Vlákno názorů k článku
Dlouholeté nezvaní Okamury do Otázek nevyhovuje Kodexu, uznal ředitel ČT. Rada žádá další data od hexen - Nazvěme to "Efekt BBC", zasloužilo by si to...

Nazvěme to "Efekt BBC", zasloužilo by si to heslo na Wikipedii :-) aneb ona posvátná "veřejnoprávnost" České televize právě definována.

Jako běžná politická praxe v západních demokraciích je tento jev popsán na Wikipedii v heslu Cordon sanitaire (https://en.wikipedia.org/wiki/Cordon_sanitaire_(politics)
). Stávající text je bohužel zastaralý a plně neodráží skutečnost, že liberální demokraté začali za extremisty považovat téměř všechny, kdo s nimi nesouhlasili.

Podobný přístup jako BBC zaujímaly i německé a švédské televize. Po řadu let byly Trumpovy výroky často dezinterpretovány a on sám byl systematicky zesměšňován. Ke změně jejich přístupu je nyní vede především hrozba finančních postihů v podobě žalob.

Vláda s podporou SPD je nežádoucí i teď a je to v pořádku. Kšeftaři s lidskou hloupostí, malostí a xenofobií ničí každý systém vlády. Vydělávat na nejnižších pudech můžou v bordelech, ne ve volbách.

Stávající text je bohužel zastaralý a plně neodráží skutečnost, že liberální demokraté začali za extremisty považovat téměř všechny, kdo s nimi nesouhlasili.
Ne, ten text není zastaralý. Tohle není ve Wikipedii uvedeno jednoduše proto, že to není pravda.

Děkuji za názornou ukázku toho, jak odpůrci demokracie překrucují fakta.

Vy jste tvrdil, že „liberální demokraté začali za extremisty považovat téměř všechny, kdo s nimi nesouhlasili“. Což není pravda a to jsem také rozporoval. Vy ve své reakci ale píšete úplně o něčem jiném.

Že některé politické texty na Wikipedii nejsou zcela objektivní, dnes zřejmě nikdo nezpochybňuje.
Zcela objektivní nemohou být nikdy, z principu. Nicméně je snaha tu neobjektivitu minimalizovat a není to posunuté systematicky žádným směrem. Zpochybňují to pouze lidé, kteří se pohybují někde výrazně daleko od středové části politického spektra, často extremisté. Zpochybňují to proto, že si odmítají připustit, že to oni jsou ti, kteří jsou daleko od středu.

Situace dospěla tak daleko, že Elon Musk oznámil a již spustil alternativní projekt k Wikipedii, jehož cílem je – jak tvrdí – minimalizovat levicové či kulturně-liberální zaujatosti Wikipedie.
Přičemž už se ukázalo, že to zkreslení, které do Grokipedie vložil (Grokipedii píše Muskova AI), samozřejmě má dopady na obsah článků v Grokipedii – které jsou v mnoha případech ve zjevném rozporu s fakty. Jenom proto, aby text vyhověl názorům Muska. Takže článek na Grokipedii o Muskovi je výrazně pozitivní a opomíjí všechny sporné momenty, třeba konflikty s investory. Článek o vakcínách naznačuje mnohokrát vyvrácenou hypotézu o souvislosti s autismem. Stránka o útoku na Kapitol v lednu 2021 zpochybňuje výsledky voleb. Prostě jeden na vlně klasických dezinformací.

Když někdo dá přednost ideologii před pravdou, dopadá to holt vždycky stejně špatně.

Na zmíněné stránce je první odstavec o KSČM a druhý o Sládkovi. Není tam ani slovo o tom, že při sestavování vlády Andreje Babiše v roce 2017 mu volala tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová s tím, že vláda s podporou SPD je nežádoucí. (Podrobnosti byly zveřejněny v německém tisku.) Nešlo o žádný ojedinělý exces, ale o součást systematického tlaku vytvářeného evropskými liberálními demokraty ve větším měřítku. Podobné mechanismy fungovaly i v Německu (AfD), Švédsku (SD) a Francii (FN). V praxi se to projevovalo vytvářením tzv. „názorového koridoru“ (termín často používaný ve Švédsku) a uplatňováním „sanitárního kordonu“. (Například opoziční Švédští demokraté byli do státní televize zváni, aby vysvětlovali jednotlivé excesy, nikoli však svou politiku.)

Že některé politické texty na Wikipedii nejsou zcela objektivní, dnes zřejmě nikdo nezpochybňuje. Situace dospěla tak daleko, že Elon Musk oznámil a již spustil alternativní projekt k Wikipedii, jehož cílem je – jak tvrdí – minimalizovat levicové či kulturně-liberální zaujatosti Wikipedie.

Pro lidi je stravitelnější, když se zeptají třeba ChatGPT.
Jenže rozumní lidé vědí, jak s ChatGPT pracovat. Ti nerozumní si pořád myslí, že je chyba ve všech ostatních, když s nimi nesouhlasí. Nenapadne je přemýšlet o tom, zda náhodou není problém v jejich názorech. A tak si hrozně rádi povídají s ChatGPT, protože ten je utvrdí v každé hlouposti. Ne proto, že by to byla pravda, ale proto, že je ChatGPT trénován tak, aby uživatelům podlézal.

Čtenář obvykle rozpozná, že tvrzení typu „liberální demokraté začali za extremisty považovat téměř všechny, kdo s nimi nesouhlasili“ je nadsázkou.
Ano, klasická výmluva dezinformátorů – když se poukáže na to, že něco, co napsali, není pravda, začnou se vymlouvat, že to byla nadsázka nebo vtip.

Výrok totiž neupřesňuje, jaká část liberálních demokratů tak činí, ani jaký typ nesouhlasu má být na mysli.
Když to výrok neupřesňuje, má se za to, že je to tak podstatné, že to stálo za zmínku.

Takto formulované zobecnění slouží spíše k vystižení vnímaného trendu než k přesnému popisu empirické reality.
Když vnímáte něco, co nejste schopen doložit a co nemusí být tak docela s empirickou realitou, měl byste spíš řešit, proč vnímáte něco jiného, než realitu – a ne se pokoušet realitu slovy překrucovat.

Nicméně akceptuji, že řada lidí má problémy s texty, ve kterých se objevuje nadsázka, ironie, sarkasmus nebo metaforický jazyk.
Přesně, chyba přece v žádném případě nemůže být ve vás, vždycky je v těch ostatních.

Koncept označování politických protivníků za „extremisty“ se v západních demokraciích výrazně rozšířil po legislativních opatřeních přijatých v rámci politiky "war on terror" po roce 2001. Je to běžně známá věc diskutovaná v odborných publikacích (např. Extremism, Free Speech and the Rule of Law: Evaluating the Compliance of Legislation Restricting Extremist Expressions with Article 19 ICCPR, https://utrechtjournal.org/articles/10.5334/ujiel.405).

Pro lidi je stravitelnější, když se zeptají třeba ChatGPT. Cituji: označování politických oponentů za „extremisty“ nebo „nepřátele demokracie“ je v řadě zemí běžným prvkem politického boje. Slouží jako strategie delegitimizace, kdy se protivník vykreslí jako ohrožení „demokratického řádu“ nebo „liberálních hodnot“. Tento mechanismus není omezen jen na jednu stranu spektra — používají ho jak liberální, tak konzervativní, populistické či levicové proudy." Příklady z Německa, GB, a USA zde nebudu vypisovat.

Čtenář obvykle rozpozná, že tvrzení typu „liberální demokraté začali za extremisty považovat téměř všechny, kdo s nimi nesouhlasili“ je nadsázkou. Výrok totiž neupřesňuje, jaká část liberálních demokratů tak činí, ani jaký typ nesouhlasu má být na mysli. Takto formulované zobecnění slouží spíše k vystižení vnímaného trendu než k přesnému popisu empirické reality. Nicméně akceptuji, že řada lidí má problémy s texty, ve kterých se objevuje nadsázka, ironie, sarkasmus nebo metaforický jazyk.

Výborně, to je dobrý odkaz. Teď mi ještě vysvětlete, která část z diskutovaného tvrzení je ovlivněná sycophancy do té míry, že je nepravdivá.

Původní tvrzení vygenerované ChatGPT je: Označování politických oponentů za „extremisty“ nebo „nepřátele demokracie“ je v řadě zemí běžným prvkem politického boje. Slouží jako strategie delegitimizace, kdy se protivník vykreslí jako ohrožení „demokratického řádu“ nebo „liberálních hodnot“. Tento mechanismus není omezen jen na jednu stranu spektra — používají ho jak liberální, tak konzervativní, populistické či levicové proudy.

Když se zde neustále oháníte tím, že druzí musí dokládat svá tvrzení, můžete nám poslat odkaz na vědeckou nebo odbornou publikaci, na základě které tvrdíte: "ChatGPT je trénován tak, aby uživatelům podlézal."?

Rozporem s realitou zřejmě míníte, že k tomu v praxi nedochází. Proto uvedu protipříklad. Napřed je ale třeba vysvětlit, na čem je strategie osočování politického protivníka postavena.

Po druhé světové válce byly v západních zemích přijaty zákony, které zakazovaly fašistickou ideologii, obvykle v rámci boje proti extremismu. Znění je různé v různých zemích, ale obvykle to funguje tak, že strana, u které je prokázáno, že šíří nebo propaguje fašismus je státem zakázána. Proto není neobvyklé, že političtí protivníci byli nebo jsou označováni třeba jako jako extremisté s nacistickými kořeny nebo ideologií.

Přesně to je případ mnou uváděných stran v předchozích příspěvcích. O tom, zda strana skutečně je nebo není extremistická (splňuje podmínky zákona) pak rozhoduje soud, protože ty strany to řeší soudní cestou. V žádném z případů, které jsem uváděl (AfD, SPD, SD) ale soud nerozhodl, že strana podmínky pro aplikaci zákona o extremismu splňuje.

Tvrzení, že ty strany jsou "extremistické" má dvě roviny: může to být obecná nálepka používaná novináři nebo právní označení.

O nálepce používané novináři nemá význam diskutovat. Zajímavá je druhá rovina.

A teď se vracím k vaší původní výtce: Ty strany byly politickými protivníky a mainstreamem onálepkovány jako extremistické, ale soud tuto klasifikaci nikdy nepotvrdil. (Kdyby potvrdil, tak už jsou dávno ze zákona zrušené). Proto nepovažuji tvrzení: „V rámci politického boje jsou za extrémisty označováni i ti, kteří extremisty nejsou.“ za problematické. Vaši odpověď ve stylu, že extremistické prostě jsou (bez bližšího zdůvodnění), nepovažuji za dostatečnou k tomu, abych na diskutované praktiky změnil názor.

Co se dezinformací a demagogie týče: o to mi zde nejde. Skutečně chci jen pochopit, jakým způsobem o tom přemýšlíte.

Teď mi ještě vysvětlete, která část z diskutovaného tvrzení je ovlivněná sycophancy do té míry, že je nepravdivá.
Nepravdivé je to celé.

Na to není potřeba žádná vědecká studie, to zjistí sám každý, kdo ChatGPT párkrát použije a je alespoň drobet sebekritický.

Ale když chcete odbornou publikaci, máte ji mít: AI chatbots are sycophants — researchers say it’s harming science.

Můžete prosím uvést, proč to považujete za nepravdivé?

Žiji v zemi, kde strategie označování vybraných protivníků termíny jako extremista nebo nepřítel demokracie byla dlouhou dobu součástí politického boje. Použití této strategie se obvykle zmírnilo (ale ne zcela odstranilo), když se strana dostala do parlamentu, což jí dalo možnost efektivněji se bránit. Nicméně v Německu je tato praxe vůči AfD uplatňována dodnes, i když je to druhá největší strana. Tato strategie byla použita i vůči SPD (detaily jsou v jiném vlákně).

Pokud otázku: "Is the following claim true or false? Labeling political opponents as “extremists” or “enemies of democracy” is a common feature of political competition in many countries." zadáte do Consensus.app (AI nástroj, který v tomto případě hledá vedecké práce, které tezi podporují a práce, které ji oponují), dostanete výstup, z něhož uvádím jen závěr:

Conclusion
While the majority of research supports the claim that labeling political opponents as “extremists” or “enemies of democracy” is common in political competition, there are notable exceptions—especially in some Western European countries—where such tactics are rare and often discouraged. The prevalence and acceptance of these strategies vary by country, political culture, and electoral context.

Proto by mě opravdu zajímalo, na základě čeho považujete celé tvrzení za nepravdivé. Zdroje běžně používané ve vědecké práci můj závěr podporují. Rád si přečtu vaše konkrétní důvody.

Můžete prosím uvést, proč to považujete za nepravdivé?
Protože je to v rozporu s realitou.

Žiji v zemi, kde strategie označování vybraných protivníků termíny jako extremista nebo nepřítel demokracie byla dlouhou dobu součástí politického boje.
Ve které zemi? A kdy to tam platilo?

Nicméně v Německu je tato praxe vůči AfD uplatňována dodnes, i když je to druhá největší strana. Tato strategie byla použita i vůči SPD
Jenže AfD i SPD jsou extremistické strany a jejich představitelé se vyjadřují nepřátelsky o demokracii, popírají základní demokratické principy.

Labeling political opponents as “extremists” or “enemies of democracy” is a common feature of political competition in many countries
Jenže tahle věta říká něco jiného, než jste vy původně tvrdil.

Vaše původní tvrzení: „V rámci politického boje jsou za extrémisty označováni i ti, kteří extremisty nejsou.“ Teď ale řešíte tvrzení: „V rámci politického boje jsou někteří označováni za extrémisty.“ Což je něco podstatně jiného. Označovat extrémisty za extrémisty je naprosto v pořádku. Označovat za extrémistu někoho, kdo extrémista není, by byla chyba.

Tohle je častá chyba, kterou dělají dezinformátoři – původní nepravdivé tvrzení „nenápadně“ upraví na tvrzení, které zní podobně, a pak dokazují to nové tvrzení. Pokud to děláte záměrně, tak vězte, že to zas až tak nenápadné není a s takovou demagogií neuspějete. Pokud to neděláte úmyslně, měl byste začít být pečlivější při práci s informacemi a textem. Lidé, kteří jsou při práci s informacemi nepozorní, často podléhají dezinformacím a přiklánějí se k extrémismu.