Evoluce e-booku

Ilustrace: Nenad Vitas

O elektronických knihách se mluví dlouho. Mnohem déle, než se prodává Amazon Kindle. V konceptu existovaly již v 60. letech minulého století, v prototypech, pokud mne paměť neklame, na konci let osmdesátých.

Skutečné elektronické čtení začalo být možné teprve až s příchodem jisté technologické evoluce, která umožnila vytvořit mobilní, snadno použitelné zařízení s dostatečnou úložnou kapacitou, potřebným výpočetním výkonem a samozřejmě zobrazovacím zařízením.

První taková zařízení, která se ke čtení knih v elektronické podobě používala, byla zřejmě PDA. Generace bez multimédií, s monochromatickým displejem. Jejich mobilita byla vykoupena všemi neduhy, které si člověk dovede představit. Následovali pokročilejší bratříčci, jež umožnili lepší čtení, měli vyšší výkon, barevné displeje, ale obvykle vyšší spotřebu elektrického proudu a tedy menší životnost. Četlo se z nich fajn.

Následovala první generace tabletů, a zejména pozvolná transformace PDA na chytré dotykové telefony, které zpřístupnily elektronické knihy, alespoň teoreticky, komukoli. Prakticky se ale na vývoji e-knih nezměnilo nic, až přišel… Kindle. Geniální zařízení s elektronickým inkoustem, který e-knihy poněkud vzdálil počítačům, ale zato podstatně přiblížil původní ideji někdy z šedesátých let. Elektronické knihy díky němu získaly také jednu „chybku“, kterou mají knihy tradiční, a sice závislost na vnějším osvětlení.

Čtečky založené na elektronickém inkoustu udělaly e-knihy po desetiletích letargie přístupné masám. Tradiční vydavatelé to dodnes nepobrali. Elektronická kniha a vůbec kniha je dnes pro mnohé Kindle, nebo obdobné zařízení. I ta ale evolvují. Zůstaňme u Kindle. Zmenšil se asi na velikost menší knihy. Ztratil klávesnici. Je ovladatelný, jak to trend žádá, dotykem, ale tím se naopak blíží tradičním knihám. Nosí se v obalech na knihy. A změny nejsou jen ty viditelné. Uvažuje se o čtečkách, které by byly samy o sobě velice laciné, a umožňovaly nahrávání omezeného množství e-knih v režimu WORM (tedy obdobně, jako se například vypaluje DVD).

Takové čtečky by se daly zakládat do knihovniček jako skutečné knihy, protože kniha do nich jednou nahraná by již nešla smazat. Měly by akumulátor s mimořádně dlouhou výdrží, a mimořádně nízkou spotřebu, takže knihu byste mohli z poličky vytáhnout a ve čtení pokračovat třeba po letech.

Existují také koncepty čteček elektronických knih, které by umožňovaly doopravdy obracet listy – zrovna, jako tradiční knihy. A také zařízení, která by se ze skutečného papíru z podstatné části skládala. Když se na to podáváme, elektronické knihy se po svém revolučním nástupu vyvíjejí, a to směrem, který je přibližuje k těm tradičním.

A tak je možné, že i náš kandidát na prezidenta je v nějaké době vezme na milost, jelikož se chce s knihami mazlit. Úplně stejně se možná budeme moci mazlit i my s knihami elektronickými. A budeme je chránit před ohněm, rozmočením, kávou. Budeme do nich čmárat a třeba potřebovat i opravdové zakládátko.

Kdo ví, možná nás elektronické knihy přivedou oklikou k těm opravdovým.