Hlavní navigace

Český Internet bude mít svou centrální adresu

Jiří Peterka

Až dosud panoval na českém Internetu pořádný chaos v adresování. Každý si vymýšlel, registroval a pak používal takové adresy, jaké ho jen napadly - a kdo se v tom pak měl orientovat? Se vším tím zmatkem ale bude jednou provždy konec, protože nyní konečně přichází jednotná centrální adresa...

Až dosud panoval na českém Internetu pořádný chaos v adresování. Každý si vymýšlel, registroval a pak používal takové adresy, jaké ho jen napadly – a kdo se v tom pak měl orientovat? Se vším tím zmatkem ale bude jednou provždy konec, protože nyní konečně přichází jednotná centrální adresa…

.. prr, dost, takhle to vůbec není. Zanechme ironie a začněme raději znovu. Ještě v průběhu června by měla být uvedena do provozu centrální adresa na českém Internetu, hned jak bude schválen její provozní řád. Starat se o ni bude Česká pošta.

Centrální adresa je možná poněkud nevhodný název pro jinak velmi rozumnou myšlenku. Tato myšlenka zní následovně: mají-li být nějaké věci ze zákona zveřejněny (na Internetu), pak je nanejvýše vhodné je zveřejnit na jednom pevně daném a všem dobře známém místě. Důvodem je to, aby zájemci který hledá něco konkrétního stačilo podívat se na toto jedno místo a zde spolehlivě zjistit, zda to co hledá je či není zveřejněno. Stávající způsob zveřejňování na Internetu, který takovéto „centrální místo“ postrádá, nedokáže právě popsanému požadavku vyhovět: pokud se hledající podívá na jedno konkrétní místo a to co hledá zde nenajde, nemá žádnou záruku že to neexistuje na Internetu někde jinde, na nějakém jiném místě. Pak by bylo nutné systematicky prohledávat všechny existující lokality na Internetu, a to jak známo není prakticky možné. Proto ono „centrální místo“, přesněji „centrální adresa“…

Co má být zveřejněno?

Informací, které si zaslouží zveřejnit na „centrální adrese“, je široká a bohatá škála. V tuto chvíli je podstatné, že existují první dvě kategorie informací, pro které takovýto způsob zveřejnění vyplývá jako povinnost přímo ze zákona: jde o informace o dražbách a o vypisovaných veřejných zakázkách (přesněji: veřejných obchodních soutěžích). K prvnímu červnu vstoupily v platnost novely zákonů upravujících tyto dvě oblasti (konkrétně zákon č. 26/2000 Sb. o dražbách a zákon č. 28/2000 Sb. o veřejných zakázkách). Oba tyto zákony shodně definují centrální adresu takto:

centrální adresou [se rozumí] jediné místo, kde jsou ve veřejně přístupném informačním systému (Internet) uveřejněny informace určené tímto zákonem [nebo informace poskytnuté dobrovolně ostatními účastníky dražeb],

Oba zákony také shodně definují, kdo může centrální adresu provozovat:

správcem centrální adresy [může být] osoba organizující za úplatu uveřejnění informací určených tímto zákonem nebo informací dobrovolně poskytnutých zadavateli [ostatními účastníky dražeb].".

Správcem centrální adresy může být pouze vybraná osoba, jejíž provozní řád s ohledem na potřeby uveřejnění informací podle tohoto zákona schválil na dobu určitou Úřad pro státní informační systém.

Dále pak oba zákony definují, co a jak má být na centrální adrese zveřejňováno, nap­ř.:

Obchodní veřejnou soutěž, její podmínky, popřípadě změny a zrušení veřejné obchodní soutěže vyhlašuje zadavatel uveřejněním v Obchodním věstníku a na centrální adrese.".

Je-li předmětem dražby nemovitost, podnik nebo jeho organizační složka nebo pokud nejnižší podání přesáhne 100 000 Kč, uveřejní dražebník dražební vyhlášku způsobem vzhledem k předmětu dražby v místě obvyklým i na centrální adrese nejméně 30 dnů před zahájením dražby.

Podrobněji viz plné texty obou zákonů, které lze najít např. zde.

Kdo bude provozovat centrální adresu?

Po věcné stránce je „centrální adresa“ v zásadě jen vhodným WWW serverem, přístupným z veřejného Internetu. Kromě toho by měla být pro centrální adresu definována i pravidla určující postup při zadávání materiálů ke zveřejnění, tak aby se vyhovělo věcným požadavkům (například na formát dat), i požadavkům formálního charakteru (například ověření identity toho, kdo materiály zadává ke zveřejnění). Toto vše nejspíše pokryje „provozní řád centrální adresy“, který podle zákona schvaluje Úřad pro státní informační systém. Jak zaznělo na nedávném klubovém večeru SPISu z úst předsedy ÚSISu, služby centrální adresy by měly být placené (pro toho kdo informace zveřejňuje), zatímco pro toho kdo informace „konzumuje“ by mělo být vše zdarma.

Osobně bych považoval provozování centrální adresy za činnost, která by mohla být bez větších problému tzv. outsourcována (neboli: svěřena externímu subjektu) do privátní sféry. Naše vláda ovšem byla jiného názoru, a na svém zasedání dne 31.5.1999 rozhodla svěřit centrální adresu do rukou České pošty. Ministr Březina to na tiskovce po zasedání zdůvodnil takto:

Vláda svým rozhodnutím pověřila správcovstvím centrální adresy Českou poštu, protože hlavními argumenty je, že Česká pošta má vybudovanou územní strukturu pro sběr a šíření dat a dále záměry zřizování informačních terminálů a vybudování certifikační autority pro elektronické podepisování. Dále má samozřejmě historické zkušenosti a reálné představy o řešení vlastního systému komunikací.

Nerad bych zde vystupoval proti České poště, neboť neznám její „IT zázemí“ – nevím jaké má zkušenosti s rozsáhlejším publikováním na Internetu v rámci WWW, jak má vybavené a zajištěné servery, jaké má webmastery, designéry a lidi souvisejících profesí, jaké má napojení na Internet, jak je toto napojení zálohované, jaké má zázemí pro přejímání dokumentů ke zveřejnění od jejich autorů atd. Právě toto jsou kritéria, podle kterých bych posuzoval vhodnost či nevhodnost k provozování centrální adresy.

CIF17_Smuclerova_L

Argumenty, které použil ministr Březina, naopak považuji za zcela irrelevantní k posouzení něčích schopností provozovat centrální adresu. Co bude České poště platné, že má „historické zkušenosti“? S čím asi? A že si řeší vlastní systém komunikací a má záměr zřizovat vlastní informační terminály? Má to snad znamenat, že k centrální adrese nebude přístup odkudkoli v dosahu Internetu, ale pouze z nějakých speciálních terminálů které si zřídí a po celé republice rozvede Česká pošta? Podobně si dovolím tvrdit, že „vybudovaná územní struktura pro sběr a šíření dat“, která určitě obsáhne i babičku v zapadlé vísce, bude pro daný účel, při současných možnostech ICT technologií a také vzhledem k okruhu zadavatelů zcela irrelevantní. S tím souvisí i argument o záměru vybudovat vlastní certifikační autoritu pro elektronické podepisování – je určitě smysluplné přijímat materiály ke zveřejnění zaslané elektronickou poštou a opatřené elektronickým podpisem, ale proč by k tomu česká pošta potřebovala vlastní certifikační autoritu? Má to snad znamenat, že nebude důvěřovat podpisům které jsou vztaženy k certifikátům jiných certifikačních autorit, byť by to byly kvalifikované certifikáty od akreditovaných certifikačních autorit (jak příslušný zákon předepisuje pro styk s orgány státní správy)? To si snad každá instituce bude hrát na svém písečku a uznávat výhradně vlastní certifikáty?

Jiří Peterka

Našli jste v článku chybu?