Zásadní problém je v tom, že obecně platí rčení koho chleba jíš, toho píseň zpívej
. Tedy i kdyby se stát tisíckrát zavázal, že nebude do činnosti médií zasahovat, jak se jednou stane tím, kdo to platí, to pokušení diktovat si podobu služby bude příliš velké. I kdyby se to mělo dít prostřednictvím změny zákona a určováním, co vlastně je ta veřejná služba
.
Když (si) to platí občané přímo, jsou to oni, kdo si mohou - prostřednictvím mediální rady, nominováním kandidátů, atd... - určit, jak bude vysílání vlastně (v zákonem daných mezích) vypadat. Což je víc, než za srovnatelný poplatek dostanou od kterékoliv komerční TV či VoD služby!
Pokud se poplatky zruší, už je nikdy nikdo znova nezavede.
Kecy o valorizaci a předvídatelnosti financování jsou zcela prázdné, mající za úkol výhradně ukonejšit část veřejnosti, požadující zachovat status quo v kvalitě veřejné služby.
Při hodně ledabylém pohledu zvenčí to může vypadat, že se nic moc nemění, ale opak je pravdou. Mění to tu nejpodstatnější věc: Zrušení poplatků v symbolické rovině přerušuje přímou vazbu občanů s jejich televizí, už každý měsíc neuvidí na výpisu z účtu příslušnou kolonku.
Stane se z toho jeden řádek ve státním rozpočtu, něco jako "financování Státní plavební správy". Jeho snížení (pod jakoukoliv záminkou) či delší stagnace při vyšší inflaci, už nebude skoro nikoho zajímat.
Poplatek je v symbolické rovině naprosto nenahraditelný a kdo není chodící kalkulačka, ten to také chápe.