Test UPC Fiber, 100 Mbit/s Internet a balada o rychlosti

Pro začátek několik fakt. Ačkoliv se služba jmenuje Fiber, nemá s optickým vláknem nic moc společného, alespoň na poslední míli k zákazníkovi. Tam je to stará dobrá měď kabelové sítě. Služba se bude nabízet pravděpodobně ve dvou variantách, a to 50/5 a 100/10 Mbit/s, kde vyšší rychlost je download, nižší je upload. Ostatní parametry jsou ekvivalentní se stávající kabelovou nabídkou, cena vyšší varianty bude cca 1700 Kč, nižší varianta vyjde na 1400 Kč, ceny ale nejsou ještě definitivní stejně tak, jako celá nabídka. Do prodeje přijde nabídka pravděpodobně koncem léta, podle toho, jak proběhnou testy – a pravděpodobně ve všech regionech, kde UPC operuje. I to se ale uvidí.

Instalace

Instalace je jednoduchá a spočívá ve výměně stávajícího modemu za model Motorola SURFboard Digital Voice Modem SBV6120E. Ten starý mi nechali, že si ho mám šoupnout do skříně, protože ten nový není vyzkoušený a kdyby mi padnul, mám si je vyměnit. Dobrá rada, na druhou stranu ani po týdnu testu nový modem nevypadl, a to ani v momentě, kdy jsem se ho pokusil přemluvit, aby dvě analogové přípojky pro telefonní přístroj sloužily jako rozhraní ne k VoIP od UPC, ale od Ha-loo. Nepřemluvil, ale modem alespoň přežil.

Potom už stačí modem restartovat a je-li služba u UPC povolená, běží vám stomegabitový Internet. Z modemu. Dál už to může být kapánek složitější (nikoliv vinou UPC), ale o tom dále.

Vlevo nový modem Motorola SURFboard Digital Voice Modem SBV6120E, vpravo standardní SURFboard 5101E

Zkušenosti

Otestovat stomegabitový Internet není jen tak, jak se rychle ukázalo. Použít nějaký webový speedmetr prakticky nemá smysl, protože ty počítají rychlost dle rychlosti stažení souboru. UPC Fiber ale soubor stáhne tak rychle, že tolerance měření je desítky procent, jak ukázaly pokusy s firemním SpeedMetrem Lupy. Což byl podnět pro vývojáře k jeho letnímu vylepšení. Například náš speedmeter končí na 16 Mbit/s, takže se hezky graficky překročí, stát se to v autě a za mnou neoznačený Pasát, tak už je řidičák v úschově…

Náš speedmetr takovou rychlost nepředpokládal.

Po ozkoušení a značné nedůvěryhodnosti i zahraničních speedmetrů, které se v rychlostech dostaly na rozptyl 40–80 Mbit/s, jsem přistoupil k praktickému testu stahování velkých souborů z download serverů, tedy k tomu, co bude uživatele asi zajímat nejvíce. Samotné zobrazování webových stránek se totiž nijak viditelně oproti variantě UPC 10 Mb/s nezrychli­lo, zde už spíše zdržuje prohlížeč než rychlost přípojky.

Speedtest.net si poradil podstatně lépe, i jeho výsledek ale berme už spíše s rezervou

První pokusy proběhly na placeném účtu Rapidshare.com. V praxi se ukázalo, že pokusit se měřit rychlost stahováním 200 MB souborů nemá smysl, protože dříve, než jsem našel stopky, byl soubor stažený. Bohužel Rapidshare zatím stále soubory vyžaduje rozdělené po 100 nebo 200 MB, takže stahování větších souborů neumožní stahovat jeden velký soubor, ale navazovat opakovaně spojení, což opět měření mírně znehodnocuje. I tak ale bylo příjemné, že bylo možné dosáhnout plných rychlostí, rychlost stahování se konstantně pohybovala mezi 50–90 Mb/s a většinu pádů v rychlosti (přece jen je to značná odchylka) šla na vrub navazování dalšího spojení pro stažení dalšího bloku. V praxi se HD verze filmu v MKV a o velikosti 5GB stáhla za méně jak deset minut, běžný film kolem 700MB se stáhl za zhruba minutu a epizoda seriálu (cca 200MB) byla stažená vlastně IHNED.

Tady je dobré zmínit charakteristiku sítě UPC. Ta má plochou optickou panevropskou síť, kde se využívá nejkratší cesta k cíli bez ohledu na státní hranice. Rapidshare je připojen v Německu přes DE-CIX, takže nejbližší trasa na UPC směřuje do Frankfurtu, kde je UPC propojeno několika 10 Gbit/s body. To zhruba odpovídá na hypotetickou otázku, jak se bude UPC tvářit v situaci, kdy bude mít tisíce zákazníků služby Fiber, kteří se nahrnou na Rapidshare a budou chtít stahovat. Nijak: konektivitu na Rapidshare vyřeší z větší části po své síti a pak na několika 10 Gbit/s roz­hraních v DE-CIXu. Jelikož Rapidshare omezuje i platící zákazníky na cca 25 GB dat týdně, větší brzdou zákazníkům bude tento limit, než nechuť optické trasy UPC odtransportovat data přes hranice.

Stahování ve více vláknech se projeví tím, že rychlost stažení jednoho souboru je nižší. Jen ten první byl stažen samostatně a rychlostí 77,8 Mb/s

Druhým pokusným serverem bylo Ulož.to – i v tomto případě šlo o placený účet, na ulož.to se platí za objem stažených dat a i zde jsem chtěl sledovat, zda budu ke stahování připuštěn plnou rychlostí. Byl. Zkušenost podobná, jako s Rapidshare, stahoval jsem plnou rychlostí. Do budoucna může problém vzniknout, protože Ulož.to běží u SuperHostingu, kde je připojeno do sdílené sítě za 2×10 Gb/s přípojkou na NIX, za níž ovšem jsou i takové datové giganty, jako TV Nova. Pokud se UPC Fiber rozšíří, bude tu zřejmě prostor pro upgrade, přece jen 10 Gbit/s je stovka takových klientů najednou. Řešením bude diverzifikace do více telehouse a operátorů.

Do třetice byl vyzkoušen placený účet na czshare.com. I v tomto případě se podařilo stahovat plnou rychlostí, CzShare je připojen přes Master Internet a do budoucna by mohl mít s UPC Fiber problémy největší, protože v brněnské serverovně 4D centra je celková kapacita pro všechny klienty 10 Gbit/s a data většinou musí putovat do Prahy a zde do do NIXu. I v tomto případě je vidět rozdíl mezi masivně světově používaným Rapidsharem a lokální českou službou. A prostor pro další upgrade.

Problémy? Hlavně s vyladěním vlastního počítače

Byly s UPC Fiber nějaké potíže, nebo šlo všechno tak hladce? Je třeba předeslat, že v této chvíli testuje službu Fiber cca 15 zákazníků, takže potenciální problémy s kapacitou sítí se nemohou projevit, ale vzhledem k dostupným kapacitám se ani neočekávají. Největším omezením a zdrojem problémů jsou zatím samotné počítače zákazníků.

Schéma zapojení UPC Fiber

V mém případě připojení šlo přes Time Capsule, což je Apple router vybavený síťovým rozhraním 1 Gbit/s a WiFi 802.11n. Pokud se ale zapomenete a připojíte se přes WiFi bez podpory pre-N standardu, stane se vám úzkým hrdlem právě WiFi přípojka, protože nominální rychlost 802.11g je sice 54 Mbit/s, v praxi ale zhruba 28 Mbit/s (třetina-čtvrtina vaší internetové přípojky) a v případě 802.11b je to ještě slabší.

Ale ani když se připojíte přímo přes síťovou kartu, nemáte vyhráno. Některé starší domácí routery mají WAN port jen 10 Mbit/s (to kdysi stačilo). Počítače ještě nedávného data prodeje jsou vybavovány 100 Mbit/s síťovými kartami a vymáčknout z nich plnou rychlost může být obtížné, pro UPC Fiber je vhodnější zvolit moderní síťovou kartu 1 Gbit/s a neprohloupíte, když vsadíte na značku, protože se budete pohybovat na hranicích dnes běžně používaných rychlostí.

Dalším problémem je nastavení samotného operačního systému, kdy zejména u Windows se stává, že karta je nastavena na nižší přenosovou rychlost nebo na half-duplexní provoz. Je třeba to zkontrolovat v nastaveních sítě a povolit full-duplexní provoz.

Kromě toho záhy zjistíte, že vliv budou mít ještě dva další hlavní faktory: výkon procesoru vašeho počítače a kvalita pevných disků. Zejména pomalejší SATA disky nestíhají ukládat data tak rychle, jak UPC Fiber dovoluje stahovat data, k čemuž se ovladače disků staví různě, v lepším případě zpomalením, odkládáním do vyrovnávací paměti.

Problémy způsobuje také samotný přenos přes HTTP protokol, jenž není určen pro stahování velkých dat. Jenže u download služeb jinou možnost nemáte, takže se musíte smířit s tím, že prohlížeč se snaží o své nejlepší vůli obsloužit stažení stomegových souborů v několika vláknech. Z vlastní zkušenosti jak v Mac OS X, tak ve Windows XP/7 mohu doporučit, abyste stahování přenechali externí utilitě, specializovanému downloaderu, protože práce s prohlížečem zaměstnaným stahováním velkých souborů takovouto rychlostí je nepohodlná, často do něj ani nejde přepnout, dokud stahování není dokončeno. Záleží ovšem na konfiguraci počítače. Pokud máte starou pomalou šunku, může být pro ni Fiber spíše overkill a u netbooků (Asus Eee) se ukázalo být vhodným odstínit počítač od Fiberu připojením přes WiFi, které servírování dat aktuálně zpomalilo na úroveň, se kterou se levný hardware v netbooku vypořádal.

Balada o rychlosti

UPC Fiber představuje top službu za přiměřené peníze. Fajnšmekři, kteří nechtějí čekat na download, případně chtějí mít doma puštěný menší server na lince, jakou se ještě nedávno připojovala celá republika k Internetu, ty peníze vysází asi bez většího váhání, protože už ten samotný pocit rychlosti je opájející. UPC k teoreticky zajímavé rychlosti navíc přidává svoji výborně dimenzovanou páteřní síť DWDM, která patří ke světovým špičkám, takže je schopna rychlost nabídnout nejenom teoreticky, ale i pro praktické stahování, alespoň zatím. Je ovšem zřejmé, že v některých lokalitách plnou rychlost dosáhnout nepůjde, problémy jsou místy i s nižšími rychlostmi, na druhou stranu půjde zatím o plošně největší dosah tak vysokých rychlostí, které v praxi fungují. Konkurencí mohou být regionální FTTX projekty jako moravské 802.11 (dnes pod Rio Media) nebo Netbox, ty ale většinou působí v regionech, kde se s nabídkou UPC nepotkávají a zákazník tak v praxi nemá výběr.

Tím hlavním, koho UPC svou nabídkou dojme, bude tedy pravděpodobně Telefónica O2. Ta jako své momentální maximum nabídne za poloviční cenu šestinovou rychlost (900 Kč měsíčně za 16 Mbit/s), navíc s podstatně většími kvalitativními problémy, než UPC – dosáhnout nominální rychlosti v síti O2 je u DSL významně těžší. K tomu připočtěte agresivní agregaci, politiku „řízení toku dat v síti“ a často negativně vnímané renomé O2, jemuž čekací linky na telefonní podpoře UPC nemohou konkurovat a dostanete další důvod, proč tam, kde to jde, sáhnout po nabídce UPC.Bohužel pro řadu čtenářů se jich ani tato nabídka týkat nebude.

Před tím, než se rozhodnete o nabídce UPC Fiber, ale zapřemýšlejte, zda ji využijete. Pokud máte moderní počítač a jste denním hostem na download serverech, bude to pro vás zajímavé, dýchavičná ixpéčka s obstarožní konfigurací používaná hlavně na prohlížení stránek oživí spíše investice do nového hardware, které stihne upočítat všechny ty blikavé a svítivé součásti moderních webových stránek.