Ten problém je tak mnohovrstvý, že intuitivní řešení bude snad vždy to špatné.
1) Nacházíme se v právním státě = řídíme se zákony. Co zákon výslovně nezakazuje, je povoleno. Tečka.
2) Označit informační působení cizích subjektů s cílem změnit veřejné mínění jako nežádoucí a blokovat znamená, že se budeme muset zaměřit i na jiné subjekty než Rusko. A kdo rozhodne, které vyměšování je ještě ok? Ministerstvo pravdy? Něco takového jsme tu už měli a byli jsme moc rádi, že jsme se toho zbavili.
3) Vysvětlování a důvěra ve vlastní občany (a svoboda slova) není nejrobustnější systém. Ale to není ani demokracie. Je to důvod se jich zbavovat?
Právník nejsem, ale je důležité si uvědomit, že podstatná část desinformační scény je útok Ruska. Vede informační válku, kterou nevyhlásilo. K tomu přidává podporu subjektů, které polarizují společnost a ideálně dílčím způsobem pomáhají dosáhnout ruských cílů.
Jen pasivně přihlížet je podle mě nedostatečné a trpělivé vysvětlování není efektivní, je výrazně dražší na čas než vytváření nových nepravd a vytrhávání věcí z kontextu. Nemělo by se na vysvětlování úplně zapomínat, ale tam, kde BIS nebo vojenská rozvědka zjistí zapojení nepřátelského režimu je blokování poměrně rozumná a efektivní obrana. Je důležité nesklouznout k blokování jakéhokoli nesouhlasu s vládou. Ale být apatický k přímému útoku nejde.
3. 3. 2022, 07:22 editováno autorem komentáře