serveru. V případě časopisu nebo serveru podobného charakteru jde především o titulky a podtitulky umístěných článků.

Trocha historie

První podoba RSS jako formátu syndikace informací pochází z roku 1999 a bylo se s ní možné setkat na portálu Netscape. Autorem RDF (Resource Description Framework), který usnadňoval práci s obsahem stránek, byl zaměstnanec firmy Dan Libby. Technologie využívaná na portálu My Netscape se ale dostatečně neujala. Další pokusy o její adaptaci a vývoj skončily během let 2000–2002 vytvořením poměrně velkého množství různých verzí, které se lišily svými možnostmi a také určením a rozšířením. Jejich vzájemná kompatibilita nebyla vždy ideální, a to se projevovalo na použitelnosti. Přesto bylo zřejmé, že se v RSS nachází zajímavá myšlenka se značným potenciálem. (Bližší informace o vývoji a autorech jednotlivých verzí najdete například na stránce shrnující historii RSS. Zajímavý článek je také k dispozici na Wikipedii.)

Když v roce 2002 začaly New York Times v rámci online verze nabízet mimo jiné přístup k RSS kanálům, pro technologii to znamenalo zisk prestižního umístění. Již dříve však bylo možné syndikace potkat na jiných webech. Její použití se nicméně v průběhu času odlišovalo.

RSS na webu a v počítači

Původní účel a použití syndikace se od současného stavu, kde existuje pestrá škála využití, odlišovaly. Samotný princip sdružování metadat obsahu serveru do „kanálu“, který lze exportovat mimo něj, vychází originálně z potřeby dostat na stránky jednoho serveru obsah jiného. Boxíky s odkazy na „přátelské“ časopisy byly na konci minulého století běžnou součástí obsahu online časopisů. Syndikace dat umožňovala udržovat tyto plochy v aktuálním stavu. Na rozdíl od běžné reklamy se po klepnutí na příslušný odkaz uživatel nedostal jen na titulní stránku jiného serveru, ale přímo k informaci, kterou požadoval. Systém pak zajišťoval aktuálnost těchto odkazů a informací. Metadata byla jeho nesmírně důležitou součástí.

Podle některých názorů je RSS stále používáno mnohem méně, než na kolik by odpovídal jeho potenciál. Chybí RSS více osvěty?

Postupem času se toto využití shrnujících „kanálů“ ukázalo jako sice užitečné, ale technologické možnosti zdaleka nevyčerpávající. S využitím formátu jako je RSS je možné udržovat na jedné fyzické stránce aktuální obsah jiné stránky. Stejně tak ale může tento systém do značné míry nahradit newslettery. E-mail se souhrnem aktualit a vydaných článků vám dříve mohl poslat prakticky každý server. Posílání newsletterů ale bylo nepříliš praktické jak pro samotné online časopisy, tak i pro čtenáře. Na jedné straně vytěžovalo síťové prostředky vydavatelů, na straně druhé v narůstající vlně nevyžádané pošty a víceméně úspěšném boji s ním byly newslettery často označovány chybně za nevyžádané a likvidovány. Jejich další nevýhodou pak byla skutečnost, že odeslaný e-mail informuje o stavu časopisu v okamžiku, kdy byl odeslán. U průběžníků, kterými se servery staly, tak samotný newsletter není aktuální prakticky nikdy.

RSS a podobné technologie naproti tomu umožnily informovat čtenáře průběžně. Bez potřeby rozesílat jim e-maily a s tím, že čtenář mohl zůstat u prostředí podobného e-mailovému programu. Umožnily to offline čtečky kanálů. Jedna z nejznámějších, otevřený Feedreader se – ještě jako poměrně syrový produkt – zapsala do historie. Ona a další aplikace umožňující číst kanály se hodily především pro ty uživatele, kteří potřebovali být z různých důvodů informováni o novinkách na mnoha serverech současně. Nyní je již nemuseli neustále aktualizovat ve svém webovém prohlížeči, ale stačilo objednat si kanál a dokonce mohli být informováni pouze o těch tématech, která je zajímala. Tato selekce se jako funkce objevila ve čtečkách, nicméně její využití rychle okopírovali autoři (a programátoři) webů, a sice v možnosti, kdy jeden časopis vytváří více různých kanálů oddělených od sebe například na základě tématické rubriky.

Krok zpět

Použití klasických „těžkých“ čteček RSS je ideální pro profesionály s nutností být jednak aktuálně informován, ale do jisté míry také se zprávami aktuálně pracovat (například sledovat vývoj určité kauzy či daného problému v konkrétním tématickém celku nebo napříč několika takovými celky). Pro mnoho uživatelů ale čtečka představuje v prvé řadě software, který je potřeba nainstalovat do počítače a se kterým se musí (umět) pracovat. To, co jednomu usnadňuje život, tak pro jiného může být přesným opakem – obtěžujícím balastem. Většina uživatelů totiž vyžaduje – pokud jde o zprávy a informace z webů – daleko spíše jednoduchý souhrn než sofistikované možnosti analýzy obsahu a informování o vybraných problémech. Odpovědí pro tyto uživatele se stalo zjednodušování čteček. Nápad jejich integrace přímo do prostředí webového prohlížeče, byť v odlišné podobě, můžeme vystopovat už u tak slavných a nepříliš úspěšných Push technologií konce devadesátých let. Integrace odbourává potřebu další aplikace, ale samotný problém odděleného používání serverů a jejich titulků neřeší. Jako kvalifikované řešení se ale ukázalo užití určitého kroku zpět – tedy přenesení RSS z prostředí klientských počítačů opět na webové servery.

Vznikly agregační stránky. To jsou servery, které disponují jen minimálním vlastním obsahem a místo toho zobrazují RSS kanály jiných serverů. Fyzicky to vypadá tak, že uživatel má na jedné stránce přístup k obsahům mnoha serverů. Nepotřebuje speciální program (překlad a zobrazení kanálu za něj dělá agregátor), vystačí si s obyčejným webovým prohlížečem. Právě tyto stránky jsou dnes pro mnoho uživatelů tak často výchozími body pro přístup do Internetu. Z českých jmenujme například oblíbený server www.pravednes.cz. Jak vypadal na počátku své existence, v roce 2001, se můžete podívat například na archívu. Agregátory ovšem čtečky ani zdaleka nevytlačily, a tak se s mnoha aplikacemi pro lokální zpracování kanálů můžeme setkat i dnes a rozhodně mají své opodstatnění.

Čas blogů a současnost

Rozvoji RSS nesmírně pomohla popularita blogů. Především, všechny blogy jsou nepravidelníky. Za druhé, pro jejich autory by sestavování newsletterů představovalo možná až zbytečnou zátěž. Dále, většina bloggerů má několik kamarádů a chce odkazovat na jejich deníčky. K tomu se původní účel syndikace metadat – vzájemná reklama webů na svých stránkách a odkazování hodí dokonale. RSS zabudované do redakčních systémů, nebo přesněji řečeno systémů pro správu obsahu, které jsou základem deníčků, odpovědělo na všechny tyto otázky. Současně s tím si ovšem našlo mnoho nových uživatelů ochotných čerpat – ať už přímo (čtečky, novinky na deníčcích), nebo zprostředkovaně (odkazy na deníčky a agregátory z deníčků) – z jeho výhod.

RSS je v současnosti všudypřítomná a nesmírně využívaná technologie. Čas od času se objeví studie či názor, který to vyvrací, ale celkově lze říct, že jde o jeden z fenoménů, který změnil pohled na používání webu. S RSS se lze setkat prakticky ve všech moderních webových prohlížečích, najdeme jej s největší pravděpodobností i v očekávaném IE7. Existuje nepřeberné množství čteček a agregátorů. Odkazy vytvořené z kanálů jsou na milionech stránek a miliony stránek vlastní kanály poskytují.

Příště se podíváme na některé z klientských čteček a čteček pro webové prohlížeče podrobněji.

Anketa

Používáte RSS?

       

Vojtěch Bednář

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Školení: Adobe Photoshop CS6 – základy

  • Úprava a vylepšování obrázků a fotek.
  • Barevnost, doostřování, základy retušování.
  • Princip vrstev a  jejich využití, práce s textem.
´

Zjistěte více informací o školení>>

       
21 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 1. 2009 17:25

Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.

Zasílat nově přidané příspěvky e-mailem