Odpověď na názor

Ten dotyčný s tím začínal ve svých 40 letech a táhl to bezmála do důchodového věku. Celou tu do bu se snažil poskytovat co nejlepší služby - tak nějak měl pocit, že náš zákazník, náš pán. Většina jich byla spokojená s tím, že to prostě fungovalo, jiná si vymýšleli tunely, VPN-ky, přístupné porty, VIP... Nerozlišoval mezi firemním zákazníkem a koncákem někde doma.
Ale ke konci měla jeho firma pomalu víc pracovníků na administrativu, než techniků. Ani on už nedělal síťařinu, ale ředitele cirkusu. Nebavilo ho to.
Prodával zdravou firmu, která nepatřila k velkým, ale která měla nainvestováno do budoucnosti, stabilní a spokojené zákazníky. Taky neskočil po první nabídce na odkup - a dokonce ani po té nejlukrativnější. Prodal firmě, o které si myslel, že se o jeho zákazníky bude starat nejlépe, (Ja vím: vlk taky sliboval...)
Věřte, že v tom finance hrály tu nejmenší roli. Ten člověk měl zabezpečenou rodinu, slušně nabobtnalé konto, zajištěné děti i vnoučata. (Ono dokud jde o rodinný podnik a nemusíte řešit akcionáře, tak to funguje úplně jinak!)
V určitých chvílích prostě peníze nejsou to hlavní. (Ale vysvětlujte to správní radě.)