Hlavní navigace

Chaos na Internetu

13. 9. 2000
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Minulý týden jsme publikovali článek Nikoly Rafaje Říkejte vždy pravdu!, který se zabýval stále více diskutovanou problematikou komunikace prostřednictvím Internetu (zejména složkou tzv. Public Relations) a který vyvolal vášnivou odezvu. Jak je to tedy s využíváním Internetu jako komunikačního kanálu?

Poslední dobou se stále více diskutuje problematika komunikace (někdy se omezující pouze na tzv. Public Relations) na Internetu, ať už ve vztahu k internetovým společnostem nebo ke společnostem „klasického typu“ využívajícím či naopak nevyužívajícím internetová média jako komunikačního kanálu. Vskutku velice zajímavé téma. Ostatně i na Lupě bylo nedávno v článku Nikoly Rafaje Říkejte vždy pravdu! zeširoka rozebíráno. A článek vyvolal nemalou odezvu.

Kouzlo masové komunikace

Potřeba komunikace je základním prvkem lidského společenství, která nás provází od počátku naší existence. Člověk je totiž tvor sociální a základem naší společnosti je výměna informací různého charakteru, tedy komunikace. Navíc k tomu přidejme potřebu řízené komunikace založenou na stále se zvyšující organizovanosti lidských komunit (ne nadarmo platí v armádě oblíbené rčení Bez spojení není velení). Velice dlouhou dobu byla komunikace založena na prostém ústním přenosu zpráv, který byl více či méně řízen. Pokud pomineme prostředky sahající od vylepovaných vyhlášek až po vyhlášení ve veřejných prostorách, zásadnější změnu přinesl až vznik tiskových médií, která byla prvním zárodkem masového média, byť díky nízké dostupnosti a gramotnosti byl jejich dosah dlouhou dobu omezený. A dlouhou dobu to také tak zůstalo. Ale pak už vše nabralo rychlé obrátky a během dalších desetiletí započal vznikat zárodek dnešní mediální scény – rádio, televize a konečně Internet.

Tím také počíná vznikat termín „masová komunikace“, který předznamenává nové směry uvažování a zrození disciplíny dnes tak opěvované – marketingu. Od té doby se také datují spory probíhající zejména mezi intelektuály na jedné straně a profesionály mediální scény na straně druhé o to, zda-li by masmédia měla odrážet požadavky svých uživatelů (tedy veřejnosti), nebo by měla lidstvo vychovávat k lepšímu. Lze konstatovat, že proti tomuto vychovávání svědčí zkušenosti s výsledky takových snažení nejviditelněji se projevující v propagandě komunistických států, ale i např. v 50-tých letech v USA. Zásadním problémem zůstane definice a právo rozhodování o tom, co je kulturnější a co lidstvu přinese více duchovního blahobytu.

Internet vs. ostatní média

Po poněkud rozvláčnějším úvodu rychle zpět k Internetu. Jak Internet zapadá do obrazu mediální scény? Velice často lze slyšet, že na rozdíl od klasických médií umožňuje každému, aby se vyjádřil a je proto podstatně demokratičtější. A tudíž, že Internet je tedy komunikačním kanálem, který umožňuje velice efektivně sdělovat celému světu, co má kdo na srdci.

Obávám se, že tady dochází k radikálnímu omylu, který je také jádrem výše uvedeného sporu o výchovnou funkci médií. Faktem je, že média jsou sice hlásnou troubou, která dovoluje tomu, kdo je na užším konci, do světa posílat sdělení dle svého výběru, ale příjemci si na druhé straně velmi pečlivě vybírají, jakým způsobem a především jaká sdělení budou přijímat. To samozřejmě neznamená, že by média neměla velice silný vliv na utváření veřejného mínění, ale je tomu tak pouze pokud dokážou „vycítit“ nálady a potřeby mas a/nebo využijí pro ovlivňování cílových skupin uznávaných autorit. Opět existuje dostatek důkazů takového chování.

No a jsme u toho. Internet přináší nový prvek do mezilidské komunikace (ostatně i mezi-počítačové), protože umožňuje více či méně uzavřeným skupinám rychle a jednoduše komunikovat a sdílet své postoje. Ale podstatně méně toho mění na mediální scéně. Proč?

Protože zatím nepřinesl zásadnější prostředky pro změnu chování mas. Největší část internetových médií se chová víceméně identicky jako tištěná média, a to přes často zmiňovanou časovou flexibilitu, neboli možnost v čase limitním k rychlosti světla zaplavovat svět novými zprávami. Ta totiž neplatí pro chování čtenářů – ti chodí své zprávy číst ve stejnou hodinu, v jakou by si jinak prohlíželi své noviny, a pouze „katastrofické“ zpravodajství nás z této rutiny dokáže vytrhnout. Samozřejmě, že i zpravodajství publikované na Internetu. Konzervatismus je lidstvu více než vlastní. A navíc, většina internetových médií nemá takové možnosti jako média elektronická – udržet si pozornost po delší časové období a alespoň částečně kontrolovat způsob „konzumace“ informací.

Podstatně zajímavější je hyperprostorový rozměr zpravodajství na Internetu umožňující v podstatě neomezeně informace provazovat a dávat tedy informacím podstatně širší rozměr, než je tomu možné v jakémkoli jiném médiu, včetně „historických“ souvislostí. Ale to je něco, co se teprve čtenáři i vydavatelé učí do plné míry využívat. Možná je to právě zárodek stále proklamované revoluce.

Public Relations v Nové ekonomice

Čímž samozřejmě nelze zpochybňovat význam Internetu jako významného komunikačního kanálu. Umožňuje totiž firmám, vládním organizacím, neziskovým organizacím i jednotlivcům využívat toto prostředí pro vytváření „vlastních“ komunit a vybudovat tak „proprietární“ komunikační kanál, který se nemusí spoléhat na zprostředkování médii. Samozřejmě, že to není zadarmo. Aby taková komunita vznikla, musí dostávat svou „daň“ ve formě informační hodnoty.

BRAND24

A pak samozřejmě nelze zapomenout na již zmíněná internetová média, která hrají stále větší roli na mediální scéně, sahajíc od bulvárních útvarů až po vysoce odborná periodika. Navíc nelze zapomenout na tzv. lavinový efekt – stále více kauz bylo prapůvodně rozpoutáno na některém z více či méně viditelných internetových médií, a pak amplifikováno do světa médiem klasickým poté, co jej zřeli oči některého z novinářů. V neposlední řadě dochází k silné konvergenci klasických médií s internetovými, nebo spíše k rozšiřování vlivu mediálních domů na Internetu. Stačí vzpomenout světové CNN, ale i domácího iDnes.

Na závěr bych si dovolil parafrázovat titulek ze zmíněného článku titulovaného – Říkejte vždy pravdu! Pravda je ve skutečnosti termín značně relativní, proto spíše platí Říkejte vždy věci v pravých souvislostech!

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

V současné chvíli pracuje jako managing director poradenské skupiny Tree of Business Knowledge.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).