Soukromí a bezpečnost v sociálních sítích prakticky – Facebook díl 1.

Masové používání a hlavně geometricky rostoucí obliba Facebooku na šesti kontinentech z něho dělá něco víc, než jen jednu ze zatím úspěšných sítí. Jen počet českých uživatelů roste, po zprůměrování rychlostí, o pět tisíc uživatelů denně. Je to zkrátka významné sociální prostředí, se kterým je nutné počítat, alespoň v případě, že na Facebooku jsme.

Facebook sám o sobě pochopitelně žádnou přímou hrozbu nepředstavuje, není to žádná zákeřná aplikace, která se z nás snaží vylákat citlivá osobní data nebo číslo kreditní karty. Je to prostě médium optimalizované pro určitý druh obsahu. I když s těmi citlivými daty je tu jistá potíž. Facebook totiž činí jejich publikaci tak bezstarostně jednoduchou, že si možná ani vždycky nemusíme uvědomit, která z dat, jež o sobě Facebooku a jeho prostřednictvím také světu o sobě poskytujeme, jsou ta nevinná a která naopak kritická.

Problematická je ostatně již samotná facebookovská terminologie. Vezměme si třeba už jen takové označování aktérů vašeho sociálního okruhu na Facebooku termínem „přátelé“. Když nic jiného, je tento termín poněkud zavádějící. Zatím jsem nepoznal nikoho, kdo by v tomto okruhu měl pouze okruh skutečně blízkých lidí. Ono je to ostatně od určitého počtu „přátel“ (asi od dvou set výš) prakticky nemožné. Přesto to v nás podvědomě vyvolává dojem, že jsme mezi svými. A nepřijde nám tudíž divné, že se zprávy o našich aktivitách zobrazují „přátelům“ v nových feedech. Najde se dokonce velké množství lidí, kterým může něco takového dokonce lichotit, na toto téma byla dokonce vypracována jistá zajímavá studie (L. E. Buffardi and W. K. Campbell: Narcissism and Social Networking Web Sites. Personality and Social Psychology Bulletin 2008, 34.). Tak či tak, pokud používáme Facebook jako síť, která sdružuje naše kontakty z různých sociálních skupin (rodina, kolegové z práce, další pracovní/obchodní kontakty, přátelé, partner/ka), je při výchozím nastavení profilu jen otázkou času, kdy dojde k nějaké kolizi.

Může to být třeba ono pověstné: Nic si z toho nedělej, že máš šéfovou krávu ve Walpostu od kamaráda za předpokladu, že mám mezi přáteli své nadřízené, nebo nějaká zdánlivě nevinná poznámka ve statusu. Řada lidí si například vůbec neuvědomuje, že přístup do profilu s implicitním nastavením mají kromě přátel také členové stejných sítí, ve kterých je i uživatel. K druhému problému se dostaneme později, ale řešení problému s přáteli a „přáteli“ je poměrně jednoduché. Jmenuje je Seznamy přátel.

Princip je geniálně snadný, jde o naprosto základní kategorizaci (programátor by možná řekl rozdělení do tříd) jinak nepřehledné masy vašich zcela různorodých kontaktů. Facebook je definuje jako udělátko, které vám umožní vytvářet soukromé skupiny přátel založené na vašich osobních preferencích. Krom toho, že si tak lze udržovat poměrně dobrý přehled o utěšeně se rozrůstajících kontaktech, další velká výhoda seznamů spočívá v tom, že jim lze delegovat různá práva co se týče soukromí. Přes to, o jak silný nástroj se ve skutečnosti jedná, jej využívá (zná?) alespoň v mém osobním okruhu jen poměrně zanedbatelné množství lidí.

Pomocí seznamu lze vytvářet skupiny přátel pro různé potřeby, každého přítele můžete přidat do více než jednoho seznamu, což vám umožní například rychle zobrazit přátele podle typu a posílat vzkazy podle jednotlivých seznamů. Ideální výchozí nastavení může být například na „kamarády“, pracovní tým, další pracovní kontakty a rodinu. Pokud totiž počet seznamů nepřesáhne číslo pět, lze se v něm snadno orientovat a v tomto složení přímo vybízí k nastavení rozdílných stupňů soukromí. Například můžeme chtít, aby naši kamarádi, s nimiž jsme si posledně pěkně užili, viděli fotografie z večírku, kde jste byli společně v pátek, ale není třeba úplně žádoucí, aby to samé viděla naše rodina a už vůbec ne lidé z práce. S narůstajícím počtem přátel a osvojením si práce se seznamy budou pochopitelně počty vašich kategorií co do počtu narůstat, to přináší prakticky netušené možnosti co do jejich managementu a bude již jen na vás, abyste o systému vašich seznamů neztratili přehled.

Když už rozhodujeme o tom, co o nás neuvidí ti kteří naši přátelé, nebude možná také úplně od věci je na oplátku zneviditelnit před lidmi mimo naše sítě. Někomu sice na sebevědomí může působit docela fajn, že má několik set přátel na Facebooku, ale třeba ne všichni z nich chtějí žít takovýmto veřejným životem. Váš okruh může být pro řadu lidí užitečným zdrojem informací (například pro marketing) a je dobré s tím počítat. Ostatně jeden z důvodů, proč je Facebook tak návykový je právě jeho voyeuristická povaha. Pokud chcete změnit viditelnost vašich přátel, navštivte stránku „Soukromí profilu“ v menu Nastavení soukromí.

Najděte si menu „přátelé“ a potom změňte nastavené podle vašeho uvážení.

Jak na Facebooku být a přesto nebýt k nalezení

Nedávno jsem řešil problém s kamarádem novinářem, který strašně dlouho bojoval s tím, jestli se na Facebook zaregistrovat nebo ne. Na jedné straně byl tlak zejména od jeho zahraničních známých, s nimiž chtěl být v užším kontaktu, na té druhé strach, aby ho tam někteří lidé naopak neobjevili. Přitom i zde je pomoc relativně snadná. Je spousta důvodů, proč lidé nechtějí, aby se jejich informace zobrazovaly ve výsledcích hledání na Facebooku, a je proto také velmi jednoduché vypnout vaši veřejnou viditelnost, problém je ovšem v tom, že to opět většinu lidí vůbec nenapadne a Facebook sám se touto možností nijak nechlubí. Jak zmizet z výsledků hledání na Facebooku?

1. Navštivte svou stránku „search privacy settings“ („nastavení soukromí ve vyhledávání“).
2. Pod „search visibility“ vyberte „jen přátelé“(Pamatujte si, že toto nastavení vás odstraní z výsledků vyhledávání na Facebooku, takže se ujistěte, jestli chcete být skutečně vyřazen. Jinak můžete vybrat jinou skupinu, například „moje sítě a přátelé“, což je myslím nastaveno defaultně).
3. Klikněte na „uložit nastavení“.

Defaultně jste na Facebooku viditelní pro vaši síť. Často si lidé nejsou své viditelnosti vědomi, takže toto je první z nastavení, které možná budete chtít změnit. Když v menu vyberete ještě „customize“, tak můžete své nastavení ještě upřesnit.

Zmizet z interního vyhledávání však tak docela nestačí, to by zde totiž nesměl existovat Google. Pokud jsme se skutečně rozhodli ostatním zmizet z virtuálních očí, bude potřeba učinit ještě jedno nastavení, a sice v záložce „search privacy settings“ zakázat veřejné umístění do vyhledávačů. Pokud čtvereček na položce „Create a public search listing for me and submit it for search engine indexing“ není zakřížkovaný, můžete si oddechnout.

Kapitolou samu pro sebe jsou tagy na nelichotivých a kompromitujících fotografiích a videích, jejich nevýhodou je, že jak přidávat fotografie, tak i tagovat může prakticky kdokoli. I zde existuje jednoduché a celkem účinné řešení, o tom, ale zase až příště.