Web 2.0 do ČR nikdy nedorazí, Češi nejsou schopní spolupracovat

Platforem umožňujících nebo nějak podporujících hromadnou spolupráci lidí je mnoho a jsou notoricky známé. Jsou to sociální sítě, blogy, peer-to-peer sítě, RSS kanály a z mého pohledu především wiki, čímž nemyslím pouze Wikipedia.org, ale hlavně wiki jako platformu, která je neuvěřitelně populární např. ve školství.

Jenže tyto všechny technologie, spadající pod souhrnné označení web 2.0, pouze hromadnou spolupráci umožňují. Je totiž vhodné připomenout, že „umožňují“ nerovná se „vytvářejí“. Na to, aby nějaké hromadná spolupráce vznikla, musí být také vhodné schopnosti.

Jak spolupracuje příroda?

Na chvíli odbočme od technologií a lidí do světa zvířat. V přírodě se vyskytuje tvor jménem mangusta jižní. Toto zvíře žije ve velkých skupinách a díky tomu je schopné přežít v prostředí, ve kterém se nachází. Mangusta jižní se totiž živí tak, že zatímco několik jednotlivců stojí na stráži, ostatní hledají potravu a jedí. Jakmile se blíží vetřelec, strážci vyvolají poplach, strávníci se schovají, a až když je nebezpečí zažehnáno, opět se jde hodovat. Pokud by se mangusta jižní rozhodla nesdílet informace, příliš dlouho by nepřežila. Musela by totiž většinu času dávat pozor na predátory a na obstarání dostatečného množství potravy by již nebylo kdy. Spolupráce (sdílení kritických informací) se jí proto vyplatí, je k ní odmalička vychovávaná, a sdílí proto vše, co ví.

Zpět k lidem

U lidí je situace komplikovanější. Lidé jsou zcela jistě tvory, kteří informace sdílí a jsou schopní kooperace a na velmi vysoké úrovni. Předávání informací je však u nás mnohem komplexnější než pouze klid/predátor.

Přestože jsme schopní sdílet mnoho informací, není pro nás výhodné sdílet naprosto všechno, co víme (ať už jeden člověk nebo skupina lidí). Je nutné se umět dobře rozhodnout, které informace sdílet budeme, protože je to pro nás výhodné, a které ze stejného důvodu sdílet nebudeme. Toto rozhodnutí určitě není jednoduché a ovlivňuje naši schopnost hromadné spolupráce, nicméně u informací prvního druhu je pro nás výhodné se zachovat jako mangusta jižní a aktivně sdílet vše, protože pokud se zachovají stejně i ostatní, tak se za minimálního vkladu dostaneme k obrovskému množství informací, které bychom jinak sháněli za mnohem větších vynaložených prostředků, a výnos by pak nemusel být adekvátní našemu úsilí. Tedy stejně jako u mangust, které by sice osamocené měly informaci o predátorech, ale za tak velkého úsilí, že by již neměly potravu.

Schopnost hromadné spolupráce a sdílení informací se u lidí také může lišit podle jednotlivých národů a kultur. Např. pro totalitní režimy je určitě mnohem lepší, pokud lidé příliš informace nesdílí a hromadně nekontrolovaně nespolupracují, protože není nic horšího, než organizovaný odboj.

A teď zásadní otázka. Co myslíte, umí Češi spolupracovat?

Wikipedia hovoří jasně

Náhoda mě dovedla na článek Jiřího Hlavenky, který psal o reálných obtížích českého webu 2.0. Podle něho jsou zde dva zásadní problémy. Tím prvním je, že v ČR je údajně nedostatek peněz na investice do technologických projektů. Druhým problémem jsou údajně řádově menší komunity. S oběma body souhlasím, ale přidávám třetí, nejzásadnější. Schopnost lidí se ke komunitám přidávat a dění se aktivně účastnit. A především zde Česká republika pokulhává.

Porovnával jsem počet záznamů na obyvatele v encyklopedii Wikipedia, která je podle mě nejúspěšnějším a nejpřínosnějším světovým projektem webu 2.0, a výsledky jsou spíše špatné než dobré. Z výsledků devíti států, které jsem porovnával, a které jsou vesměs menší než Česká republika (kromě Polska a Holandska), vyšlo najevo, že hůř než Češi si na Wikipedii počínají již jen Maďaři.

U Finska, Švédska a Holandska bych byl možná ochotný uznat, že to jsou národy, které jsou ve využívání Internetu dále než my, a proto jsou na předních pozicích. Ale co tam dělá Slovinsko (druhé místo) a proč je na tom Slovensko přibližně dvakrát lépe než Česká republika? A proč by potom Dánsko bylo ve spodní polovině, když je v Networked Readiness Indexu první?

U Wikipedie předpokládám, že do ní zapisují vzdělanější lidé, tedy především vysokoškoláci a středoškoláci. U této skupiny lidí ale přece problémy s využíváním Internetu nejsou a rozšíření Internetu je mezi nimi velmi vysoké. V čem je tedy problém? Nemůže to být v tom, že Češi nejsou vedeni k tomu, aby spolupracovali? Kolik projektů jste třeba na vysoké škole měli dělat v týmu? Tři za celých pět let? Možná ani to ne.

Podobnou úvahu, jakou jsem zde nyní popsal, se zabýval také Wiki blog na Lupě. Šel na analýzu trošku z jiné strany, ale výsledky podle mě také moc dobré nebyly. Česko bylo spíše v dolní části výsledkové listiny.

Pojďme se ale podívat na další příklady. Vývojáři Seznamu (např. Pavel Zima na Czech Internet Foru) si stěžovali, že když někoho požádají o zpětnou vazbu na jejich produkty, tak jim přijde většina naprostých nesmyslů a vzkazů o tom, že jejich produkty za nic nestojí, a jen pár nápadů, jak věci opravdu zlepšit.

Já osobně mám na Jiko blogu také zkušenost s tím, že lidé jen něco chtějí, ale zpět moc nedávají. Pod jedním příspěvkem je pořád dokola stejná otázka, ale odpověď nikdo neposkytuje. Přitom někdo z těch lidí, co se ptají, nakonec odpověď přece sehnat musel.

Uvedu další příklad, tentokrát ze setkání First Business Tuesday, které se týkalo PR. Ukázalo se, že firmy jsou na Slovensku schopné využívat tamní blogy pro PR účely, protože jsou tam díky linkovací službě vybrali.sme.sk velmi populární, a dají se tak oproti ČR kvantitativně lépe využít (ponechme stranou, jestli a jak by měl bloger v PR figurovat).

Znamená to snad, že v ČR nemáme linkovací služby a až je mít budeme, tak vzroste popularita blogů a budeme zase o krok blíže českému webu 2.0? Samozřejmě že ne. Linkovací služby tu jsou, máme např. server Linkuj.cz, ale Češi nejsou s těmito službami příliš velcí kamarádi, protože prostě neumí nebo nechtějí spolupracovat. Je složité porovnávat počty označení popularity u článků a odvozovat z toho aktivitu uživatelů, když jedno je samostatný server a druhá služba je přidružená k velkému médiu, ale už jen to, že v Čechách žádný velký mediální server nic podobného neudělal, svědčí o tom, že o takové služby příliš velký zájem není.

Neumíme se družit

Zdá se, že z toho všeho plyne jediné. Nevíme, jak se družit v internetových komunitách a neumíme společně vytvářet obsah, který by pomáhal druhým. Důsledkem toho je, že web 2.0 do ČR vlastně nikdy pořádně nepřijde. Samozřejmě budeme mít (a vlastně už máme) nějaké web 2.0 služby, technologicky zvládnuté jsou, ale jejich využívání a následný přínos nebude nikdy tak velký, protože reakce návštěvníků je malá.

Už vidím zástupy lidí, kteří budou nyní jásat, že k nám ten marketingový nesmysl nedorazí, jenže nemůžeme se tím, že neumíme nebo nechceme spolupracovat, nakonec ocitnout v roli osamocené mangusty jižní, tedy že jako národ i jednotlivci budeme shánět informace za neadekvátně vysokých nákladů? Využijeme vůbec někdy stoprocentně úžasné možnosti, které nám dnešní IT nabízí?