Zásadní problém je v tom, že obecně platí rčení koho chleba jíš, toho píseň zpívej
. Tedy i kdyby se stát tisíckrát zavázal, že nebude do činnosti médií zasahovat, jak se jednou stane tím, kdo to platí, to pokušení diktovat si podobu služby bude příliš velké. I kdyby se to mělo dít prostřednictvím změny zákona a určováním, co vlastně je ta veřejná služba
.
Když (si) to platí občané přímo, jsou to oni, kdo si mohou - prostřednictvím mediální rady, nominováním kandidátů, atd... - určit, jak bude vysílání vlastně (v zákonem daných mezích) vypadat. Což je víc, než za srovnatelný poplatek dostanou od kterékoliv komerční TV či VoD služby!
Ale vždyť to je nesmysl a nic to nemění. Občané to neplatili dobrovolně, stejně jako dobrovolně neplatí daně. Tu částku kterou budou platit určoval stát. Takže se mohlo klidně jako teď odhlasovat, že se bude platit 1 Kč nebo třeba 100 000 Kč za domácnost. Takže už nyní je to ovlivnitelné. Navíc stát jsme my a my volíme lidi, kteří to ovlivňují.