Blokování dezinformačních webů je formou nutné obrany

V pátek 25. února nejprve sdružení CZ.NIC vyřadilo ze zóny .cz osm dezinformačních webů. Jen o tři hodiny později byli čeští operátoři prostřednictvím žádosti NCKO řediteli sdružení NIX.CZ požádáni o zablokování dalších 22 webů, které byly NCKO a Centrem hybridních hrozeb identifikovány coby šířící dezinformační propagandu. Řada operátorů následně volání NCKO vyslyšela a prokremelské dezinformační weby zablokovala. 

Prakticky okamžitě se objevily hlasy odsuzující tento krok jako bezprecedentní narušení svobody projevu. Než jsme blokování provedli v Quantcomu, museli jsme se hlouběji zamyslet nad tím, zda a proč se na něčem takovém chceme podílet. Zamyšlení se nad tím také doporučuji všem, kdo se k té záležitosti chtějí vyjadřovat. Křičet „pošlapáváte svobodu projevu“ je totiž velmi jednoduché a zvládne to opravdu každý…

Co chrání svoboda projevu? 

Předně považuji za potřebné, aby se každý zamyslel nad tím, co je to svoboda projevu a co je tím vlastně chráněno. Čistě pro jistotu uvedu, že projevem požívajícím ochrany je v tomto smyslu zúženě míněn projev verbální či písemný, rozhodně jím není projev násilný, jako například když Karel Waldhammer z Haškovy povídky Bojovnost vídeňských křesťanských sociálů pokousal všech 152 členů vídeňského městského zastupitelstva. 

Projev verbální nebo písemný pak má vyjevovat nějaký názor, sdělení nějaké vlastní myšlenky, zpravidla s cílem nějak myšlenkově obohatit adresáty onoho sdělení. Hlavním účelem právního principu, který se nazývá svobodou projevu, pak je zabránění kriminalizace takových sdělení, která jsou nějakým způsobem kritická k veřejné, resp. státní moci a k osobám, které tuto moc vykonávají, nebo ještě přesněji zabránění kriminalizace autorů takových sdělení. 

Tato svoboda však z podstaty věci nemůže být bezbřehá. Existují sdělení, která mají moc způsobit škodu. Jako příklad se v právnických učebnicích uvádí volání „Hoří!“ v zaplněném hledišti divadla či v kině. Dalším takovým příkladem může být nějaká forma pomluvy, tedy sdělení, jehož cílem je poškodit konkrétní osobu v očích ostatních.

Představme si situaci, že by někdo úmyslně rozšiřoval nepravdivé informace o nevěře nějakého páru. Dělal by to šikovně a časem by to semínko nejistoty vyklíčilo („na každém šprochu“) a začalo žít vlastním životem a mohlo by to celkem snadno vést až k rozbití funkční rodiny. Naše trestní právo takové jednání kvalifikuje jako poškozování cizích práv a odměňuje jej až několikaletými tresty odnětí svobody. A také…

Blokování dezinformací jako forma nutné obrany

… a také české trestní právo připouští proti takovému skutku nutnou obranu, která je zákonem omezena pouze v tom smyslu, že nesmí být zcela zjevně nepřiměřená charakteru útoku, žádné jiné omezení tam není. Dále bylo opakovaně judikováno, že obrana, aby mohla být účinná, musí být co do intenzity silnější, než je intenzita útoku.

Umlčení dezinformačních webů tedy hodnotím jako jistou analogii aktu nutné obrany jakkoli nedokonalé, tak ještě relativně svobodné společnosti, kterou se někdo snaží dezinformacemi poškodit podobně jako v příkladu uvedeném v předchozím odstavci. Nepovažuji to, alespoň u drtivé většiny těch zablokovaných webů, za formu obrany zcela zjevně nepřiměřenou charakteru útoku.

Dále, autoři oněch dezinformačních médií nejsou nikterak kriminalizováni (což je právě podstatou a cílem svobody projevu). Pouze jim některé soukromoprávní subjekty zabránily ve zneužívání svého majetku pro šíření jejich lží.

Ale tak jednoduché to zase není

Weby, které cíleně šířily nepravdivé informace, vytvořené a vypuštěné ve zlém úmyslu, si příliš slitování nezaslouží. Nesmíme ale za žádnou cenu připustit jednu věc, a sice abychom se nechali zneužít k blokování obsahu, kritizujícího, byť velmi nepříjemným způsobem, práci vlády, zákonodárců a veřejné moci obecně. 

Možnost velmi široké svobodné kritiky jejich práce je nezbytně nutná právě proto, abychom se nedostali tam, kde je dnes Rusko. Je tedy nezbytně nutné bedlivě vážit proporcionalitu každého takového opatření.