Vlákno názorů k článku Dojatí až k nevolnosti od Roman Nepšinský - Ano, okecat ("zdůvodnit") se dá všechno, i úlety...

Ano, okecat ("zdůvodnit") se dá všechno, i úlety Davida Grudla a jeho retweetovačů. Budiž vám to přáno, ale nečekejte, že vás lidé budou považovat za normální. A stavět článek na tom, že jsou jen 2 roviny, buď nesmyslné skupinové dojímání, nebo úchylný černý humor, je taky hezky demagogické. Co když se dojímat nepotřebuji, a současně vím, co už je zparchantělá nevychovanost.

Jinak adente, ty jsi lékař denně vidící mozky, že se jako chudák musíš ventilovat černočerným humorem? (Zajímavé ovšem je, že ani většina lékařů to nedělá, naopak jsou "normálnější" než většina populace, takže tenhle "argument" padá. Mám známé mezi lékaři i vojáky ze zahraničních misí a úchylní nejsou. O mnohých twitteristech se totéž bohužel říct nedá ;)).

Tyhle pseudokomentáře opravdu zbožňuju. Mají jednoduchou strukturu: nejprve uvedeme, že většina nějaké skupiny to nedělá (vycházíme z čeho? Z agentury JPP?) a vzápětí dodáme, že máme známé v této skupině a ti rozhodně normální jsou. Kuckám smíchy :-)

Já kuckám smíchy z toho, když někdo kritizuje "pseudokomentář", aby vzápětí vypotil něco bez jakéhokoliv argumentu a ještě si v textu sám odporoval ;)

"nejprve uvedeme, že většina nějaké skupiny to nedělá (vycházíme z čeho?) " -> " a vzápětí dodáme, že máme známé v této skupině"

Takže ano, vycházím z osobní zkušenosti, těch známých mám poměrně hodně, a pokud by skutečně platil obecný trend omílaný adentem v článku, měl by se s velkou pravděpodobností u této skupiny projevit. Ale neděje se tak, naopak si myslím, že to o tom cynismu je okrajový jev (jedna věc je naučit se s něčím žít a ignorovat to, druhá věc je kompenzovat to úchylným chováním). Dokládají to i rozhovory s účastníky bojových misí (důstojníků a lekářů), kteří si po bojové zkušenosti naopak ještě víc váží života a dojmou je i obyčejné věci (když jsou s rodinou, dokonce romantický film apod.)

Tak to máte v rodině ;) V naší přímé rodině jsou "jen" zdravotní sestřičky, a ty tomu neholdují, jeden z těch známých lékařů je ale i patolog, a taky nic (jen možná mírné obsesivní chování :)) Asi se pořád bavíme o malých statistických vzorcích, na druhou stranu ale ani ten trend nemůže být většinový

"Z toho, co vidim, bych svoje dite sveril radsi Latrine nez sporadanymu moralistovi, kterej do roztrhani tela bude operovat s jakousi schizoidni vizi ciste spolecnosti."

Tak hodně štěstí, já bych to u svých dětí tedy neriskl ;) Lidi jsou hovada, to je objektivní fakt a nic proti němu nemám. Druhá věc ale je nepřiznat si to a pokrytecky obhajovat pseudoargumenty, jak se tím úchylným humorem člověk musí udržet v psychické pohodě apod. (chápu, že třeba PHP je opruz, ale dělá v něm spousta lidí a sebevražd tolik není ;)). Proč cítí adent tu potřebu (a tangero to samé) se tu vyplakat a dál zneužívat kdysi dobrou Lupu k tomu, jak je "jejich diskutéři" nechápou, a že úchylný humor je vlastně v pořádku, a všichni ostatní jsou zase stádní dojímači, což je mnohem, ale mnohem horší? Proč to vůbec potřebují řešit, nepřiznají si, že jsou cyničtí, a že někdo jiný není, nebo je mu to jedno a nechce se nechat od někoho takhle nálepkovat mezi dvěma extrémy? V čem je taková stádnost na twitteru lepší než masové dojímání se živené médii? A hlavně, proč si vůbec dokazovat, čí názor je lepší, a proč je protistrana špatná? Mám rád černý humor, umím si přiznat, že jsem hovado, a konec, víc na tom pitvat netřeba...