Vlákno názorů k článku Když prohlížeč slyší aneb O co jde v aféře kolem odposlechu v Chromium od fthh - Proč nemluvit na elektroniku. Ale je rozdíl zda...

Presne ako píšete, keď to dokáže auto, prečo to nedokáže Google?

Jak moc vážně to myslíte s tou paralelou s jogurtem? Totiž, když ji vezmeme se vším všudy, tak ano, na jogurtech to je, ovšem písmem tak malým, že má nezanedbatelná část občanů problém to vůbec přečíst, a zdaleka ne každý si ono složení čte.

Když to přeneseme na elektronické služby, tak by Vám mělo stačit, že by ony informace byly někde k dispozici (třeba v PDF na webu, tuším, že se tomu říká obchodní podmínky) a kdo chce, může se na ně podívat, přičemž by dokonce nemusely být nutně extra srozumitelné, hrálo by se čistě o to, aby bylo možno je (za předpokladu "dostatečné úrovně" čtenáře) pochopit.

Jenže takový stav už přece dnes (aspoň formálně) na netu panuje a třeba Facebook ukazuje, že si do podmínek můžete dát cokoliv a člověk obecný to akceptuje.

Takže o co přesně Vám jde? Jen o to, aby byl formální rámec důsledně naplňován? Nebo by se mělo uživatelům nějak vnucovat upozornění, že použitím dané služby jsou šmírováni a ať si to tedy radši dvakrát rozmyslí? To by ale v případě jogurtu odpovídalo situaci, kdy si ho beru z regálu a přiskočí prodavač s hláškou "Pozor, tento jogurt obsahuje to a to, jste si jist, že si ho opravdu chcete koupit?".

Dokonce jsme na netu v něčem dále než v reálu, když si kupuju jogurt, nemusím nijak explicitně dávat najevo, že jsem si přečetl jeho složení a souhlasím s tím, že to je to, co chci.