Hlavní navigace

Názory k článku eWorkshop: Zásady budoucích sociálních systémů

  • 27. 2. 2006 18:03

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Myslím, že těžko můžeme v tomto stádiu navrhovat konkrétní pravidla/aplikaci, proto se zatím pokusím námi již vymezené obecné koncepty jen poněkud zúžit...
    Proč měly systémy typu "Orkut" tendenci k inflaci přátelství? Protože síť byla zaplavována stále dalšími kontakty, aniž by ty staré ubývaly. To bylo způsobeno nastavením pravidel na "digitální přátelství" a "nekonečná přátelství" - definování přátelství pouze v extrémních kategoriích "existuje-neexistuje" zvýhodňovalo ty, kteří dokázali maximalizovat počet kontaktů, což v evoluci socioware sítí prosadilo právě strategii maximalizace počtu "přátel". Navíc chyběl jakýkoli úbytek, jednou navázaná přátelství trvala do nekonečna a tutíž i počet přátel směřoval k metě, kdy všichni jsou (stejně "kvalitní") přátelé všech a síť tak torálně ztrácí svoji strukturující funkci.
    Nabízí se jednoduché řešení - přidáme do stávajících systémů "kvalitu" a časovou omezenost - budeme kvalitu přátelství hodnotit na škále od jedné do deseti a pokud tato kvalita nebude udržována nějakými vhodně zvolenými aktivitami, bude v čase klesat k nule. V čem spočívá problém tohoto řešení?
    Podíváme-li se na věc z úhlu našich dřívejších diskusí o emergenci a complexity theory, tak chyba dřívějšího řešení nespočívá jen v nevhodném nastavení pravidel na "digitálnost a nekonečnost" přátelství. Jde imo také o nevhodný způsob vytváření pravidel. Pravidla nevznikala spontánně, byla vytvořena ad hoc. Pokud designujeme systém, který má vést k určitému chování, postupujeme v podstatě tak, že vytváříme zpětnou vazbu; tzn. definujeme určitý žádoucí cíl a pak nastavujeme pravidla tak, aby chování vedoucí k cíli umožňovala/odměňovala a chování blokující dosažení cíle blokovala/penalizovala. V reálném světě však spočívá problém v tom, že abychom mohli měřit, zda nějaké chování prospívá nebo blokuje v dosažení cíle, musíme stanovit operační definici cíle, tzn. musíme stanovit reálné proveditelné operace, pomocí kterých zjišťujeme, zda se blížíme nebo vzdalujeme cíli. Námi vytvořený systém tak v nejlepším případě směřuje k naplňování cílů tak jak jsme je operacionalizovali, nikoli jak jsme si je přáli. To je právě ten známý problém měření (jehož ošidnost potvrdí každý, kdo něco tuší o sociáních vědách) - vždycky měříme jen indikátory, nikoli veličiny samotné!
    Tak tomu bylo i v případě našich "starých" socioware - operacionalizovaly přátelství cca jako "potenciál přístupu ke kategorizovaným informacím o osobách a potenciál kontaktu těchto osob závislý na velikosti sítě aktuálně dostupných kontaktů". Z hlediska této operacionalizace byly "staré" socioware sítě velmi úspěšné. Otázka je, do jaké míry byl tímto vytěžen potenciál lidské sociability v kombinaci s moderními technologiemi. S pravidly systémů je to jako s počítači - dělají to co jim řeknete, ne to co si myslíte, že jím říkáte.
    IMO pokud chceme definovat vhodná pravidla, musíme v prvé řadě vytvořit vhodnou operacionalizaci toho, co vlastně po těch sítích chceme. Odkážu na příspěvek Ondřeje Páleše - jde o to, aby veličinami, které určují blízkost v "pálešově ploše" byly takové proměnné, které jsou samy o sobě žádoucí (což počet úrovní kontaktů rozhodně není). Čeho přesně chceme dosáhnout? Propojení s počtem co největších lidí určitě ne - propojení s lidmi, kteří z našeho hlediska jsou nejhodnotnější? Jak definovat tuto hodnotu? Zájem o společná témata? Respekt vůči stejným lidem? Ochota investovat úsilí stejným směrem?
    Jde IMO o to přiblížit operační definici vztahu tomu, co od něj skutečně očekáváme či potřebujeme. Možná že naše potřeba vnést do socioware vztahů dočasnost a non-digitálnost by nebyla řešením problému ale jen zakrytím příznaku problému - skutečným problémem je nevhodná operacionalizace vztahů/kvality vztahů v prostředí sítě, která prostě neodráží skutečné lidské potřeby. Z toho vyplývá nutnost studia lidských potřeb ohledně vztahů. Systémovým řešením je přiblížení se ke schopnosti v systémech přesněji měřit reálné lidské potřeby a pravidla stanovovat na základě vhodnější operacionalizace. Pak zřejmě nebude nutné se zabývat problémem digitálnosti a nekonečnosti vztahů.
    Poněkud konkrétněji - mám hluboký zájem o studium toho, jak mohou informační technologie ovlivnit "lidský svět" => má potřeba získávat informace v této oblasti je velmi silná a logicky mě směruje tam, kde se tyto informace hromadí - tam se pak hromadím i já. Taky mám silnou potřebu o získaných informacích přemýšlet, analyzovat je, přeskupovat a generovat z nich případně i nové vědění. K tomu potřebuji oponenty, kteří se zajímají o bízká témata jako já, jsou chytří, kritičtí, umí komunikovat konstruktivně a jsou ochotni věnovat problematice čas a úsilí. Potřebuji systém, který mě na takové lidi bude směrovat. Nějaká sebekategorizace lidí a možnost kontaktovat "vhodné kategorie" mi v tom moc nepomůže - za chytrého se považujeme skoro všichni, ochota k úsilí často zůstává v úrovni toho, co by Erich From popsal jako "banální hovory" a komunikativnost si taky musí člověk vyzkoušet osobním zážitkem (zda si dva lidi v diskusi "sednou"?) a podobně to platí i pro znalosti a jejich relevanci, schopnost argumentace atp
    Prostě orkut mi nepomůže, potřebuji něco životnějšího, něco relevantnějšího. V Orkutu - který jistě může být také užitečný - nejdřív zjistím informace (které navíc o sobě uvádí sám dotyčný) a pak mohu kontaktovat a zkoušet, jak co si budu myslet já. Já si ale nejdříve rád sám zkusím, co je kdo zač, a pak teprve zjišťuje věcné informace. Potřebuji systém, který by mě zaměřoval, ale ne zase moc konkrétně - potřebuji jen přivést "do správného klubu", ale tam si chci vybírat dál na základě mnohem širšího rejstříku lidksých schopností, než jaké mohou být v nějaké sebe-kategorizaci.
    Jak jste sám poznamenal, roli socioware může plnit třeba tento workshop. Tohle (Lupa) je správný klub, ne proto že to deklaruje, ale protože tematikou a určitou mírou odbornosti/hloubky informací přitahuje lidi stejného zájmu. Tady se může na vlastní oči vidět, kdo něco opravdu ví, kdo se zajímá, kdo věnuje čas a úsili, komu to myslí a kdo je komunikativní. A tady není problém s digitálností a nekonečností vztahu - komunikuje se když je potřeba komunikovat a kvalita je odrážena tím, co si komunikanti mohou dát = mnohem lepší reflektování lidských ptřeb.
    Problém je jak mnohem účiněji, rychleji a bez obrovských časových nákladů nacházet (s pomocí vztahů důvěry) takové Lupy a jak na ně směrovat/být směrován lidi/lidmi, se kterými dochází k naplňování nějakých (vzájemných) potřeb. Problém jak blokovat lidi/texty/témata, kterými se naopak nechci zdržovat od těch druhých. Problém zde spíše opačný než u nekonečných přátelství - trvalost identit, která by umožňovala využívat důvěry opakovaně a v mnohem širších souvislostech než v jednom workshopu (další texty, další zájmy, další prostory a obsahy..). Schpnost tyto identity rychle a spolehlivě vyhledávat v záplavě obsahu. Schopnost organizovat tyhle informace ("kdo mě to tehdy odkazoval na ty informace o "complexity science" a kde to bylo?"). Možnost vidět (nechá mě někdo indexovat obsahy, které sám sleduje, pokud bude důvěra vzájemná?), sdílet, spolupracovat (CVS)... Dále - až jako následek vybudované důvěry, nikoli opačně - schopnost zjistit konkrétní informace o dané osobě (fotka, zájmy, osobnější kontakt). xakru, už je to nesnesitelně dlouhé, moc děkuji za pozornost.
  • 27. 2. 2006 22:40

    Aleš Miklík
    "Potřebuji systém, který by mě zaměřoval, ale ne zase moc konkrétně - potřebuji jen přivést "do správného klubu", ale tam si chci vybírat dál na základě mnohem širšího rejstříku lidksých schopností, než jaké mohou být v nějaké sebe-kategorizaci."

    A co takhle: misto nespolehlive sebekategorizace zkusit nechat pravidla smerovat ucastniky do podobnych "klubu" proste tim, ze o to projevi zajem a zbytek trideni nechat na nich. Tj. prakticky by nam byly k navazani vztahu nabizeni lide, kteri hledaji stejne lidi jako my. Rozpoznavali by se pokladanim stejnych dotazu (coz by uz umely dnesni vyhledavace, informaci o tazatelich na to maji dost), uz existujicim pratelstvim se stejnymi lidmi a dalsimi atributy, jejichz vahu by asi bylo vhodne i nechat kazdeho uzivatele upravovat.

    Coz mne privadi opet na myslenku, jak uzitecne by mohlo byt "bezpecne provedene" sdruzeni informaci a metainformaci z ruznych jiz existujicich siti a aplikaci. Pokud napr. pouzivam nekterou kolaborativni radio stanici, drive nebo pozdeji se muj vyber skladeb rozsiri tak, ze se najde jen velmi malo lidi s identickou mnozinou vyberu. Spousta jinych bude poslouchat castecne to stejne, ale jen par z nich prave *to stejne* (ci temer to stejne). Uz v takove situaci bych rad toho cloveka poznal, protoze mne zajima, co dalsiho spolecneho muzeme mit. Pokud by se k tomu pridaly informace o tom, co prave cetl / hledal pri poslechu te ktere skladby, mohla by byt vysledna zjisteni jeste zajimavejsi :)
  • 28. 2. 2006 22:45

    bez přezdívky
    Problem kategorizace a nalezeni klubu je sice problem stejne slozitosti z limitniho hlediska, ale absolutne ma slozitost mensi, protoze je mene klubu (zvlast kdyz se omezime na velke a zavedene, to si u lidi dovolit nemuzeme) nez lidi. Navic ulohu "najdi klub, kde se hovori o ..." dokazi pomerne uspokojive resit vyhledavace - neni to sice presne ta uloha, kterou bychom chteli resit (napriklad muze vyhledavac "nabrat" nejakou offtopic diskusi nebo muze byt tezke poznat, jestli se o danem terminu hovori do hloubky ci jen povrchne), ale v praxi to pomuze.
  • 28. 2. 2006 22:54

    bez přezdívky
    Nevim, zda jsem v tomhle ohledu typicky nebo vyjimka, ale me osobne komunikace v realnem case STVE. Davam prednost tomu si sve odpovedi rozmyslet, precist si jeste jednou muj minuly prispevek, na ktery dotycny reaguje a casto rad vyuziji moznosti odlozit odpoved na pozdeji, kdy budu mit vic casu nebo nalady.

    Je ovsem jasne, ze zatimco povidat si jde i prerusovane (pokud je to povidani si o necem a nikoliv jen zvaneni), na hrani se skutecne hodi vyhledat si nekoho, kdo ma cas si zahrat prave ted (a nejlepe stejne dlouho jako vy). Castecne takovou vec resi herni servery - pokud vite presne, jakou hru (z tech co maji server) si chcete zahrat, muzete obvykle bez vetsiho usili najit protihrace na jejim serveru. Pokud jsou vase pozadavky na hru mene konkretni, ale pozadavky na protihrace naopak konkretnejsi, je to horsi. Nejsem si ovsem jisty, nakolik takova sit hracu odpovida bezne socialni siti - ja prece nemusim hrat jen se svymi prateli, a naopak muzu mit pritele, ktery treba z casovych duvodu nebo z duvodu slabeho pripojeni hrat nemuze ...
  • 28. 2. 2006 23:15

    bez přezdívky
    Vlastne mluvite o nahrazeni emailove adresy (odhledeme-li od faktu, ze kvuli spamum se dnes prechazi z "maskovaneho" na zadne zobrazeni adresy) necim, co by krome jednoznacne adresy obsahovalo aktivni prvek. To zni rozhodne zajimave, ale myslim ze krome tech technickych detailu k tomu neni moc co dodat ...

    Prvni poznamka: museli bychom dat pozor aby to nevedlo ke stejnemu problemu se spamem jako ty mailove adresy. Tomu by slo patrne zabranit tim, ze by vlastne nebylo mozna (bez nejakeho doporuceni nebo kodu) vas primo kontaktovat - misto toho by se cekalo, ze pokud s vami nekdo bude mluvit, pouzije nektery z diskusnich serveru ktere ctete. Diskusni server pak muze lepe nasazovat protispamova opatreni nez koncovy uzivatel.

    Napad na implementaci: nejprve jsem si rikal, ze tato myslenka je naprosty nesmysl, protoze by ji museli podporovat vsechny diskusni servery, blogy a podobne. Pak me ale napadlo, ze uz ji vlastne (casto) podporuji - nebyl by problem implementovat "charakteristicky tag" jako obrazek, vkladany do psanych prispevku treba javascriptem nebo extenzi browseru. Obrazek by vedl na server, ktery by zaznamenaval referrery a tim automaticky zjistoval, kde ze jste se podepsal, krome toho by z jeho adresy sla snadno ziskat vase identita. Podpora ve vyhledavacich by byla samozrejme obtiznejsi a dokonce i u clanku, kde je k dispozici diskuse, by asi dost tezko slo poznamenavat kdo vsechno si ho precetl timto zpusobem, ale uz podpora odeslani prispevku by mohla znamenat urcity zaklad, na kterem muze sit stavet (a nezacinat tim sireni od nuly).

    Problemem nejen zminene implementace, ale celeho principu je samozrejme reseni tech opravneni. Jiste, muzete si nadefinovat ze identitni server o vas nic neprozradi, ale porad muze kdokoliv "prohledat internet", tedy zaindexovat dostatecne mnozstvi stranek a ziskat tak o vas celkem presnou predstavu. Prave tajne sluzby nepochybne podobne veci delaji. Otazka samozrejme je, jestli neni zbytecne snazit se tomu zabranit, protoze pri dostatecne jednoznacnem nicku to zvladne i dnes obycejny google.
  • 28. 2. 2006 23:24

    Jiří Donát (neregistrovaný)

    Já myslím, že to už je pěkný a vyzrálý názor, se kterým by se dalo pracovat. Osobní podpis je vlastně analogií jednoznačného kódu UPC pro zboží, který se dnes začíná prosazovat v retailových systémech (UPC - Acronym for Universal Product Code; the bar code symbol that is the standard in the retail marketplace. It uniquely identifies a product and the manufacturer). Možnost přidávat můj jednoznačný identifikátor k diskusi (ale i k článkům, na osobní stránky, na blog) je vynikající nápad a hodně věcí by vyřešil. Pro naše účely budu tento identifikátor nazývat UPI – Universal (Unique?) Personal Identificator. Tento akronym je kupodivu ještě volný :-)

    Stránky podepsané UPI by pak mohly být zpracovávány běžnými vyhledávači, které by byly navíc vybaveny některými statistickými nástroji, například shlukovou analýzou (zde je stručný popis česky ), takže by mi mohly nabídnout nejen mně podobné lidi, ale navíc rovnou v určitém specifickém kontextu. Příklad – hledal bych zájemce o železniční modelářství a v rámci tohoto dotazu bych pak spustil shlukovou analýzu, která by mi našla mně podobné modeláře! A tento dotaz bych pak mohl ještě upřesnit na modeláře v Praze!!! Toto by byla velmi silná funkce a nejvíc se mi na ní líbí, že stejně jako u fungování dnešních vyhledávačů nevyžaduje znát dopředu dotazy, které budeme klást (v klasickém databázovém systému musím strukturovat informaci podle toho, co předpokládám, že budu hledat).

    Problémy, které by se měly řešit: Jak zabránit pirátskému umísťování falešných UPI na cizí stránky nebo do cizí diskuse (pravda, mně se dosud nikdy nestalo, aby se někdo cizí v diskusi podepsal mým jménem, ale vyloučit se to nedá). Jedním z řešení by bylo použít asymetrickou šifru, takže by si čtenáři mohli identitu ověřit (to by ale zpomalovalo činnost vyhledávačů – takže spíše modifikace: podpisům by se věřilo, ale kdyby někdo namítl, že podpis je fake, šlo by to jednoduše ověřit a vyhledávač by jej v takovém případě začal bez dalšího papírování ignorovat. Alternativa – někde – nejspíše na onom identitním serveru – bych vedl databázi mých vlastních UPI tagů – kdy a kam byly umístěny – a v případě podezření by se hledalo, zda je daný tag v této databázi).

    Až dosud je tato metoda průzračná. Problém by ale nastal s informací, které stránky jsem četl, (a případně navíc, co jsem si o nich myslel). Vy navrhujete zasílat tyto informace do identitního serveru. Asi ano, ale vnitřně je mi líto, že to nejde udělat tak průzračně a otevřeně, jako veřejné podepisování mých vlastních příspěvků. Nenapadá Vás nějaké jiné řešení? Co třeba úplně obyčejný web server s diskusemi umístěný kdekoliv na internetu – můj klient by na něj automaticky uložil informaci o mé přítomnosti na stránce s daným URL, případně ještě mé stručné hodnocení (samozřejmě formalizované, aby bylo možné jej automaticky zpracovávat vyhledávači – v praxi by se stejně používalo pouze v případě, kdy se mi nějaký text silně nelíbí, takže by ve mně vyvolal potřebu stisknout tlačítko „Fuj“ mého klienta).

    Opustil bych Vaši myšlenku kategorizace přístupu podle „důvěry“. Ta je z tohoto pohledu nesystémová a zkreslovala by jak dotazy, tak analýzy. Pokud skutečně někde nechci být viděn, vypnu klienta, případně navíc použiji anonymizér, případně si pro tyto účely založím jinou UPI identitu. Tohle je technicky mnohem čistší řešení, než Vámi navrhované omezení viditelnosti UPI, a přitom splňuje z pohledu uživatele totéž.

    A pak už jen zbývá vyřešit tu automatickou RSS čtečku, tedy co dělat se zcela novým obsahem webu, který my mně měl být zpřístupněn ihned, jak se objeví. Ale to už je jednoduché. Ze shlukové analýzy bych znal lidi, o jejichž příspěvky stojím, takže ta RSS čtečka by pouze prohledala nový obsah na výskyt jejich tagů. A stejně jako u hledání webového obsahu by bylo možné navíc doplnit tento filtr jakýmkoliv dotazem.

    Tento systém nepotřebuji explicitně učit – funguje mi od začátku. S tím, jak jej používám, však zpřesňuji lidi, o které mám zájem. A samozřejmě jeho kvalita roste s tím, jak poroste počet jeho uživatelů.

  • 1. 3. 2006 1:35

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Tak mě napadá... nebyl ten problém s nepodporou vyhledávačů spíše řešením problému bezpečnosti, který zmiňujete v posledním odstavci, než problémem? Snad by bylo dobře, aby informace o umístění těchto UPI-tagů na internetu mohl zpracovávat jen identitní systém sám, který by je již měl ve své databázi, takže by je nepotřeboval indexovat pomocí náhodného prohledávání netu a hledání těch tagů. Prostě klient pošle serveru echo "jsem zrovna tady-a-tady a umísťuju UPI-tag, podívej se sem, zorientuj se podle tagu a zaindexuj okolí". Pak už jde o měření vztahů jednotlivých UIP-tagů jednotlivých uživatelů v rámci databáze identity-systému. O to právě jde v tomto workshopu - hledat cesty, jak implementovat nové funkce, na které jsou dnešní vyhledávače krátké.

    Případně - pokud by server o umístění tagu informoval sám klient na mém počítači, by snad ani nebyl nutný nějaký specifický tag-obrázek, ale obyčejný html link - prostě URL, jehož jedna část by identifikovala identity-server a druhá uživatele (http://iii.identityserveraaa.userbbb). Takže s podporou na straně webů/blogů by nebyl problém. Co si o tom myslíte?

    Problém technického rázu bych viděl taky v návrhu protokolu - v tom, jak zařídit, aby o sobě věděly a nějak komunikovaly jednotlivé identity-servery (různých poskytovatelů), aby jejich uživatelé se mohli navzájem "využívat" a sítě se propojovaly.
  • 1. 3. 2006 2:45

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Až dosud je tato metoda průzračná. Problém by ale nastal s informací, které stránky jsem četl, (a případně navíc, co jsem si o nich myslel). Vy navrhujete zasílat tyto informace do identitního serveru. Asi ano, ale vnitřně je mi líto, že to nejde udělat tak průzračně a otevřeně, jako veřejné podepisování mých vlastních příspěvků.
    Hmm, to by IMO nebyl nejmenší problém, aby identity-server poskytoval i webové rozhraní s "profily" uživatelů. Vzhledem k tomu, že jsem uvažoval spíš o strojovém zpracování na straně samotného serveru, tak jsem nepřemýšlel tímhle směrem.
    Nevýhodou(??? - bezpečnost, soukromí) tohoto řešení je, že nemůžeme využít libovolný stávající vyhledávač a musíme vyhledávací stroj implementovat v rámci identity-serveru. Váš model má obrovskou výhodu v maximální jednoduchosti implementace - v podstatě již dnes by stačilo vytvořit jednoduchou na webu veřejně přístupnou databázi nicků, k nim přiřazených klíčů (nějaké dostatečně dlouhé číslo-kód, aby bylo nezaměnitelné) a pak jen tyto klíče umisťovat do publikovaných textů a využívat libovolný vyhledávací engine schopný shlukové analýzy. Snadnost implementace by ovšem byla zřejmě(?) vyvážena ochuzením o některé funkce (možnost přímého, cíleného prokliku, nebo ještě raději strojového propojení na profil usera - sledovat, kam vedou sítě od usera do dalších uzlů sítě ke kontaktům 3. řádu a dále by asi byl pro shlukovou analýzu moc velký oříšek??). Tady by zřejmě byl obrovský rozdíl v relevanci u informací o identitách vyhledaných z datábáze "identit a klíčových slov v blízkosti identit", a nebo vyhledaných z celého webu - vzhledem k tomu, že tady jde právě o vyfiltrování informací relevantních ve vztahu k identitám - IMO jde právě o to nahradit hrubou sílu dnešních vyhledáváčů cíleným sledováním vztahů.
    Nebylo by také jednoduché implementovat fuj-tlačítko, které bych ovšem vzhledem k mé lásce k transparentním řešením nahradil tím, že identity-server prostě vyhodnotí, jestli se na danou stránku vracím nebo ne. Kolik funcí navíc by nabízel specializovaný server oproti kombinaci "veřejná webová databáze UIP - běžné prohledávače" musím(e?) ještě promyslet, ovšem je pravda, že RSS čtečka schopná prohledat feedy na výskyt tagů by poskytovala velmi využitelnou funkcionalitu i ve spojení s obyčejnou webovou databází "klíčů-podpisů".
    Ta moje myšlenka kategorizace přístupu dle důvěry - jistě to má slabiny. Zkreslení výsledků vyhledáváni bych jako až tak velký problém neviděl - myslel jsem to tak, že pro lidi, kterým ne-zcela věřím, může být žádoucí zkreslovat informace, nebo spíše bych řekl nezpřístupňovat všechny informace (nešlo by přece o nějaké zkreslování, jen by nebylo "všechno vidět"). Ovšem problem by mohlo být dostatečně automatizované nastavování přáv... ale určitě bych nějakou správu práv implementoval, už kvůli ochraně proti spamu, o které se tu zminoval náš kolega HK Maly - určitě bych jen důvěryhodným uživatelům umožnil, aby si mohli můj nick - UPI prpojit s mými "real" údaji - můj mail, nebo dokonce skutečné jméno, adresa a fotka. Ovšem nějaká složitější kategorizace přístupvých práv - máte pravdu, že by to mohlo být problém - možná víc škody než užitku.
    Nevím, myšlenek se nám vynořuje spousta, je však třeba je domyslet - k jakým nezamýšleným důsledkům by vedly atp. Děkuji Vám za podněty a nápady.
  • 1. 3. 2006 8:10

    bez přezdívky
    Podporou vyhledavacu jsem myslel podporu ukladani vysledku hledani (respektive informovani o nich). Naopak tomu, aby vyhledavace (mozna ne zcela automaticky, ale uz po drobne uprave) ziskavali udaje o tom, kde jsou UPI tagy, zabranit nejde - principialne ty UPI tagy proste musi byt viditelne, udelat je viditelne jen pro "hodne lidi" a dokonce ani jen pro lidi proste nejde. No, mozna javascriptem, ale ten se vetsinou (z dobrych duvodu) postovat nesmi.

    Problemem pasivniho linku je fakt, ze stranka se muze menit. Ano, v diskusnich serverech vetsinou prispivate na stejne strance na ktere pak vas prispevek bude viset, ale treba na lupe ne. A nemuzete automaticky usoudit treba ze je nutne odstranit nejvyssi 3 direktorare v ceste (jsem ted na http://www.lupa.cz/clanky/eworkshop-zasady-budoucich-socialnich-systemu/nazory/142258/odpovedet/).

    Problem neni v komunikaci, ale v tom aby ta komunikace byla bezpecna - jinak receno, kolik a jakych informaci si muzou servery vymenit, aby neomezovali funkcnost a efektivitu site, ale pritom neprozrazovali co nemaji ... namatkou, rekneme ze uzivatelka Alice ma konto na serveru A a Bob na serveru B. Uzivatelka Alice nastavi, ze Bob je pritel a muze videt vsechny jeji zajmy (obecne, povoli mu - rucne nebo automaticky - vetsi prava nez default). Jak si server A overi, ze server B nekeca, kdyz rika ze ty data potrebuje pro Boba ? A vubec, muze Alice verit tomu, ze nejen Bob a server A, ale i server B udrzi jeji tajemstvi ?
  • 1. 3. 2006 8:53

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Pozor, my už ale mezitím nepopisujeme systém, kdy se uživatelé manuálně propojí (nebo si manuálně věří). Doporučoval bych z Vašich úvah skutečně vypustit problém bezpečnosti - neřešme neřešitelné :-).
  • 1. 3. 2006 9:09

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Ad:
    Snadnost implementace by ovšem byla zřejmě(?) vyvážena ochuzením o některé funkce (možnost přímého, cíleného prokliku, nebo ještě raději strojového propojení na profil usera - sledovat, kam vedou sítě od usera do dalších uzlů sítě ke kontaktům 3. řádu

    Ale vůbec ne! Jakmile mám jednoznačně identifikovaného uživatele podle UPI, mohu přece na toto UPI položit vyhledávací dotaz. A tam najdu vše - nejen profil, ale i možnost prohledat výskyt UPI v určitém kontextu. Navíc nové prohledávače se shlukovou analýzou mi mohou zobrazit uživatele blízké tomuto UPI (opět v konkrétním kontextu, takže rozliším elektroinženýra od jeho druhé "tváře" vášnivého rybáře, a najdu například jen jemu podobné rybáře). Takže mohu hledat lidi podobné mně, lidi podobné mně podobným lidem, atd., do libovolné vzdálenosti.
    Přitom vše proběhne vysoce automaticky. Už dnes se Google Toolbar snaží na stránky automaticky doplňovat linky. Budoucí systém může obsahovat například jednoduchý plugin pro Firefox, který způsobí, že se každé UPI bude tvářit jako živý link: UPI se mi nebude zobrazovat jako číslo, ale například jako miniaturní fotka, a při najetí na tuto fotku se mi nabídne menu, co chci s tímto uživatelem dělat.
  • 1. 3. 2006 9:22

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Já děkuji za spolupráci. Ještě dlužím Vám i kolegovi HK podrobnější vysvětlení, proč nechci do systému zavádět subsystém důvěry.

    Je to jako s autem. Pokud své auto vždy zamknu, dosáhnu toho, že mi jej ukradne jen profesionální lupič - ten jej zřejmě hned rozmontuje na součástky a odveze za hranice, takže už auto v životě neuvidím. Stejně tak je to s počítačovou bezpečností. Stoprocentně bezpečný systém neexistuje; včera na konferenci IT Security 2006 jsem od jednoho odborníka v diskusi u kafe slyšel, že i složité, "silné" heslo pod Windows lze překonat během 8 sekund. Pojem bezpečnosti spíše lidi ukolébává, a pak se diví.

    To je moje hlavní motivace. A pak je zde ještě jedna. Pojďme zkusit věci nekomplikovat. V jednoduchosti je krása. Snažme se řešit jen jednu věc postupně, ale dobře.

    S tím souvisí i spam. Spam je problémem internetu a bude se muset řešit tak jak tak - metod existuje celá řada a nerad bych rozmělňoval naše snažení tím, že bychom diskutovali o příliš mnoha problémech najednou.
  • 1. 3. 2006 10:44

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Ad bezpečnost - ano, přesvědčil jste mě, zavádění nějakých subsystémů přístupových práv by věc jen zkomplikovalo, a stejně by to bylo prolomitelné. Máte pravdu, v jednoduchosti je krása.
    Ovšem subsystém důvěry - pro jistotu si utřiďme pojmy: ten pojem "důvěra" se mi v myšlenkách pořád objevoval, protože jsem operoval s tím, že o tom je celý náš workshop - máme obrovskou masu informací, proto použijeme socioware, aby nám naše sociální vztahy pomohly vyfitrovat to relevantní, což je ovšem založeno na tom, že těm vztahům věříme. Tím ovšem nemusíme myslet nějakou osobní důvěru - prostě jde o důvěru typu "nick ZZZ, kterého osobně vůbec neznám a svůj PIN bych mu rozhodně neřekl, má podle dostupných informací podobné zájmy jako já a proto věřím, že mě může navigovat na zajímavý obsah a může být zajímavé s ním diskutovat i v jiných diskusích. V podstatě, pokud použijeme váš koncept založený na shlukové analýze, řekl bych že míra důvěry = míra blízkosti ve shlukové analýze. Mohu předpokládat že souhlasíte?
  • 1. 3. 2006 11:07

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Máte pravdu s tím problémem "pasivních linků" a měnících se adres. Což by ovšem řešil koncept pana Donáta, že totiž nebudeme budovat nějakou databázi a synchronizovat ji s měnící se realitou webu, ale prostě jen zanecháme "značky" a pak je pokaždé znovu vyhledáme pomocí vhodného search engine.
    Problém bezpečnosti a spamu - to se asi principiálně pohlídat nedá, to si musí každý pohlídat sám (nezveřejňovat firemní mail, ale jen "pomocný mail", který můžete v případě zaplavení spamem ignorovat; nezveřejňovat osobní údaje a nezanechávat značky tam, kde se tyto údaje vyskytují, pokud to nechcete risknout atd.) + použítí ochran na straně poskytovatelů služeb (spamfiltry, skrývání adres před roboty atp.)
    Jde prostě o zveřejňování informací, které v principu může vidět každý, vám to nevadí, a je vám tudíž jedno, jestli je vidí skutečný nebo fake Bob. Jde jen o to najít pomocí námi budovaného systému "správné" lidi a nechat se jimi navést do "správných" klubů, a dál už pak mohou použít jiné systémy, napřiklad komunikovat o soukormych zaležitostech soukromě a šifrovaně.
  • 1. 3. 2006 11:08

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Ta extension do firefoxu/RSS čtečky bude fugovat jednoduše tak, že sesynchronizuje mou databázi UIPs s jednoduchou veřejnou webovou databází identit-UIP (stáhne fotky a adresy profilů k UIPs, které jsem potkal), a pak už pracuje jednoduše bez jakékoli komunikace se serverem či ukládání dat na server, prostě pomocí search engines s implementovanou shlukovou analýzou?
    Takže hlavní problém je v dostupnosti takového search engine - máme dnes něco takového k dispozici, co reálně s jistou mírou spolehlivosti funguje? Že bychom si to pomalu mohli zkusit.
    Zdravím, Jan UIP=9854324567998765254445555425678999977
  • 1. 3. 2006 16:35

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Ano, souhlasím. Pojem důvěra je v našem systému skutečně spíše zavádějící. Ale dokonce se nedá použít ani v systémech dnešních sociálních sítí - co můžeme říci o svých kontaktech v takovém systému. Že jim věříme?
    Internet dnes propojuje miliardu lidí, naším úkolem je v nich najít ty, kteří nás mohou dovést ke konkrétnímu zajímavému obsahu. Pokud chceme použít slovo důvěra, hledáme tedy lidi, kterým věříme, že nás dovedou k něčemu zajímavému. Nic více, nic méně.
  • 1. 3. 2006 16:46

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Jistě, tu extenzi (plugin) bychom mohli nejlépe přirovnat ke Google Toolbaru. To bude jedna její funkce a pro tento účelbude komunikovat se serverem pouze při vyhledávání.
    Navíc však bude sledovat i moji činnost a komunikaci na internetu. Při návštěvě každé webové stránky o tom zapíše (uploaduje) informaci do mé osobní, leč veřejně viditelné (a tedy různými vyhledávači zpracovatelné) stránky.
    A pokud cokoliv já uveřejním na internetu, přidá k tomu předem domluveným způsobem mé UPI. Takto za mě bude podepisovat mé diskusní příspěvky, články, maily - přesně jak jste navrhoval.
  • 1. 3. 2006 19:00

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Google toolbar sice neprovozuju a mimo toho, co jsem zahlédl komusi přes rameno ani neznám, dovolím si však předpokládat, že implementovat toolbar/extension do firefoxu nebo do nějaké RSS čtečky bude spíše jednodušší - jde jen o to průběžně aktualizovat veřejně přístupný vlastní profil a na lokálu vyhodnocovat výsledky vyhledávání, které mi vrátí vyhledávače podporující shlukovou analýzu a vytvářet z nich jakýsi profil mého "personalizovaného" internetu, případně na jeho základě filtrovat feedy a předhazovat žádoucí obsah, nanejvýš přidat nějakou vrstvu zobrazující fotky nad UIPs. Ostatně - hlavní je IMO udržet jednotný systém UIPs, a klienty ať si každý udělá jak potřebuje; věřím že pár nadšenců by na tom dokázalo postavit funkce, které nás ani nenapadly.
    Hlavní problém je však ta shluková analýza. To rozhodně triviální není. Až budu mít chvilku volna, vrhnu se na prohledávání netu... zatím nic použitelného nemám, vlastně si potřebuju udělat i přesnější představu o konceptu shlukové analýzy - zatím spíše jen tuším, že by umožňovala indexovat místa a častost společného výskytu jednotlivých UIPs, ale nemám přesné povědomí, jak to přesně funguje, na jakém principu/algoritmu.
    Potřebujeme k tomu vůbec uploadovat na server místa, která si prohlížím? Nestačilo by (aspoň pro začátek) nechat to na hrubé síle vyhledávačů - prostě prohledat web na přítomnost značek? Problém je v tom, že vyhledávače indexují pomalu - když tady teď nechám značku, tak pomocí vyhledávače ji najdete kdoví kdy. Kdyby něco už existovalo, nějaký search engine s podporou shlukové analýzy - opravdu bychom mohli zkusit domluvit mezi sebou pár UIPs, chvíli je používat a pak to zkusit. Ostatně i s googlem bychom se možná pomocí chytrých dotazů někam dostali. Zajímá mě to a rád bych to zkusil v praxi, byť jen v omezeném rozsahu bez profilů na webu a aplikací uploadujících data na server. Mohli bychom nechat pračovat evoluci - kdo ví, co by se vynořilo, takhle z čisté vody nemůžeme myslet na všechno.
    Jen tak mimochodem - podepisovat by se daly snadno (v názvech souborů) i soubory, které nasdílím přes P2P. Taky by se dalo zakódovat nějaké informace přímo do UIP - třeba jazyk(y), kterými mluvím - aby se dalo vyhledávat i hvezdičkovou konvencí nebo nějakými vhodnými zástupnými znaky... pokud to vůbec shledáme jako žádoucí... to jen tak na okraj k diskusi.
  • 2. 3. 2006 9:07

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Bylo by ideální zanechávat značky "já jsem tu byl" přímo na místech, která si prohlížím, tedy například na webových stránkách. Tehdy by prohlížeče měly na stejném místě automaticky informace nejen o obsahu, ale i o návštěvnících. Ale jak to technicky realizovat? V diskusních fórech je to jednoduché - na tu stránku něco zapisuji a k tomu zápisu prostě přidám značku. Při čtení to však nejde.

    Možné varianty:
    Přidat diskusi nebo její variantu ke každé webové stránce. Například BigOven.com http://www.prweb.com/releases/2006/2/prweb349504.htm
    umožňuje komunitě označovat recepty značkami "ostré", "gril" a podobně. Bohužel to by chtělo "opravit obsah internetu", a to je nerealistické.

    Dnes používanou variantou je, že nejoblíbenější browser, jehož toolbar je téměř na každém počítači, tyto informace sbírá a odesílá - ovšem pouze do onoho jediného vyhledávače.

    Můj návrh tyto informace veřejně publikovat kdekoliv na webu (v určité standardní syntaxi) by otevřel prostor pro konkurenci prohlížečů a optimalizaci práce s touto informací. V praxi by to mohlo fungovat tak, že bych v rámci vyhledávacího dotazu řekl
    dotaz="hledaný-výraz"&person="URL-mé-veřejné-stránky-s-historií"
    Pochopitelně pokud používám často jeden prohlížeč, tak se k němu zaregistruji, v rámci čehož mu o poloze mé stránky řeknu, takže v dotazech už tu informaci uvádět nebudu muset.
  • 27. 2. 2006 13:54

    Vojtěch Kment
    Inu, když se nikdo k diskuzi nemá, vznesl bych zde trochu jinou otázku - totiž zda skutečně stojí za to na složitou realitu vždycky roubovat nějaký zjednodušený (intelektuální) model, který sice je počítačově realizovatelný, ale podle nějž se nakonec stejně nikdo nechová.

    Jako příklad sporné aplikace bych vzal tzv. elektronická tržiště - přinesly státní správě skutečně nějakou úsporu? Jsou jejich uživatelé spokojení? (ostatně vztah odběratel - dodavatel je též určitou formou "přátelství").

    Totiž systém formalizovaných trhů se dle mého názoru hodí jen na komodizované oblasti. Kde není striktní komodita, ale součástí jsou již lidské služby (kvalitu Franty znám, o Pepovi nevím nic), tam formalistní hodnocení (zde nabídek) selhávají. Burzy absolutně nevznikají samy sebou, ale jen někdy a někde.

    Např. si jsem celkem jist, že koncept "nejlepší nabídky" zabíjí iniciativu zvenku, tj. stranu nabídky, která je v tržním hospodářství hlavním zdrojem inovací. Přijdete s ideou na zlepšení organizace nějakého úřadu/instituce za pomocí IT. Ta vypíše výběrové řízení (ať již formou nad 2MKč dle zákona nebo na e-tržišti) a vaší myšlenky se snadno chopí někdo jiný. Důsledkem je buďto to, že rezignujete předem, nebo se pokusíte svůj projekt prosadit ne zcela standardními způsoby (např projekt IZIP) s omezením nežádoucí konkurence.
  • 27. 2. 2006 14:38

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Díky za provedení slavnostního výkopu, ale je to trochu off-topic. Elektronická tržiště jsou z technického pohledu opravdu o vytváření strukturovaného obsahu a možnosti prohledávání v něm. Stejným způsobem na to jdou i dnešní sociální sítě. Ale souhlasím s Vámi, že lidé nejsou škatulky, a že je tedy nelze specifikovat pomocí pouhých několika atributů z číselníku. A právě proto se pokusme najít jinou, nečíselníkovou metodu.
    Dovoluji si tedy tvrdit, že model, na který chceme přijít, není intelektuální, ale ryze praktický.
  • 27. 2. 2006 19:09

    Petr Tesařík
    Super, k tomu už skoro není, co dodat. Snad jenom jednu otázku.

    Začnu zeširoka. Je zřejmé, že tradiční mechanismy vytváření vztahů mezi lidmi do značné míry respektují právě ony zmíněné lidské potřeby. Také se asi shodneme, že tyto mechanismy nejsou dostatečně prozkoumané (jinak by nebylo v sociologii co zkoumat, že), a vlastně ani ty potřeby nejsou prozkoumané (jinak by nebylo co zkoumat v psychologii, že). Není tedy možné tradiční postupy formalizovat a převést na nějaké internetovou aplikaci. Budiž.

    A teď ta slíbená otázka: co nám tolik nevyhovuje na tradičních mechanismech přátelení, že se je snažíme vylepšit internetovými aplikacemi?

    Doufám, že tak bychom mohli definovat alespoň negativně, jaké vlastnosti ten systém mít nemá. Kdoví, možná to bude stačit, protože když se v ostatních ohledech ten systém nechá zcela volný, tak tam bude fungovat onen lidský faktor podobným způsobem jako v tradičních vzazích. Nebo jsem úplně mimo mísu?
  • 27. 2. 2006 21:31

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Jde o součást obecnějšího problému, kterým je kontext komunikace. Všichni lidé potřebují komunikovat, ale všichni mají i chvíle, kdy se naopak potřebují uzamknout a izolovat od okolního světa.
    Pokud se přihlásím do dnešní seznamky, ve chvíli, kdy jsem se tam registroval, jsem se chtěl opravdu kamarádit. Je ale velmi pravděpodobné, že v okamžiku, kdy dojde k nějaké komunikaci, bude už můj kontext situace úplně jiný a snaha o navázání kontaktu mě bude naopak obtěžovat.
    Tohle jde samozřejmě do určité míry řešit tím, že ke komunikaci v rámci sítě použiji email nebo diskuse - ty zaručují, že se na ně podívám pouze tehdy, když se na ně podívat chci.
    Jedna z velmi atraktivních metod komunikace je ovšem komunikace v reálném čase (chat, VoIP, videotelefonie). Ta má jakési kouzlo naléhavosti a je atraktivnější pro mnohem více lidí než komunikace psaná. Určitě se v budoucnu objeví i sítě, které budou vyhledávat v reálném čase vhodné kamarády k popovídání, k soutěžím, k hrám. Ale už jenom taková nadstavba nad Skype by byla killer aplikací na masovém trhu (z důvodu atraktivnosti komunikace v reálném čase), a to i pokud by nebyla použita jako seznamka. Dnešní volba "Skype me" je jen velmi nedokonalou realizací této myšlenky.

    Takže shrnutí pro naše účely: Pokud začnu komunikovat na nějaké téma, vysílám tím jednostranný signál, který obsahuje jak toto téma, tak i můj zájem. Při ne-IM komunikaci (například mail, diskuse) lze předpokládat, že tento můj zájem bude nějakou dobu (hodiny či dny) trvat. Pokud se někdo do této diskuse zapojí, projeví tím zároveň svůj zájem, a v té chvíli je již zájem oboustranný.
  • 28. 2. 2006 8:00

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Souhlasím s Vaším názorem

    "misto nespolehlive sebekategorizace zkusit nechat pravidla smerovat ucastniky do podobnych "klubu"",

    ale obávám se, že to je "redukce problému na problém stejné složitosti". Jakým způsobem se totiž účastníci o těchto klubech dozvědí? Podle nějaké kategorizace? Ale to bychom byli ve stejné situaci, jako když nyní kategorizujeme účastníky.

    To, co ale podle mého názoru z našich diskusí stále více prosvítá, je nutnost soustředit se na témata, činnosti, zájmy, nikoliv na osoby. Už to v naší diskusi zaznělo: pokud mě někdo zaujme svým uvažováním, mám zájem se o něm dovědět více. A přesně tuto schopnost internetu bychom měli sledovat a maximálně využít.
    Mimochodem, v našem reálném světě to funguje přesně naopak: nejprve musím poznat člověka, a teprve pak se s ním mohu začít bavit a zjistit, zda máme něco společného.
  • 27. 2. 2006 20:37

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    Předjímáte (=podsouváte nám), že důvod, proč se zabýváme internetovými komunikačními nástroji, je opravit tradiční mechanismy přátelení. Není tomu tak, důvod je prostší: ještě více tyto "klasické" mechanismy využít. Pěkným příkladem toho, co umí internet úplně jinak než co nabízí setkání v reálném světě, je už první informace, kterou o daném člověku při prvním setkání získám. Pokud potkám Honzu v Praze v metru, ničím mě nezaujme, protože takových lidí jsou tam stovky. Pokud ho potkám v této diskusi, okamžitě si uvědomím, že přemýšlí podobným způsobem jako já a má zájem o podobné věci.
    Vidíte, a formalista by řekl, že rolí internetu je pouze to, že jej vůbec potkám, protože právě žije v Anglii...
  • 27. 2. 2006 20:02

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Jestě jsme zdá se zapomněli na jednu podstatnou oblast úvah - už tím, že se člověk zaregistruje do nějaké seznamky, tak dává ostatním najevo jakési "chci se kamarádit" (alespoň v určité oblasti (osobní, obchodní, intelektuální...). To je důležité pro navázání vztahu. Chtělo by to vyvinout nějaký "pozitivní tag", který by pomáhal překonávat bariéru ostychu a zábran ("sice mám projekt, který by jej asi zajímal, ale nebudu mu přece psát - takový odborník, určitě mám oc práce"), která možná často brání v prohloubení a zvzájemnění vztahu ku prospěchu obou/všech.
  • 28. 2. 2006 13:17

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Souhlasím. Ještě bych dodal k tomu, na co je nutné se soustředit... soustředěním se na témata, činnosti a zájmy dojdeme k osobám, ale musíme pak i umět ty nové vzniklé vztahy důvěry využít - ty osoby nás pak zas mohou dovést k dalším "klubům" - obsahům, nebo i novým oblastem zájmu (třeba související s tou původní, což nám předtím unikalo...), tématům, činnostem...
  • 27. 2. 2006 19:55

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Ne že by mi tradiční mechanismy přátelení nevyhovovaly. Jde mi jen o to, že nové technologie přináší obrovské možnosti, které by bylo škoda nevyužít, a navíc nás staví do nové situace. Kolik lidí můžeme potkat a poznat v "reálném" životě - a kolik na internetu? Ten prostor na internetu je prostě mnohem širší, a proto je nutné se naučit "dobře vybírat" a "neztrácet čas a směřovat rovnou za těmi správnými lidmi".
    Prostě, i "sociální" svět pracuje s informacemi, a těch informací je obecně teď prostě tak nějak... eh... víc. Je potřeba hledat cesty, jak se v tom zorientovat.
  • 28. 2. 2006 17:17

    Jan - honzzz(zavinac)gmail(tecka)com (neregistrovaný)
    Už o tématu přemýšlíme pár dní, a lecos se nám tu vynořilo, tak zkusím nadhodit něco konkrétnějšího - ať si máme s čím hrát a máme co zkritizovat i na úrovni konkrétní aplikace našich myšlenek:
    Potřebuju hledat - nebo spíše být navigován "přáteli"- na internetu na informace, které mě zajímají, a (řekněme to co nejobecněji) spojovat se s dalšími lidmi, kteří mají charakteristiky, které mě zajímají (zájem o podobná témata, znalosti, inteligence a komunikační dovednosti) - tzn. že potřebují zároveň vyhledávat a být vyhledatalný. Takže udělám tohle:
    Na veřejně dostupném "identitním" serveru si zaregistruji identitu - jednoznačné a nezaměnitelné jméno, obdoba e-mailové adresy pro mailové služby v oblasti identitních služeb + volitelně pár údajů (jméno, mail, fotku atp...). Na svém počítači nainstaluji klientský program, který s identnitním serverem komunikuje pomocí otevřeného protokolu itp (Identity Transfer Protocol). A vrhnu se do svých oblíbených činností na netu - vyhledávám články, čtu diskuse, přispívám do diskusí...
    Při tom klient všude kam přjdu/tam kde chci moji činnost podepisuje - do mých příspěvků v diskusi vkládá charakteristický tag, který je pro ostatní viditelný, jednoznačně (pokud možno i zapamatovatelně) mě identifikuje, dává ostatním najevo "nebojte se se mnou komunikovat, tady jsem otevřený" a zároveň funguje jako link na rozhraní identitního serveru, který agreguje informace o veškeré mé činnosti na netu (klient mu totiž posílá informace o tom, na jaké stránky chodím, do jakých diskusí přispívám a s kým se v jakém kontextu bavím) strukturuje je do nějaké srozumitelné a přehledné podoby a v rozsahu přístupových práv (pro vyhledávací boty americké vlády pokud možno 000), který je určen mým vztahem k jednotlivým kategoriím případných zájemců (neznámý - dobře známý a důvěryhodný člověk) je zpřístupňuje (své oblíbené erotické stránky zpřístupňuji jen těm nejdůvěryhodnějším, kteří se navíc také nebojí být otevření).
    Pár dalších nadšenců si řekne, že být čitelný (v určitém kontextu - klientský program samozřejmě nemusí být spuštěný pořád) může bý užitečné, a jdou do toho taky - zaregistrují se. Vše se posouvá na jinou úroveň. Server zaznamenává, že při brouzdání potkávám nejen nejednoznačné a možná ne-trvalé nicky, ale "identity" ochotné o sobě prozrazovat relevantní informace - a skrze IDtagy-linky se server připojuje na jejich identitní databáze! Můžu se pak podívat, kam chodí, o co se dále zajímá a s kým se baví ten, který mě v jedné diskusi zaujal. Ale mnohem víc než to - můžu nechat server, aby tohle "podívání se" dělal za mě - analyzoval stále se hromadící zaindexované thready diskusí, weby které jsem navštívil a rozhovory, které jsem vedl, rozpoznával průniky vyhledával společná klíčová slova, shodné identity v porovnání s identity-databázemi ostatních; dále sledoval kam oni chodí a s kým se baví a vyhledával v tom to, co by mohlo zajímat i mě.
    Pak už zbývá jediné - vámi zmiňovaná RSS čtečka, která umí nejen agregovat mnou vybraný obsah ale i komunikovat s identitním serverem a strukturovat mi zobrazovaný obsah podle toho, co od něj dostává - navigovat mě kam potřebuju, odkrývat mi možnosti a pomáhat mi zaznamenávat, vyhodnocovat a organizovat informace o tom, kudy jsem na své cestě sítí prošel.
    A já už budu systém dál učit tím, že mu poskytnu zpětnou vazbu v podobě hodnocení výsledků jeho činnosti - ne ovšem explicitně, to by bylo otravné a namáhavé, primitivní a ne dost elegantní. Prostě umožním serveru, aby vyhodnocoval moje reakce na to co mi předhodí - začnu se víc bavit s někým, koho mi předhodil a začnu chodit na weby, na které mě odkázal? Výsledky se zpřesňují, relevance roste, síť se vynořuje. Integrace s otevřenými komunikačními protokoly (SIP, jabber,...) je jen komunikaci usnadňující třešničkou na dortu.
    Když odmyslíme technické problémy, bezpečnostní otázky atp... myslíte, že by vám podobný systém mohl k něčemu být? A pokud ano, jak byste jej modifkovali?