Nemůžu se zbavit dojmu, že vláda čím dál častěji z ideových nebo populistických důvodů ignoruje logické, správné a praktické řešení a místo toho se snaží vymyslet krkolomné a ne úplně efektivní obezličky, jak problém obejít. Takže místo aby se na rovinu přiznalo, že bylo chybou rozhodnutí ponechat při rušení "superhrubé mzdy" formální sazbu 15 procent místo její úpravy tak, aby zůstala zachována reálná daňová zátěž (a příjem státního rozpočtu), hledají se po miliardách úspory jinde, proti čemuž se vždy zvedne odpor nátlakových skupin (zdravíme (nejen) vinaře). A místo aby se po tolika letech konečně zvýšil koncesionářský poplatek (ideálně rovnou s automatickou valorizací), nebo se aspoň změnil systém tak, že budou prostě platit všichni (o možnosti zákonem definované platby z rozpočtu ani nemluvím), tak se stávající nelogický, neefektivní a komplikovaný systém vymáhání, vyhrožování a zastrašování zkomplikuje ještě víc. :-(
To tvrdím už dlouho, že by to bylo vůbec nejlepší. Ale bohužel existuje široce rozšířené dogma, že kdyby byl příjem ČT/ČRo z rozpočtu stanoven zákonem, nebyla by tato média dost nezávislá, protože by jim politici mohli snadno přiškrtit peníze (tím, že by změnili zákon), zatímco dnes, kdy mají zákonem stanovený příjem z poplatků, to tak není, protože na přiškrcení by bylo potřeba... okamžik napětí... změnit zákon.
Jak si jistě dobře pamatujete, nemluvím o variantě, že by se ta částka schvalovala každý rok znovu jako součást rozpočtu, ale o variantě, že by byla stanovena "normálním" zákonem, který by tedy musel "projednat i Senát". Navíc pokud je něco opravdu odrazem politické vůle většiny sněmovny a ne jen odrazem momentálně přítomné skladby poslanců, maximum, čeho může senát dosáhnout, je to, že ten zákon bude sněmovna muset odhlasovat dvakrát. (Nebo třikrát, když bude zdržovat i prezident.)