Stalo se: UPC odpovídá na AžDSL

Tuzemský trh s broadbandem stále funguje jako spojité nádoby: kdykoli jeden z hráčů přijde s něčím novým, ostatní ho záhy následují. A tak když minulý měsíc Telefónica oznámila zrychlení svého ADSL (které jsem si dovolil překřtít na „AžDSL“), bylo jen otázkou času, kdy na to zareagují i ostatní.

Alternativní operátoři, nabízející také ADSL (ale hlavně na bázi LLU) zareagovali okamžitě, díky tomu, že velkoobchodní  nabídka Telefóniky musela být zveřejněna s měsíčním předstihem. A jejich reakce se nesla v duchu prakticky věrného okopírování změn, které zvolila sama Telefónica O2 Czech Republic.

Nicméně u největšího konkurenta poskytovatelů ADSL, kabelového UPC, nebyla situace dopředu zdaleka tak jasná. Že UPC nějak zareaguje, se dalo očekávat. Ale jak konkrétně bude jeho řešení vypadat? Udělá ve své nabídce internetových služeb podobné zemětřesení jako Telefónica a zredukuje ji na pouhé dvě položky? A také: kdy se k něčemu odhodlá?

Některá netrpělivá média se počátkem září zkusila dotázat přímo u UPC. Podle očekávání se ale nedozvěděli nic konkrétního. Dostali jen ujištění, že UPC nějakou odpověď chystá:

Tiskový mluvčí, František Malina, nám k tomu řekl: „V duchu naší zásady držet na internetovém trhu pro naše zákazníky ten nejlepší poměr kvality, rychlosti a ceny vedení společnosti právě v těchto dnech vyhodnocuje několik záměrů, které se soustřeďují nejen na zlepšení technických parametrů, ale i na případnou restrukturalizaci dosavadní nabídky.

Jasněji je až od dnešního dne, kdy o změnách u UPC informují dnešní Lidové noviny.

Jak vypadají změny?

Změny, ke kterým UPC přistoupilo, se zajímavým způsobem liší podle toho, zda jde o stávající zákazníky nebo zákazníky nové.  Stávajícím zákazníkům mají být jejich služby (i s cenami) zachovány, s navýšením rychlostí podle následující tabulky:

Zejména u nejnižších rychlostí je to docela výrazné zrychlení, se zachováním ceny. Rychlost downstreamu vzrostla někde skoro až na pětinásobek, a to konkrétně u nejnižší (a zřejmě nejpoužívanější) varianty. Sympatické přitom je, že skoro ve stejném poměru vzrostl i upstream. Už méně příjemné je pak to, že ke zrychlení má u stávajících zákazníků docházet „postupně od 1. ledna 2009“. Což je jednak za docela dlouho, a bez odhadu toho, jak dlouho to bude trvat.

A jak tomu bude u nových zákazníků? Zde je to skutečně zajímavé: dosavadní služby, které vidíte v předchozí tabulce, už nemají být dále nabízeny, snad už od dnešního dne. Místo nich prý budou mít noví zákazníci na výběr jen mezi dvěma službami, které ukazuje následující tabulka:

První z těchto služeb je vlastně identická s dosavadní službou Starter, jen s novým jménem. Naopak druhá z nových služeb (UPC 20M) nemá mezi dosavadními službami bezprostřední analogii. Svými rychlostmi i cenou se blíží ke službě Light, ale není s ní zcela identická.

Hodnocení

Jak je z uvedených změn ihned patrné, UPC v jednom významném ohledu věrně napodobilo Telefóniku: v tom, že ve své nabídce nově ponechalo jen dvě rychlostní a cenové varianty služeb – a to tu dosud nejnižší, plus jednu někde kolem „třetího místa“ (odspodu). Naopak „nejvyšší“ nabídky (rychlostně i cenově), na kterých poskytovatel generuje nejvyšší výnosy, z nové nabídky UPC zcela zmizely,  stejně jako z nové nabídky Telefóniky. To už asi nebude jen tak nějaký ojedinělý marketingový tah, ale spíše zákonitý vývoj, daný strukturou toho, co si zákazníci objednávají.

Už dříve poskytovatelé signalizovali, že jejich zákazníci mají zájem hlavně o nejnižší varianty služeb z jejich nabídky, s nejnižší cenou. Novější čísla k dispozici nemám, ale dovolím si odhadnout, že tento trend dále pokračuje a díky průběžnému zrychlování dospěl už tak daleko, že zákazníků využívajících „vyšší“ (a hlavně dražší)  služby je naprosté minimum. Jenže: i když by si vyšší varianty služeb vybralo jen naprosté minimum zákazníků, je taktické je kvůli tomu odstraňovat z nabídky úplně?

UPC nyní dokonce jde tak daleko, že se postaralo o zajímavý paradox: maximální rychlost na downstreamu, kterou bude nadále poskytovat, je 30 Mbit/s. Ale „dosáhnout“ na ni mohou jen dosavadní zákazníci (se službami Extreme a Professional), zatímco noví zákazníci mají šanci nejvýše na 20 Mbit/s. Ani kdyby byli ochotni si náležitě připlatit.

To, že UPC zredukovalo svou novou nabídku na pouhé dvě položky po vzoru Telefóniky, mne poněkud překvapuje. Jistě, dosavadní nabídka, se šesti variantami, byla možná až přehnaně bohatá. Ale takto mi to přijde jako opačný extrém. Osobně bych to viděl na tři varianty: „nízkou“, „střední“ a „nejvyšší“. A právě tato poslední mi v nové nabídce chybí: něco jako UPC 30M, s rychlostí 30 000 kbit/s na downstreamu. Tím by se současně odstranil i paradox s nedostupností nejvyšší rychlosti pro nové zákazníky.

Ale možná to bude celé trochu jinak: nezapomínejme, že se zde bavíme stále ještě nad neoficiálními informacemi, byť z věrohodného a dobře informovaného zdroje. A tak nelze vyloučit, že až UPC představí nové změny samo a oficiálně, budou v tomto ohledu vypadat přece jen trochu jinak. Nebo to může být i otázkou načasování: rychlost 30 Mbit/s, která způsobuje výše popsaný paradox s nedostupností pro nové zákazníky, bude pro ty stávající připadat v úvahu stejně až „někdy po 1. lednu 2009“. A do té doby má UPC ještě dost času přijít s nějakou atraktivní novinkou pro nové zákazníky. Třeba právě se službou UPC 30M.

Možná je důvodem i to, že v současné době ještě UPC není schopné nabídnout 30 Mbit/s z t­echnických důvodů, a to ani novým zákazníků. Třeba na to potřebuje udělat upgrade určitých prvků své sítě, a na to potřebuje čas do konce letošního roku.

Jak to bude s migrací?

Zatím dostupné informace také nehovoří o žádných migracích stávajících zákazníků na nové služby. Je to na jedné straně logické, protože místo toho popisují zrychlování dosavadních služeb, a také je zasazují do určitého časového horizontu „postupně od 1. ledna 2009“, byť dosti vzdáleného a neohraničeného.

Jenže: co třeba zákazník, který dosud odebíral službu Easy (4 Mbit/s) či Starter (6 Mbit/s), a rychlostně mu plně postačovala (a „objemově“ určitě také, když UPC již limity zrušila). Po zrychlení se sice dočká vyšší rychlosti (13 Mbit/s, resp. 18 Mbit/s), ale bude za ni platit více než nový zákazník za službu  UPC 10M s rychlostí 10 Mbit/s. Rozdíl v ceně zde vychází na 80 Kč, resp. 304 Kč, za které zákazník získá navíc 3, resp. 8 Mbit/s na downstreamu. Pokud jde však o zákazníka citlivého na cenu, může mu rychlost 10 Mbit/s u nové nejnižší služby plně postačovat – a tak bude chtít přejít na službu UPC 10M a ušetřit na tom. Ale co mu UPC nabídne?

Jistě, zákazník může řádně vypovědět smlouvu a ukončit odběr původní služby, a pak se stát novým zákazníkem, i se všemi bonusy pro nového zákazníka. Nebo mu UPC přece jen nabídne nějakou jinou variantu?

Není to AžDSL

Významným aspektem popisovaných změn u společnosti UPC je i schopnost kabelové sítě skutečně dostát inzerované (a placené) rychlosti.

To je důležitá a významná odlišnost od ADSL, které se při vyšších rychlostech již dostává do problémů kvůli fyzikálním zákonům a použitému médiu: čím dále od ústředny, resp. čím delší je místní smyčka, na které je ADSL nasazeno, tím nižší je rychlost, kterou lze na zákazníkově místní smyčce skutečně dosáhnout. Jde přesně o ten důvod, kvůli kterému jsem si dovolil překřtít novou nabídku ADSL od Telefóniky na „AžDSL“: rychlosti, které poskytovatel inzeruje, je schopen skutečně dosáhnout jen u určitého procenta svých zákazníků, v závislosti na parametrech jeho přípojky (hlavně na vzdálenosti). Na novou „základní“ rychlost 8 Mbit/s tak má šanci dosáhnout jen asi 78 % zákazníků Telefóniky, a na prémiovou rychlost 16 Mbit/s dokonce jen nějakých 20 %. Ostatní se musí spokojit s nižšími rychlostmi (ale za stejnou cenu).

V případě kabelu by toto nemělo hrozit. V kabelových sítích samozřejmě také platí fyzikální zákony, ale jejich konkrétní dopady by se projevovaly až při úplně jiných (podstatně vyšších) rychlostech. Je to dáno jinou konstrukcí sítě, a hlavně jiným typem použitého přenosového média. ADSL je v tomto ohledu naopak značně handicapováno tím, že je vlastně „naroubováno“ na již existující telefonní síť, uzpůsobenou a dimenzovanou pro jiné účely. ADSL má dokonce problémy i s tím, pokud si datové služby nechá zřídit více zákazníků ve stejné lokalitě: jejich místní smyčky jsou totiž vedeny příliš dlouho vedle sebe, a tak dochází k příliš velkým přeslechům mezi jednotlivými páry kroucené dvojlinky. Poskytovatel to může řešit výběrem jiných párů, ale ne vždy jich má k dispozici dostatečný počet.

To v kabelové síti by takovéto problémy nastávat neměly. A to i přesto, že z hlediska obousměrných datových přenosů je kabelová síť sdíleným médiem (a nikoli vyhrazeným, jako ADSL na místních smyčkách). Kabelový operátor však má dostatek možností, jak vhodně strukturovat svou síť tak, aby na každého uživatele připadla dostatečná kapacita, a skutečně dosahovaná rychlost se co nejvíce blížila rychlosti nominální (inzerované). A lokalita zákazníka v tom obecně nehraje roli: pokud je zákazník v dosahu kabelové sítě, má šanci na stejné služby ve stejné kvalitě, jako kterýkoli jiný zákazník.  Samozřejmě ale jde jen o obecné konstatování, zatímco konkrétní praxe je závislá na řadě dalších faktorů, včetně kvality použitých technologií a médií, na způsobu správy atd. Ale to u ADSL platí také, a nejen u ADSL.

Poslední slovo?

Když už jsme se dostali k principům a technologiím, nedá mi to nezastavit se i u perspektivy dalšího zrychlování. Zde si dovolím vyjádřit názor, že ADSL je v tomto ohledu už u konce s dechem, zatím kabel ještě zdaleka neřekl své poslední slovo.

Celková kapacita kabelové sítě je značná, a její provozovatel dnes řeší i otázku toho, jak ji rozdělit mezi datové a televizní služby. Tedy jak velkou část z ní vyhradí pro televizní programy, a kolik zůstane pro Internet a telefonii. Což souvisí i s počtem zákazníků, které poskytovatel má, hlavně kvůli datovým službám. Dále je kabelový operátor omezen technologií, kterou používá pro datové přenosy. V případě UPC jde dnes o řešení, vycházející ze standardu euroDOCSIS 2.0 (viz též zde na Lupě), který zvládá až 50 Mbit/s na downstreamu, a 27 Mbit/s na upstreamu. Takže i zde je ještě stále dost prostoru k dalšímu navyšování. A kdyby ani tento prostor nestačil, je na obzoru nasazení euroDOCSIS 3.0, které zvládá až 400 Mbit/s (a mateřské UPC jej už začalo testovat).

To u ADSL už prostor pro další zrychlování prakticky neexistuje. Stávající verze ADSL2+ sice zvládá  až 24 Mbit/s, ale i zde jsou fyzikální zákony neúprosné: tato rychlost je dosažitelná jen na kratších místních smyčkách, do 1,5 km. Jistě, existují ještě další technologie z rodiny DSL, jako VDSL, které se v asymetrické variantě dostane až k 50 Mbit/s. Ale opět: pouze na ještě kratší vzdálenost, kolem 300 metrů.

Jedinou schůdnou cestou se proto zdá být „přibližování koncových zákazníků k ústřednám“, resp. zkracování metalického vedení (místní smyčky) mezi zákazníkem a DSLAMem. K tomu vedou dvě možnosti. První z nich je přesun samotných DSLAMů blíže k zákazníkovi, či spíše instalování nových DSLAMů (tzv. předsunutých DSLAMů) ve vhodných lokalitách blíže k zákazníkovi. Druhou variantou pak je nasazení vhodných „ADSL zesilovačů“ na stávající místní smyčky, které jsou příliš dlouhé pro dosažení vyšších rychlostí.

Určitě není těžké si domyslet, že obě tato řešení jsou dosti nákladná. A tak asi nelze počítat s jejich plošným nasazením. Nicméně v „atraktivnějších lokalitách“ se objevit mohou. Dokonce už relativně brzy. Svědčí o tom i odpověď z TO2 CR na dotaz jednoho čtenáře, kterému tímto děkuji za přeposlání:

Naše společnost připravuje v určitých lokalitách, kde je to technicky možné, nasazení tzv. předsunutých DSLAMů, kde by došlo ke zkrácení metalické vzdálenosti účastníka od DSLAMu. Jako další se připravuje i nasazení ADSL zesilovačů (loop extender) na vedení – tato technologie by měla být nasazena ke konci letošního roku.