Myslím, že je to úplně jedno, co zaměstnanci dělají, když zrovna nepracují.
Mají si číst soukromou poštu, nebo bloumat někde po chodbách, číst si noviny, čumět do blba, povídat si... možností je nespočetně. Je to jedno.
Nikdo totiž nedokáže pracovat naplno celý den. Nejsme roboti. Každý člověk občas pozná, že už nevnímá a musí se nějak odreagovat. A je úplně jedno, jestli si přečtě soukromé maily s veselými filmečky a rozešle je dál, anebo se fláká nějak jinak. Pracovat stejně v těchto chvílích nebude. Takže než ho nějak nutit, tak je lepší ho nechat, však ono se to odrazí na vyšší produktivitě, až se nějak odreaguje.
Samozřejmě je nutné nějak regulovat míru těchto odreagování, jakmile začíná převládat odreagování se prací v množství soukromých aktivit, je nutné to nějak vyřešit. Ale to dobrý vedoucí hravě zvládne.
Problém vidím spíš v tom, že se množí lidé, kteří mají pod sebou zaměstnance, ale s vedením lidí nemají žádné zkušenosti. Buď se na své místo dostali ze známosti, nebo jsou to mladí, perspektivní majitelé firmy, co se místo práce celý den flákají a před zaměstnanci plánují dovolenou na jachtě. Takoví "vedoucí" od všech čekají 100% nasazení a diví se, proč jim lidé málo pracují a pak utečou.
S dobrým vedením je produktivita vysoká a každému zbyde spousta času na "kravinky". V opačném případě se sice vedení hrozí takovýchto statistik, ale je to jen a jen jejich chyba. Pokud si z pracoviště udělají vězení ("dráb" za zády, lekání zaměstnanců "co to děláš", hlídání každého kroku, kontrolování mailů, telefonů, počítačů, nakonec kamery), místo produktivity zvýší jenom fluktuaci.
Souhlas. Kdysi jsem cetl o vyzkumu, kdy v jedne firme naridili zamestnancum tusim pul hodiny hrat pocitacove hry (solitaire apod.) v pracovni dobe. Produktivita prace o neco vzrostla, odpocati zamestnanci napracovali vic nez tu ztracenou pul hodinu. U taty v praci maji zase v kancelari billiard, coz mi pripada jeste lepsi, nez porad cumet do monitoru.
Ja mam spis nez s maily problem s casem, ktery v praci travim ctenim Lupy, Abclinuxu a ruznych konferenci. I kdyz tam se to da asi povazovat za sebevzdelavani.
Solitair možná nevadí, protože jako relax může trochu posloužit, ale řešení osobních věcí vcelku spolehlivě odvádí od práce, protože se musíte soustředit na něco jiného a pak to soustředění zase vracet zpět. Jsou lidé, kteří toto přepínání kontextu zvládají dobře a rychle, ale většinou při tom jsou významné ztráty...
Zaráží mne na tom to, že ten průzkum byl dělán v zemích, kde je internetové připojení v reálné mzdě směšně levné. Opravdu nic těm lidem nebrání vyřizovat si e-maily doma.
Také si nemyslím, že je ten článek mimo mísu, jak zde pár přispivatelů níže tvrdí. Naopak si myslím, že by nebylo od věci napsat článek na téma "jak efektivně používat e-mail".
Zpočátku jsem bral používání e-mailu asi tak, jak se nyní bere "chat" - bral jsem jako výhodu, že mám zprávu ihned "na stole" a že mohu prakticky ihned odpovědět. Nyní po pár letech čtu e-mail většinou jen jednou denně, aby mě neustálé vyřizování nerušilo od činnosti, kterou právě mám rozdělanou a kterou jsem si naplánoval.
Něco jiného ovšem je, když je e-mail součástí vnitřního workflow, pak vám jím plynule přichází práce.
S čím bych souhlasil je to, že pokud někdo dělá pro svého zaměstnance intenzivně (a v některých částech IT se opravdu někdy dělá 80 hodin týdně), pak asi povolení použití firemního IT pro nějaké své osobní zařizování může být vhodné.
Obecně myslím, že skutečně závisí na druhu práce, kterou osoba koná a že by zaměstnavatel měl mít možnost tomu úměrně nastavit pravidla "soukromého" využití prostředků. Kromě toho to pochopitelně je i o managementu obecně.
Specialne u profesi, kde clovek "pracuje hlavou" lze tezko merit jeho vykon pouze casem, ktery stravil v praci. Muzete napriklad resit 2 hodiny problem a reseni vas ne a ne napadnout a nebo stejnou vec vyresit v 5 minutach.
Tady je velmi tezko definovatelny "100%ni vykon" zamestnance a je tezke ho merit. Zkusenosti naopak ukazuji, ze v techto profesich ma kladny vliv na produktivitu urcita forma uvolneni, viz. kulecnik zmineny v predchozim prispevku nebo zname priklady googlu, kde maji v kancelarich pohovky a cast pracovni doby maji dokonce oficialne povolenou pro vlastni aktivity a napady.
Samozrejme, vsechno ma sve meze, ale rozhorceni je podle meho nazoru trochu prehnane.
Presto nesouhlasim, nebot prave u profesi, kde clovek pracuje hlavou, je soustredeni na resenou vec zasadni - a pokud je z nej pracovnik neustale vytrhovan skrz ICQ nebo maily, neudela fakt nic, nebo aspon naseka spoustu chyb.
tak je ten pracovnik vul....kdyz pracuju tak si icq vypnu, pak kdyz uz mi to moc nemysli, zapnu icq a deset minut procistim hlavu a pak icq zas vypnu a pracuju dal.
Prominte, Milane, ale rad bych se zeptal na dve veci. Za prve, jak jinak by se mel radova pracovnik naucit vedeni kolektivu, nez ze se stane vedoucim kolektivu?
A za druhe, vas druhy odstavec velmi pravdepodobne souvisi s nejakou vasi vlastni frustraci s jednim konkretnim (soucasnym nebo minulym sefem). Budiz. Ale proc to zobecnujete?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
