Názory k článku
DOPLNĚNO: Kvůli financování ČT a ČRo vznikne pracovní skupina. Stát je spojovat nebude
-
Pokud se poplatky zruší, už je nikdy nikdo znova nezavede.
Kecy o valorizaci a předvídatelnosti financování jsou zcela prázdné, mající za úkol výhradně ukonejšit část veřejnosti, požadující zachovat status quo v kvalitě veřejné služby.
Při hodně ledabylém pohledu zvenčí to může vypadat, že se nic moc nemění, ale opak je pravdou. Mění to tu nejpodstatnější věc: Zrušení poplatků v symbolické rovině přerušuje přímou vazbu občanů s jejich televizí, už každý měsíc neuvidí na výpisu z účtu příslušnou kolonku.
Stane se z toho jeden řádek ve státním rozpočtu, něco jako "financování Státní plavební správy". Jeho snížení (pod jakoukoliv záminkou) či delší stagnace při vyšší inflaci, už nebude skoro nikoho zajímat.
Poplatek je v symbolické rovině naprosto nenahraditelný a kdo není chodící kalkulačka, ten to také chápe.
-
Já akorát vidím každoročně, že to musím zaplatit. Žádný měsíčně, prostě v lednu zaplatím celý rok. Neskutečně mě štve, že musím každý rok zjišťovat, jak to platit rozhlasu a televizi (nemůže to být jedna částka, stejně to změnou zákona pozbylo smyslu). Mě je ta částka úplně šumák, ale prostě ať mi to přilepí k daňovému přiznání za rok a klidně ať to udělají za člověka a ne domácnost.
-
Jestli to budete platit měsíčně, čtvrtletně nebo ročně je vaše volba. Že to zjišťujete každý rok znovu je také vaše volba – můžete to platit pravidelnou platbou, SIPO, můžete si nechat každý rok poslat informace o tom, jak to máte platit a zaplatit to třeba kartou.
Že si to chcete vy zjednodušit je pochopitelné. Jenže je potřeba si také uvědomit, že jste i občan demokratického státu, a pokud si chcete tuto výhodu zachovat, je potřeba pro to také něco dělat. Například platit média veřejné služby přímo a nespoléhat, že to za vás bude dělat stát. Protože když to bude dělat stát, dáváte politikům do rukou daleko větší moc nad médii veřejné služby. Přitom média veřejné služby si platíme mimo jiné i proto, aby byla na naší straně proti politikům.
Demokracie se na totalitu začne přeměňovat vždycky tím, že občané zpohodlní, přestanou se o demokracii starat a odevzdají svou moc dobrovolně politikům.
-
A kde vidíte ta média veřejné služby jsoucí na straně občanů proti politikům?
Zejména v ČT vidím „pouhé“ konformisty v lepším případě, v horším případě propagandisty cizích států (Szantó).
Nebudou-li v mediálních radách místo zástupců politiků zástupci občanů, je úplně jedno, zda platba probíhá skrze řádek v inkasu (jako v ČR) nebo řádek v rozhodnutí o dani z příjmu (jako třeba ve Finsku).
A mimochodem, finské médium veřejné služby poskytuje podstatně větší kvalitu než ČT. -
Zásadní problém je v tom, že obecně platí rčení
koho chleba jíš, toho píseň zpívej
. Tedy i kdyby se stát tisíckrát zavázal, že nebude do činnosti médií zasahovat, jak se jednou stane tím, kdo to platí, to pokušení diktovat si podobu služby bude příliš velké. I kdyby se to mělo dít prostřednictvím změny zákona a určováním, co vlastně je taveřejná služba
.
Když (si) to platí občané přímo, jsou to oni, kdo si mohou - prostřednictvím mediální rady, nominováním kandidátů, atd... - určit, jak bude vysílání vlastně (v zákonem daných mezích) vypadat. Což je víc, než za srovnatelný poplatek dostanou od kterékoliv komerční TV či VoD služby! -
Ale vždyť to je nesmysl a nic to nemění. Občané to neplatili dobrovolně, stejně jako dobrovolně neplatí daně. Tu částku kterou budou platit určoval stát. Takže se mohlo klidně jako teď odhlasovat, že se bude platit 1 Kč nebo třeba 100 000 Kč za domácnost. Takže už nyní je to ovlivnitelné. Navíc stát jsme my a my volíme lidi, kteří to ovlivňují.
-
Ano, teď je to ovlivnitelné politiky, a je to špatně – měla by být zavedena automatická valorizace, aby ovlivňování politiky bylo ještě těžší. Návrh platit to ze státního rozpočtu jde právě opačným směrem – dává politikům ještě větší moc nad médii veřejné služby. Což je hodně špatně ve státě s nízkou politickou kulturou, kde zneužití té moci je jen otázka času.
-
Ne nic to neřeší a stále ta částka záleží na tom co se odhlasuje. Jestli se bude valorizovat poplatek nebo pevně daná částka ze státního rozpočtu je úplně jedno. Pokaždé je možné odhlasovat změnu toho zákona a valorizaci změnit nebo zrušit. Jediné silnější řešení by bylo, kdyby ten zákon byl ústavní.
-
A? Mandatorní výdaje tj. ty dané zákonem má povinnost stát zajistit. Jinak porušují zákon. Ano mohou ten zákon změnit, ale stejně tak můžou změnit poplatky už nyní. A pokud se rozpočet neschválí, tak to na to nemá vliv a valorizovalo by se i tak. Takže to, že se schvaluje rozpočet každý rok je irelevantní.
-
Zrovna současnou vládu opravdu hrozně trápí, když porušuje zákon… Zákon o státním rozpočtu na rok 2026 (ano, přesně ten zákon, o kterém se bavíme) je v rozporu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Stejně byl schválen. Takže ne, to že je zákonem daná nějaká povinnost pro stát opravdu nezaručuje vůbec nic, alespoň do doby, kdy bude v ČR politická kultura na tak nízké úrovni, jaká je dnes.
-
Tady je otázka, jak definovat to
dobrovolně
.
Poplatníkem se stanete tak, ž se - dobrovolně - přihlásíte. Že je to zároveň zákonem daná povinnost, v tom kroku nic nemění, nikdo jiný to za vás udělat nemůže. Navíc se přihlašuje jeden z domácnosti, čili opět ten, kdo se dobrovolně prohlásí za mediální hlavu domácnosti. ;-D
Nicméně se mi moc líbil návrh, jak udržet rozhlas i televizi alespoň částečně na státu a jeho daňových kejklích nezávislé: pokud dojde k přechodu na financování ze státního rozpočtu (a zřejmě i omezení financí), stačí prostě nezrušit trvalý příkaz pro televizní či rozhlasové poplatky. Člověka to nebude stát nic navíc oproti současnosti, rozhlasu/televizi to přinese nezávislý zdroj financí, a žádnému zákonu to neodporuje.
Pokud by to udělala jen desetina poplatníků, měla by třeba Česká televize odhadem půl miliardy korun k dobru. ;-)
ČLÁNKY DO MAILU