Odpověď na názor

Jenže ono nejde o žádné zdanění pracovních nástrojů - naopak, tady se to trochu narovnalo!
Televize a rozhlas jsou prostě služby pro obyvatele (a firmy). Pokud mají být nezávislé na státním financování (a to by měly!), je koncesionářský poplatek vcelku rozumnou volbou. Ten by měli platit všichni (obyvatelé i firmy). Z čistě praktických důvodů je stanovený za domácnost - a jen tam historicky zůstalo to stěma přijímačema.
Platí i firmy, ale tam už se to přehodilo na platby podle počtu zaměstnanců, což je logičtější, jednodušší a IMHO spravedlivější (nemusíte počítat přijímače, není to zdanění mobilů...). Domácnost je podobná jednotka - takže platit by měla prostě jednou za všechny členy domácnosti.
A jestli tu službu aktuálně skutečně využívají, či nikoliv, je nedůležité - platí si za tu možnost.

Jen takový myšlenkový experiment o typickém Čecháčkovi:
Protože na televizi koukat nepotřebuji, ani rádio neposlouchám, nechci platit žádné poplatky. Jelikož v tom umím chodit, daří se mi to, aniž by mi něco hrozilo.
Žel, dojde ke katastrofě (válka, povodeň, epidemie...), a důležité pokyny (kam se dostavit k mobilizaci, jak moc bude pršet, jaká jsou pravidla lockdownu) jsou zahrabané na nepřehledných webových vývěskách ministerstev nebo srozumitelně šířené veřejnoprávními médii, ve vysílání, ale i v různých internetových podobách.
Kupuji proto zbrusu nový přijímač, a hrdě čelím katastrofě, aniž bych se do té doby podílel na financování technologií z minulého století...