Těžká práce s konzumací digitální zábavy

Ilustrace: Nenad Vitas

Je málo věcí ještě méně objektivních a přitom ještě více přesvědčivých než hezky znějící číslo . To naše pochází z dlouhodobé studie, která je realizována na amerických týnedžrech. Údaje získané pod Řípem by, soudě z toho, že tuzemský Facebug překročil magickou hranici dvou milionu uživatelů, a děti již obvykle nepomáhají rodičům obdělávat pole, mohly vypadat docela podobně.

Kdybychom měli onomu číslu věřit, dopracujeme se k na první pohled ďábelsky kataklysmatickému závěru. Tím závěrem by nebylo nic menšího, než že současná omladina surfuje a užívá digitální zábavy přibližně stejně dlouhou dobu, jako jejich rodiče tráví v práci, ovšem včetně víkendů.

Pokud ona studie propluje nelogicky se chovajícím sítem mediální agendy a ať už za louží nebo dokonce zde se objeví na titulní stránce novin, nastanou zřejmě v nejednom domově krušné chvíle vymítání dítka od počítače. To, co bylo před dekádou označováno jako nezdravá expanze počítačových her a s ní související odlidštění dětského života, se recykluje v úhledné internetové podobě. Tisíce zdí možná uslyší „marš si hrát ven, Pepíčku“ a tisíce dveří uvidí deprimovaného adolescenta odcházet na mráz do světa, kde nevypadá ani trochu jako jeho virtuální (nepleťte to s filmem) avatar. Je však pro to důvod?

Počet hodin strávených u počítače a u internetu dětmi a teenagery může na první pohled vypadat skutečně velmi hrozivě, ale měli bychom jej brát s určitou rezervou a hlavně s ohledem na to, jak se virtuální svět proměňuje. Jestliže ještě před nedávnem znamenalo používat online služby skutečně „sedět u počítače“ a tyto služby byly striktně odděleny od reálné skutečnosti, dnes tomu už tak není. Internet slouží dětem nejenom k hraní, ale stále více k vzájemné komunikaci a k tvoření. To je nezbytnou součástí procesu učení se. Sociální sítě dovedou zdatně nahrazovat tradičnější dětská fóra (smetiště za sídlištěm), přičemž zachovávají mnoho vlastností setkávání na nich, ať už jde o to, že děti tvoří hierarchii, nebo o proces směny hodnotných statků.

Internet je také stále častěji i v případě teenagerů mobilní záležitostí. Nahrává k tomu relativně nízká cena za mobilní datové paušály, jednak absolutně nízká cena použitelných koncových zařízení. Děti se tak učí operativnímu získávání a výměně informací v jakémkoli prostředí, kvalitnímu rozhodování, korekci chyb v něm za pomocí datové infrastruktury. To jsou mimo jiné důležité devizy pro další život.

Když to všechno sečteme a podtrhneme, na první pohled hrozivá doba strávená „konzumací“ médií vlastně tak hrozivá není. Ona média totiž již nejsou představována liduprázdnými virtuálními světy plnými pornografie a impů. Média mnohem více prorostla do normálního světa. Orientovat se v nich je jednak nutnost, jednak poměrně těžká práce. Práce, která si těch sedm a půl hodiny denně možná i zaslouží.