SID 2009: do boje proti kybernetické šikaně!

Hlavním tématem letošního Dne bezpečnějšího Internetu (Safer Internet Day) se stal boj proti kybernetické šikaně. A to jak na naší národní úrovni, tak i v celé Unii. Hodně se mluvilo také o konkrétních číslech, mapujících rozsah různých ohrožení. Není ale čas poněkud zrevidovat naše názory na to, kde je hlavní příčina problémů, v čem spočívají a kde se berou?

Jak jsem již avizoval v pondělním článku zde na Lupě, úterý 10. února bylo v pořadí již šestým „Dnem bezpečnějšího Internetu“. Byla to vhodná příležitost jak si připomenout rizika, kterým jsou děti a mladiství vystavováni v online světě. Či jak prezentovat tu či onu aktivitu, záměr nebo projekt, který se celé oblasti týká.

V neposlední řadě byl tento den příležitostí k zamyšlení nad tím, jak „velký“ a vážný je celý problém a kterým směrem se vydat, chceme-li s ním něco dělat. Třeba jen v rovině volby mezi tím, zda je dětem a mladým lidem vhodné spíše pomáhat chovat se odpovědněji, nebo zda je lepší se snažit (například skrze technická či legislativní opatření) dosáhnout takového stavu, aby jim žádná nebezpečí nehrozila.

Bezpečnější Internet, nebo bezpečnější online svět?

Když už jsem ale u obecnějších úvah: možná by bylo na čase trochu přehodnotit vymezení celého problému, proti kterému se zde bojuje.

Třeba už jen samotné slovní spojení „bezpečnější Internet“ (Safer Internet) mi přijde poněkud zastaralé. Vždyť i mobilní technologie, se svými SMSkami, MMSkami, videem točeným na mobilní telefony, mobilními portály atd. jsou prostředím, kde se lidé setkávají – a mohou se vůči sobě chovat jak přátelsky, tak si navzájem ubližovat. Neměli bychom tedy hovořit spíše obecněji o „bezpečnějším online světě“, abychom z toho nevylučovali právě mobilní technologie a jimi vytvářené prostředí? Zvláště když toto prostředí s Internetem tak hezky konverguje (splývá), že je mezi sebou časem ani nerozlišíme?

Jinak to totiž může vyznívat také tak, že jeden svět je  „zlý“ a plný nástrah a nebezpečí, zatímco ten druhý je vcelku bezpečný. Přitom hodní i zlí lidé jsou v obou, protože to jsou to stále stejní lidé. Jen možná ještě nemají v obou prostředích úplně stejné technické možnosti. Ale právě to se velmi rychle mění.

Příznačné mi z tohoto pohledu přijde i to, že mezi nejaktivnější hráče v boji za „bezpečnější Internet“ patří  právě mobilní operátoři. Či jiný aspekt: v ČR je jednou z hlavních akcí letošního Safer Internetu další ročník soutěže MobilStory. Ta spočívá v natáčení příběhu na mobilní telefon, letos s tématem „kamarádství jako protipól kybernetické šikany“.  

A není právě možnost natáčet na video v mobilu jedním z faktorů, které otevřely dveře novým formám „nevhodného“ lidského chování? Nezapomínejme, že to nejsou technologie, které se chovají zle, nenávistně či jinak „ošklivě“ – ale že jsme to my lidé, kteří se určitým způsobem chováme.

Kdo nejvíce ohrožuje děti?

Další představa, která by si asi zasloužila určitou korekci, je představa že největšími strůjci nástrah a nebezpečí vůči dětem jsou dospělí. Tak to ostatně prezentuje i většina kampaní, které se na toto nebezpečí snaží poukazovat a varovat před ním: většinou ukazují nějakého postaršího zvrhlíka, který jen tak mimochodem dokonale zvládá moderní technologie, zatímco jeho potenciální oběť je velmi mladá a s technologiemi to zase až tak moc neumí  – když neví, jak se bránit a moc nedoceňuje ani to, že za neznámou virtuální identitou se může skrývat skutečně kdokoli.

Nebývá to ale v praxi spíše naopak? Tedy alespoň to zvládání technologií: že mladí je umí používat lépe než ti starší?

Aby mi ale bylo správně rozuměno: nechci zde zpochybňovat existenci (dospělých) pedofilů ani bagatelizovat jejich působení v online světě (stejně jako bohužel existují a působí i v „kamenném” světě). Ani hrozbu, kterou představují. Jde mi o četnost, resp. míru hrozeb vůči dětem a mladistvým v online světě. I statistiky už ukazují, že většina jich přichází spíše od vrstevníků.

A dokládá to vlastně i samotné zaměření letošních aktivit kolem Dne bezpečnějšího Internetu: jejich hlavním motivem je boj proti kybernetické šikaně. A to je (v daném kontextu, tj. u mladých lidí) především záležitost vztahu mezi vrstevníky. Ostatně, když se podíváte na video, které má být hlavním symbolem nynější celounijní kampaně proti kybernetické šikaně, nenajdete tam žádného obstarožního úchyla: proti mladé dívce v roli oběti šikany stojí (resp. sedí u počítače) její vrstevník.

Zmíněné video nejspíše brzy uvidíte v různých médiích, v rámci mediálních kampaní. Již dnes se na něj můžete podívat například na webu českého Safer Internetu, na jeho stránkách věnovaných boji proti šikaně. A pokud se  o problematiku šikany zajímáte podrobněji, či se přímo týká vás či někoho z vašeho okolí, můžete využít i nově zprovozněné stránky, zaměřené na boj proti ní: jak formou osvěty, tak i formou testu či kurzu boje proti šikaně, či cestou snah o minimalizaci šikany.

Co říkají čísla a studie?

K popisované problematice samozřejmě existuje také řada konkrétních čísel. I v souvislosti s úterním Dnem bezpečnějšího Internetu jich bylo hodně publikováno. Dovolím si je ale brát s určitou rezervou, stejně jako třeba u statistik o počtu uživatelů Internetu: pokud neříkají dostatečně přesně, co a jak vlastně měří, pak jsou poněkud vytržená z kontextu.

Třeba i zde na Lupě vyšla tisková zpráva Microsoftu referující o výsledcích průzkumu, který si Microsoft nechal udělat v některých zemích EU od agentury Cross Tab. Dochází k závěru, že 29 % mladistvých se stalo obětí online obtěžování. Jenže když se neřekne, co přesně si pod oním obtěžováním představit (jak přesně zněla otázka, na kterou respondenti odpovídali), pak vlastně ani nevíme, o čem uvedené číslo vypovídá. Každého může obtěžovat něco jiného (i v jiné míře či intenzitě). Třeba jen pouhé dvoření od vrstevníka opačného pohlaví.

Opět ale nechci bagatelizovat reálný problém: rozhodně netvrdím, že žádná kybernetická šikana neexistuje a že s ní není třeba bojovat.  Jen bych asi neviděl věci zase až tak jednobarevně – a dopřál sluchu také výsledkům průzkumů a studií, které nevidí věci až tak černě. Třeba jako tato studie, provedená v loňském roce na Harvardské univerzitě v USA.

Hlavní výsledky této studie (kterých si všimnul třeba i prestižní časopis Time) totiž naznačují, že Internet a celé online prostředí nemusí být až tak nebezpečné, jak si dnes myslíme. Studie sice konstatuje, že je toho ještě hodně, co o online světě a chování nejmladší generace v něm nevíme. Ale že každá generace si sama formuje určitý životní styl, podle svých vlastních preferencí, a nejinak je tomu i tady. A jestliže v něm není všechno úplně ideální, pak jsou to hlavně nešvary, zlozvyky a špatnosti kamenného světa, které se promítají do online světa, než aby byly generovány právě tímto prostředím.

Studie si všímá například i toho, že v online světě (na Internetu) jsou nejvíce ohrožené právě ty děti, které mají tendenci angažovat se v různých podezřelých až nebezpečných aktivitách i v kamenném světě. A že psychosociální atmosféra a rodinné prostředí kolem konkrétních mladistvých mnohem více předurčuje rizika, kterým budou vystaveni, než použití nějakého specifického média či technologie.

A i v této studii zde najdeme zajímavá čísla. Třeba to, že 90 až 94 procent všech sexuálních obtěžování, v situacích, kdy je znám věk obtěžovaného, mají na svědomí vrstevníci nebo čerstvě dospělí jedinci. A že plných 69 % procent takovýchto obtěžování vůbec nesměřuje k nějakému setkání v kamenném světě.

CIF16

Studie si pak všímá i zajímavého momentu: že média v tomto ohledu působí kontraproduktivně, tím, jak přeceňují podíl sexuálního obtěžování ze strany starších dospělých, i tendenci přimět mladistvého k setkání v kamenném světě. Tím prý média spíše odvádí pozornost od těch problémů, které mladé lidi v online světě skutečně trápí.

A ještě jedna zajímavá věc: studie dospěla k závěru, že nemá smysl se spoléhat na nějaké technologické řešení existujících problémů. Ostatně, ocitujme si závěr zmiňovaného článku v časopise Time, který vše docela trefně shrnuje:

Tuto rozsáhlou roční studii lze stručně shrnout takto: moc se nespoléhejte na to, že technologie ochrání vaše děti před technologiemi. Neexistuje žádné jednoduché řešení – třeba jako ověřování věku či filtrování apod.  – které by uchránilo vaše děti před újmou. A jen s několika výjimkami (kterých se média obvykle chytnou a náležitě je rozmáznou) nejsou nástrahy, číhající na vaše děti v online světě,  o nic větší než ty, které na ně číhají každý den v reálném světě. Je to pořád stejná písnička, mámy a tátové – je na vás zajistit, aby se vaše děti nedostaly do něčeho, co už nedokáží samy zvládnout. Nesvádějte to na média.

Anketa

Myslíte si, že děti a mladiství jsou v online světě ohroženi více než v reálném světě?

15 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 2. 2009 17:14

Školení: Tvorba a šíření videoobsahu

  •  
    Jak video vytvořit a na co si dát pozor
  • Jakým vhodným obsahem ho naplnit
  • Kam ho umístit a jak mu získat diváky

Detailní informace o školení Tvorba a šíření videoobsahu »