Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) zveřejnil takzvaný EU Report 2018 (PDF), tedy zprávu o finančním řízení prostředků Evropské unie v Česku. V ní je popsáno, jak země nakládala s penězi z EU a jedna sekce je mimo jiné věnovaná e-governmentu. Oblast elektronizace veřejné správy bere NKÚ jako jednu ze svých priorit.
NKÚ upozorňuje, že i přesto, že Česko dosáhlo v e-governmentu určitého pokroku, v indexu DESI (vydává Evropská komise) si v sekci „digitální veřejné služby“ pohoršila a spadla na 22. místo z celkových 28. Důvodem je to, že „ostatní země jsou schopny v oblasti rozvoje e-governmentu realizovat požadované změny a přijímat související legislativu mnohem rychleji“.
Objem prostředků vynakládaných na ICT ze státního rozpočtu v letech 2012 až 2017 neustále rostl a v roce 2017 dosáhl na téměř 13 miliard korun. NKÚ předpokládá, že skutečná hodnota výdajů na celou oblast je vyšší: „Do celkových výdajů totiž nebyly započteny rozpočtové položky, které mohou obsahovat i jiné související výdaje než jen přímé výdaje na ICT.“
Výdaje ministerstev na ICT v letech 2012 až 2017
V roce 2012 ministerstva na ICT vynaložila 7,1 miliardy korun, v roce 2014 to bylo 9,9 miliardy a v loňském roce už 12,7 miliardy korun.
Ministerstvo pro místní rozvoj v letech 2015 a 2016 vypsalo šest výzev pro e-government a digitalizaci státní správy (Integrovaný operační program). „Celková finanční alokace těchto výzev činila 10,7 miliardy korun. V rámci těchto výzev bylo zaevidováno celkem 584 projektů, z nichž bylo k počátku dubna 2018 v realizaci celkem 214 projektů, a to v celkové výši rozpočtových nákladů 4,5 miliardy korun. Z celkové alokace výzev e-governmentu pro PO14+ bylo k 10. dubnu 2018 vyčerpáno 42 procent prostředků,“ počítá NKÚ.
NKÚ pak situaci shrnuje takto:
Mezi klíčové a dlouhodobé nedostatky v oblasti e-governmentu a elektronizace veřejné správy, které mají negativní dopad na účelnost, hospodárnost a efektivnost, patří vytváření nových IS (informačních systémů) veřejné správy bez důkladné analýzy potřeb, adekvátní připravenosti právních předpisů a dalších podmínek zajišťujících jejich účelné využívání. Dále jsou to vysoké pořizovací a provozní náklady IS, přičemž jejich využívání ani v delším časovém období nevede k dosažení cílů a očekávaných přínosů. Navíc po jejich uvedení do provozu vznikají náklady na další rozvoj a úpravy, které několikanásobně převyšují náklady na jejich pořízení. Přetrvávajícím problémem je závislost správců IS na konkrétních dodavatelích. Jednou z příčin je nedostatečné ošetření licenčních oprávnění, což v konečném důsledku vede ke zvýšeným nákladům na rozvoj a obtížnému přechodu k jinému dodavateli. Do výčtu významných nedostatků lze rovněž zařadit přetrvávající roztříštěnost IS, která se projevuje nezajištěním sdílení dat mezi jednotlivými IS napříč různými orgány veřejné správy a v důsledku toho dalším navýšením administrativních nákladů.
ČLÁNKY DO MAILU