Vlákno názorů k článku Edward Snowden: blokování reklamy je naše „povinnost“ od Michal Kubeček - Stejně tak bych mohl říct, že nikdo nemá...
-
Michal Kubeček (neregistrovaný)
Stejně tak bych mohl říct, že nikdo nemá právo mi na mé televizní obrazovce zobrazovat třeba pavouky, protože jsem arachnofobik a nikdo nemá právo na mé obrazovce zobrazovat to, co mě děsí, protože soukromý majetek... To přece nedává smysl.
Naopak, dává to velmi dobrý smysl. Pokud bych si pořídil filtr, který by nějakým způsobem bránil tomu, aby se pavouci na mé televizi zobrazovali, mám plné právo takový filtr používat a provozovatel vysílání nemá žádné právo mne prohlašovat za nemorálního darebáka nebo mi dokonce vyhrožovat, že bez pavouků jeho vysílání sledovat nesmím.
-
fd (neregistrovaný)
Mozna proto, ze jeste nikoho nenapadlo za to nekoho zalovat, muzete to zkusit, treba uspejete. A nemyslim si, ze by to bylo az tak nerealne. Skoda se da pomerne slusne prokazat - napriklad na svysene spotrebe energie, a pokud mate par tisic pocitacu, tak to bude skoda pomerne znacna.
-
Soukromý majetek? Můžete to trochu rozvést? Ano, monitor je můj, můžu se v něm vrtat, je zcela na mně, k čemu ho připojím, pokud ho připojím tak, aby zobrazoval obsah z internetu, můžu se rozhodnout, jaký obsah zobrazím, to všechno beru a odpovídá to části "je mé právo činit jakákoli opatření směřující k naplnění tohoto cíle". Ale rozporuju ono "Nikdo nemá právo mi zobrazovat na mém monitoru, co já nechci".
Stejně tak bych mohl říct, že nikdo nemá právo mi na mé televizní obrazovce zobrazovat třeba pavouky, protože jsem arachnofobik a nikdo nemá právo na mé obrazovce zobrazovat to, co mě děsí, protože soukromý majetek... To přece nedává smysl.
Ohledně druhého bodu nejsme ve sporu. Já nebrojím proti blokování reklam, ale proti představě, že "ten na druhé straně kabelu (poskytovatel obsahu) nemá právo s poskytovaným obsahem něco činit, protože to narušuje práva na mé straně kabelu".
-
Pavel (neregistrovaný)
Ten bod 1 má znít:
"Na svém motoru si zobrazím, co chci já." A možná s dodatkem "Za své peníze si budu tahat data, o která stojím".
Protože ty reklamy tam nezobrazuje nějaký poskytovatel obsahu, ale váš prohlížeč běžící na vašem hardware a tahající data, za která platíte vy.Je zajímavé, že šíření reklamy na účet jejího příjemce bylo několikrát označeno jako nepřípustné (například při rozesílání spamů přes faxy bylo možné úspěšně vymáhat škodu způsobenou zničení faxového papíru), ale že internetová reklama je také šíření reklamy na účet příjemce nějak nění všeobecně akceptováno.
-
ad 1) Proč nikdo nemá právo zobrazovat na Vašem monitoru to, co nechcete?
ad 2) Proč by měl poskytovatel obsahu rozlišovat mezi pro Vás žádoucím a nežádoucím obsahem? Neměl by ten druhý bod znít spíše "Je právo toho, kdo mi chce zobrazovat (jakýkoliv) obsah, činit taková opatření, aby toho docílil."?
Obě otázky se týkají téhož, Vy prostě postulujete, že existuje nějaký pro Vás nežádoucí obsah a všichni by měli respektovat, že je pro Vás nežádoucí. Ale proč by tak měl kdokoliv jiný činit?
Existují lehce odlišná a mnohem obecnější pravidla, kterými se řídí život jako takový:
1) Já jako jedinec jednám podle svých zájmů (takže se třeba snažím konzumovat pro mne žádoucí obsah a vyhýbat se tomu pro mne nežádoucímu).
2) Ostatní jedinci též jednají podle svých zájmů (takže se mi třeba snaží vnutit obsah, který já považuji za nežádoucí, když z toho sami mají prospěch).
A to je vše, toto jsou pravidla nezatížená jakoukoliv ideologií a skrytými předpoklady.
-
Ale πču. Je to trošku jinak. Platí dvě pravidla:
1. Nikdo nemá právo mi zobrazovat na mém monitoru, co já nechci, a je mé právo činit jakákoli opatření směřující k naplnění tohoto cíle.
2. Je právo toho, kdo mi chce zobrazovat nežádoucí obsah, činit taková opatření, abych si nemohl zobrazovat ani žádaný obsah, pokud se mi zároveň nezobrazí obsah nežádoucí.
Mezi tím existuje rovnováha, která momentálně funguje úplně skvěle. V rukou to reálně mají ti, kteří servírují žádaný a nežádoucí obsah. Čím více nežádoucího obsahu budou lidem na jejich displeje tlačit, tím více se misky vah budou překlápět na stranu majitelů displejů. V krajním případě vždy zvítězí majitel displeje, který buďto uvidí jen to, co chce, nebo nic, což je též výhra, neboť poskytovatel obsahu s agresivní praktikou tlačení nežádoucího obsahu nezobrazí prostě nic a skončí a nahradí ho jiný, který nebude tak agresivní.
