Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přezkoumala stav televizního trhu a dospěla k závěru, že žádný operátor nemusí povinně nabízet vysílání jakékoliv soukromé stanice.
Úřad musí takové stanovisko podle zákona zveřejnit každých pět let. Musí vyhodnotit, jestli nenastaly okolnosti, kvůli kterým by bylo ve veřejném zájmu nařídit šíření nějakého programu (tzv. „must carry“).
Pokud by vysílací rada našla nějakou stanici nebo službu, kterou by bylo nutné stanovit jako povinnou, sdělila by to Českému telekomunikačnímu úřadu, a ten by pak povinnost uložil provozovatelům telekomunikačních sítí.
Obecným zájmem, kvůli kterému by taková povinnost mohla vzniknout, je podle zákona o elektronických komunikacích přístup zdravotně postižených ke službám televize s internetem, službám elektronických programových průvodců nebo dalších doplňkových služeb.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však nenašla žádný důvod, aby určila povinně šířenou soukromou stanici. „Všechny sledované parametry veřejného zájmu jsou uspokojovány prostřednictvím povinně šířených programů veřejnoprávních provozovatelů,“ podotkl úřad ve svém oznámení.
„U žádného z licencovaných televizních a rozhlasových programů nelze obhájit takové hodnoty pro naplnění veřejného zájmu, aby jeho šíření spolu s přímo souvisejícími službami bylo namístě stanovit jako povinné,“ konstatovala vysílací rada.
Šíření komerčních stanic v nabídkách operátorů tedy nadále zůstává na jejich vzájemné smluvní dohodě a stát se v jejich vztazích nebude nijak angažovat.
ČLÁNKY DO MAILU