Na jednu stranu "svíčkové" emoce a na druhou černý humor. Vidím je jasně oba na miskách vah. Danou situaci nevyřeší, jsou jen způsobem ventilace něčeho, co nelze zpracovat logicky. Každé neštěstí se nám jeví menší se zvětšující se vzdáleností v čase a prostoru. A média výrazně časoprostor deformují, zmenšují ho.
Největší neštěstí jistě prožívají rodiče té dívenky. Co tak jim prokázat službu a nepsat o tom, co se stalo? Nechat si to pro sebe a prožít to uvnitř? Pomeditovat o problému? A třeba nalézt společensky prospěšné řešení a to pak dát k diskusi veřejnosti?
Jak dlouho budou ve vyhledávačích po zadání jednoho dívčího jména vyskakovat odkazy na tragédii jedné rodiny? Myslím, že dlouho. Jejím rodičům, v nitru toužícím po zapomnění, bude připomínána, díky síle médií více.
V tomto duchu je autor tohoto článku členem stejného týmu jako rozsvěcovači virtuálních svíček.
když vidím, jak se novináři z TV na příbuzné násilných činů aby mohli dát lidem u beden jejich denní dávku emocí, když slyším od hasiče/záchranáře, jak umřel řidič při autonehodě jen proto, že štáb TV, který dojel na místo nehody jako první mu nevytáhl zapadlý jazyk ale hned začal vybalovat kamery a mikrofony, tak si myslím, že člověk, který publikuje drsný vtip na relativně "uzavřené" síti twitter, je proti bulvárním novinářům jako Matka Tereza
ČLÁNKY DO MAILU