Vlákno názorů k článku
Bankovní identitu využívá 5,3 milionu lidí, za první pololetí byl skokanem v rámci systému katastr nemovitostí od Ebo - "už využívá 5,3 milionu lidí" .. využívá, nebo...

Takže když to shrnu, ptáte se, jestli jsou čísla uváděná v článku pravdivá, nebo jestli jsou špatně – ať už úmyslně či neúmyslně. Přičemž pro to, že by byla špatně, nemáte žádný důkaz.

To, že má někdo víc bankovních účtů, neznamená, že aktivně používá více Bankovních identit. Proč by to dělal?

To, že má někdo víc bankovních účtů, neznamená, že aktivně používá více Bankovních identit. Proč by to dělal?
Na tohle je jednoduchá odpověď: buď proto, že vezme tu indentitu, která mu padne pod ruku (případně má různá bankovnictví na různých telefonech - soukromý vs. služební - a použije ten, co má v ruce), nebo jde o případ postupného používání při změně banky (to bude asi častější).
Nicméně nejspíš nepůjde o příliš vysoká čísla, aby to tu statistiku významně zkreslilo.

A taky tam spadnou případy, kdy klient tu identitu reálně nevyužívá, ale jen to zkusí, aby zjistil, že ji sice deaktivoval, ale ono to už zase funguje, takže je potřeba ji deaktivovat znova.

buď proto, že vezme tu indentitu, která mu padne pod ruku
Takže stále tu samou, protože ji má na přihlašovací stránce NIA předvybranou na prvním místě.

Nicméně nejspíš nepůjde o příliš vysoká čísla, aby to tu statistiku významně zkreslilo.
Takže je zbytečné tím statistiku zpochybňovat.

Ale já ji nezpochybňuji!
Jen jsem upřesnil, jak se stává, že člověk používá více identit.
Ten sériový způsob (= změna banky) je častější, ale ani ten paralelní není tak zřídkavý, jak se Vám možná zdá.
Ono to co má předvybrané na prvním místě nemusí být to, co má zrovna v mobilu, který drží v ruce. (A weekendová odstávka, protože banka zrovna něco upgradeuje, také může způsobit přepnutí na jinou identitu)

Vydaných prostředků je mnohem více. Toto je očištěné číslo a reálné použití. Průměrný počet použití v roce na jednoho uživatele je cca 8x.

Já vám to milerád vysvětlím.

Bankovní identita je služba, kterou poskytují některé banky. Spočívá v tom, že banka je schopna garantovat identitu uživatele vůči státu – na základě toho, jak se uživatel přihlašuje do svého internetového bankovnictví. Jinými slovy – přihlašování, které normálně používáte pro přístup do bankovnictví, můžete použít i pro přihlášení ke službám státu. Bank ID je bratříček této služby, který slouží pro komerční sektor.

Bank poskytujících Bankovní identitu je aktuálně 11. V ČR poskytuje bankovní účty fyzickým osobám přibližně 40 bank. U všech bank, které Bankovní identitu poskytují, je možné ji deaktivovat nebo zrušit. Takže vaše tvrzení, že každý, kdo má bankovní účet, má i Bankovní identitu, je nepravdivé hned dvakrát – můžete mít účet u banky, která Bankovní identitu vůbec nepodporuje. A i když máte účet u banky, která Bankovní identitu podporuje, můžete ji deaktivovat/zrušit.

Celý článek je o tom, kolik lidí Bankovní identitu skutečně využívá. Je tam třeba počet lidí, kteří se přes Bankovní identitu přihlásilo ke katastru nemovitostí – lidé, kteří ji nepoužívají, se s ní asi nepřihlašují, že? Dále jsou tam jmenované další portály, ke kterým se lidé přes Bankovní identitu připojují – když ji má někdo jen zřízenou, ale nepoužívá ji, nikam se přes ni nepřipojí, že? A pak je v článku zmíněno podepisování, tedy komerční služby, která je součást BankID – opět, pokud někdo použil BankID k podpisu, asi tu službu použil alespoň jednou, ne?

"Celý článek je o tom, kolik lidí Bankovní identitu skutečně využívá" ..áno .. 5,3 mio v titulku.. a v článku najednou jen 600, 700K. Proto jsem to psal. Říká se tomu ironická poznámka.

Btw. 40 bank.. odečtěte korporátní a specializované banky a malé pobočky zahraničních bank. Pak jsme na čísle kolem 6 mio oblsloužených lidí ..a najednou jsme velice blízko u 5,3 mio v článku. Náhodička.

Aha, takže neumíte číst. Bankovní identitu používá 5,3 milionu lidí – tj. 5,3 milionu lidí celkem. Jeden používá Katastr, druhý používá Katastr a Portál občana, třetí Datové schránky… No a dohromady to dělá 5,3 milionu lidí. Z toho 630 tisíc lidí ji během prvního pololetí použilo pro přístup ke Katastru, takže zbývajících nejméně 4,7 milionu lidí používá Bankovní identitu pro přístup k jiným službám.

Na té poznámce je ironické akorát to, že se snažíte pitvat článek, který jste ani pořádně nečetl.

Btw. 40 bank.. odečtěte korporátní a specializované banky a malé pobočky zahraničních bank.
To ovšem neznamená, že v těch bankách nemůžete mít účet fyzické osoby.

Pak jsme na čísle kolem 6 mio oblsloužených lidí
To číslo jste si vycucal z prstu.

Už před deseti lety mělo bankovní účet kolem sedmi a půl milionu dospělých v ČR. Před rokem mělo Bankovní identitu k dispozici 6,5 milionu osob.

Myslím, že by vám pomohlo, kdybyste si místo vymýšlení náhodných čísel znovu pořádně přečetl zprávičku.

"To číslo jste si vycucal z prstu." ne pane z webu ČSÚ..další zdroje jako je bankid.cz uvádí v roce 25 6,5 mio.
"Už před deseti lety mělo bankovní účet kolem sedmi a půl milionu dospělých v ČR" ale já se nebavím o tom, kolik lidí má účet, ale kolik lidí používá internetové bankovnictví. Je spousta lidí co účet má, ale chodí se složenkama.
Každopádně už mě neba se s Váma hádat.

...a pak je tady ještě Bankovní identita, a.s. - soukromá společnost založená bankami na základě zákona, provozovatel služeb Bank iD, agregační bod pro soukromoprávní subjekty pro přístup ke všem bankovním identitám napříč vydavatelskými bankami. Taková soukromoprávní NIA.

Vámi definovaná „bankovní identita“ s malým „b“ je akorát matoucí. Od začátku, co banky poskytují internetové bankovnictví (nebo mobilní bankovnictví, pokud to odlišují), má minimálně každý, kdo to internetové bankovnictví používá, u banky svůj uživatelský účet. Buď jeden jako fyzická osoba, nebo někde jich může mít víc, pro každý bankovní účet jeden. Říkat tomu uživatelskému účtu „bankovní identita“, když tu máme „Bankovní identitu“, je matoucí.

No a tenhle uživatelský účet vám tedy umožňuje přístup do internetového bankovnictví a tedy ke svému bankovnímu účtu nebo účtům, případně třeba ke správě investičního portfolia. Někdy také umožňuje přístup do systémů „spřátelených“ institucí – třeba stavební spořitelny. A tenhle uživatelský účet lze u některých bank také využít pro přihlášení ke službám státu pomocí Bankovní identity nebo ke komerčním službám BankID.

A aby to nebylo tak jednoduché, některé banky vám umožní mít u nich uživatelský účet a na něj navázané BankID a Bankovní identitu, i když u nich bankovní účet nemáte.

Přesně tak.
A to zmatení začíná u nich, když onomu uživatelskému účtu říkají bankovní identita (s malým b) - aby zdůraznili, že nejde jenom uživatelský účet, ale o souhrn ověřených údajů o tom uživateli.
(Například při výměně OP není někdy nezbytné to bance hlásit, protože tento údaj není jen atributem uživatelského účtu, ale je ověřován přímo u státu.)

A rozhodně to není od začátku, co banky poskytují internetové bankovnictví , ale zrodilo se to bolestným procesem až v posledních cca 10 letech.

21. 7. 2026, 12:18 editováno autorem komentáře

A to zmatení začíná u nich, když onomu uživatelskému účtu říkají bankovní identita
U nich? U koho? Sem jste s tím přišel vy.

Například při výměně OP není někdy nezbytné to bance hlásit, protože tento údaj není jen atributem uživatelského účtu, ale je ověřován přímo u státu.
To by ovšem neznamenalo, že nemusíte změnu hlásit. Tu změnu nemusíte hlásit tehdy, když se o ní banka dozví jiným způsobem – třeba právě od státu.

A rozhodně to není od začátku, co banky poskytují internetové bankovnictví
Je. Ono jste se totiž do toho internetového bankovnictví vždycky musel nějak přihlásit. Na začátku třeba klientským číslem a jednorázovým heslem vygenerovaným v hardwarovém „kalkulátoru“. Ale pořád to klientské číslo identifikovalo váš uživatelský účet a zadáním jednorázového hesla si banka ověřila, že jste to opravdu vy.

Ano, sem jsem s tím přišel já, ale hlavně proto, že v diskusi to mnozí zaměňují. Tím u nich jsem myslel v bankách.

O té změně (OP) se banka opravdu dozví od státu - prívě proto, že v jejích systémech není uživatelský účet, ale opravdu identita, tedy údaje natolik spolehlivé a ověřené, aby bylo lze klienta identifikovat vůči státu (a dostat se k tomu zbytku).

Ne, není a věřte, že to v bankách byl poměrně bolestivý přechod.
Kdysi dávno totiž mohl být klient klidně zavedený na několika pobočkách stejné banky - a měl těch účtů několik. To bylo ještě před Internetem, do banky se posílaly příkazy modemem...
Později, se vznikem internetových bankovnictví se to více-méně sjednotilo, ale stále bylo běžné mít například jeden (uživatelský) účet pro soukromá konta, druhý pro firemní konta, třetí disponentský...
Teprve před cca 10 lety banky dospěly do stavu, kdy máte jeden účet (identitu, který vás definuje jako konkrétní osobu, konkrétního klienta - a teprve k němu se přiřazují jednotlivé produkty a přístupy.
Ovšem navenek, pro klienty, se vlastně nic neměnilo: prostě se přihlásili do banky/bankovnic­tví... Ten termín bankovní identita je tedy v podstatě jejich interní, znamenající, že jednou identitou ovládáte všechno. Kdekoliv v bance, pro kterékoliv oddělení, jste ověřený.

Implementace se, pochopitelně, u jednotlivých bank lišila, ale v podstatě to probíhalo tak, jak jsem zjednodušeně popsal. Pokud máte kontakt na někoho, kdo v některé bance u toho přechodu od identifikace klienta k identitě byl, potvrdí Vám to.

Tím u nich jsem myslel v bankách.
Přičemž jste už podruhé zapomněl napsat ve kterých bankách.

O té změně (OP) se banka opravdu dozví od státu - prívě proto, že v jejích systémech není uživatelský účet, ale opravdu identita, tedy údaje natolik spolehlivé a ověřené, aby bylo lze klienta identifikovat vůči státu (a dostat se k tomu zbytku).
Já napíšu, jak to je, a vy se to snažíte „vylepšovat“ a „opravovat“, přitom ale vaříte z vody.

Banka se to dozví od Základních registrů, konkrétně z registru obyvatel. A dozví se to proto, že má pro danou osobu přihlášené sledování změn údajů, které potřebuje. Aby mohla mít přihlášený odběr změn, nemá ve svých systémech žádnou identitu, dokonce kvůli tomu nemusí mít uložené ani žádné ověřené údaje – ty naopak tímhle způsobem získává (a pak si je uloží). Banka má ve svých systémech uložené AIFO, které získala při prvotním ztotožnění osoby. Na základě AIFO pak získá ze základních registrů spolehlivé osobní údaje, které už banka nijak neověřuje. Třeba když se takhle dozví o té změně čísla občanského průkazu, nebude to banka nijak ověřovat (že by si vás pozvala a chtěla tu občanku vidět). Banka věří tomu, co dostala na základě AIFO z registrů.

Ne, není a věřte, že to v bankách byl poměrně bolestivý přechod.
Nemohl byste nejprve přemýšlet, než něco napíšete? Vy tvrdíte, že když banky začaly poskytovat služby internetového bankovnictví, neměl uživatel internetového bankovnictví žádný uživatelský účet, který by v tom bankovnictví používal? Když neměl uživatelský účet, tak s tím jeho internetovým bankovnictvím tedy mohl nakládat kdokoli? Nebo jak si představujete takové internetové bankovnictví bez uživatelských účtů?

Já bych řekl, že mi nakonec dáte za pravdu, že jakmile nějaká banka začala poskytovat internetové bankovnictví pro přístup k účtu běžnému účtu fyzické osoby, ty osoby, které takový přístup měly, měly u té banky nějaký svůj uživatelský účet, který používaly pro přístup k tomu internetovému bankovnictví.

Teprve před cca 10 lety banky dospěly do stavu, kdy máte jeden účet
U různých bank to bylo různé. Třeba Fio banka to tak měla už minimálně v roce 2008. A z hlediska naší diskuse je to jedno – i kdybyste měl u banky deset uživatelských účtů, tak v okamžiku, kdy má banka ty účty dostatečně věrohodně propojené s vaší identitou (což stejně potřebuje kvůli AML), takže vás dokáže ztotožnit vůči ROBu, může pro ty účty poskytovat i služby Bankovní identity.

Mimochodem, ani dnes nemají všechny banky všechny systémy propojené, takže se stále setkáte s tím, že si vás bankéř vyhledá v jednom systému, podle rodného čísla si vás vyhledá v druhém systému a pak tam pěkně pomocí Ctrl+C Ctrl+V upraví adresu, číslo OP nebo e-mail.

Ovšem navenek, pro klienty, se vlastně nic neměnilo: prostě se přihlásili do banky/bankovnic­tví...
A proto tady o tom vedete sáhodlouhé diskuse.

Ten termín bankovní identita je tedy v podstatě jejich interní
On je spíš váš interní.

přechodu od identifikace klienta k identitě
Jenže on to není žádný přechod od identifikace klienta k identitě. Ono je to jednoduše propojování uživatelských účtů z různých systémů, který přirozeně v nějaké fázi přejde do stavu, kdy vyčleníte jeden systém, který má na starosti ty uživatelské účty (nebo identity), a ostatní systémy přestanou řešit (nebo do určité míry přestanou) svou vlastní správu uživatelských účtů a spoléhají se na ten centrální systém. A nedělají to jen banky, dělají to firmy, školy, poskytovatelé služeb. Takhle kdysi dávno spojoval účty Google, spojoval je Seznam a mnozí další. A děje se to pořád, třeba v případě, kdy jedna firma koupí jinou. Sdílený účet máte i na serverech IInfo. To ale ještě neznamená, že byste to musel nazývat „identita“, nebo dokonce „bankovní identita“, ani „iinfo identita“. Prostě je to váš uživatelský účet.