Hlavní navigace

Hackers Congress 2015: Na internet půjde uložit soubory opravdu bezpečně

5. 10. 2015
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Marek Janouš
Příznivci osobní svobody a soukromí a zároveň odpůrci sledování a přebujelé státní moci probírali v Praze své možnosti odporu i obrany.

Od pátku 2. do neděle 4. října konal se v Paralelní Polis už druhý Hackers Congress. Několikapatrová budova v pražských Holešovicích je už zhruba rok domovem jednak kavárny přijímající bitcoiny, jednak společného pracovního prostoru Paper Hub, jednak je tu přednáškový sál „Institutu kryptoanarchie“ založeného skupinou Ztohoven, a působí tu Makers Lab zaměřená na 3D tisk.

„Kongres“ je ovšem pojem dosti vzletný. Podle pořadatelů se zúčastnily celkem čtyři stovky lidí včetně padesátky vystoupivších. Odhaduji však, že v průběhu kongresu bylo najednou přítomno obvykle tak kolem 150 lidí, někdy možná ke dvěma stovkám.

Pořadatelé kongresu zvládli naplnit programem dva a půl dne v několika prostorech souběžně. Ale jen některé přednášky byly vysoce odborné, zatímco jiné povšechnější a přístupnější. Některá vystoupení se zabývala dokonce uměním nebo obecným lidstvím. Stručně shrnu jen několik z těch, které měly blízko k zaměření Lupy.

Distribuované, a přece bezpečné ukládání souborů

Na kongresu byly představeny dva různé projekty, jež se sobě nutně částečně podobají, přestože vlastně řeší jiný hlavní účel.

Pavol Rusnák („Stick“) předvádí práci s IPFS
Foto: Marek Janouš

Pavol Rusnák (přezdívaný „Stick“) ukazuje práci s IPFS

Pavol Rusnák, spolutvůrce bitcoinového Trezoru, představil IPFS čili „interplanetární souborový systém“, o nějž se začal zajímat teprve před několika týdny. Na jeho vývoji se bezprostředně nepodílí, ale postoupil už několik patchů.

Základním smyslem IPFS je sdílení souborů. Jde o distribuovaný souborový systém, v němž jsou soubory určeny jedinečným hashem podle svého obsahu.

K souboru na IPFS se dostanete skrze hash tohoto souboru a víceméně vás běžně nezajímá, kde přesně je soubor uložen. Je na vašem klientovi, aby měl nejčastěji otevírané soubory uloženy místně — podle velikosti přiděleného prostoru.

Určité soubory si však můžete „připnout“ a tak zajistit, že je máte vždy uloženy místně a pomáháte být jejich zdrojem pro celou síť.

IPFS má jednak zabudovanou ekonomiku podněcující hostování souborů (jednotkou směnou jsou „filecoiny“), jednak ovšem pokročilé zabezpečení toho, aby uzly sítě nemohly podvádět ani podvrhovat. Inspirací byl Bitcoin, BitTorrent i Git.

Obdobnou úlohu, ale za odlišným účelem, řeší projekt MaidSafe, jenž vyvíjí síť SAFE (Secure Access for Everyone). Projekt představil Martin Šíp.

Podle Martina jde projektu MaidSafe o to, abyste mohli „někam do internetu“ bezpečně uložit soubor tak, aby se k jeho obsahu nemohl dostat nikdo nezvaný. Síť si váš soubor rozdělí a neustále se ho snaží držet aspoň ve čtyřech kopiích, přitom nemá být dohledatelné, kde přesně soubor je, ani čí je. To je podstatný rozdíl oproti prostému uložení zašifrovaného souboru do centralizovaného cloudu.

Jakmile vypadne jeden uzel ze čtyř držících určitou část souboru, síť okamžitě vytvoří jinou čtvrtou kopii na jiném uzlu. Martin přirovnal uzly sítě k mravencům, kteří těsně spolupracují v malých skupinách, a přitom se celé mraveniště chová jako jeden organismus.

Uzly sítě plní různou úlohu. Někdo může být jen klientem, zatímco jiný „farmářem“, který poskytuje síti úložný prostor i výpočetní výkon a tak sklízí „safecoiny“.

MaidSafe slibuje uvedení své sítě do konce roku.

Zákon není spravedlnost

Jedním z nejzajímavějších zahraničních hostů kongresu byl Paul Rosenberg. Vystoupil s přednáškou, jejíž zkrácenou textovou podobu vydal jen několik dní předtím na svém webu Free‑Man’s Perspective: Může být spravedlnost beze státu?

BRAND24

Paul se v přednášce pokusil vyvrátit obvyklé přesvědčení, že jedině stát je zárukou práva. Nastínil, že spravedlnost není totéž, co zákon, a že lidské vnímání spravedlnosti nepotřebuje desítky tisíců stran zákonů; doložil to na různých dějinných příkladech úspěšně uplatňované spravedlnosti „svépomocí“.

Poukázal na to, že v naší současnosti — jak americké, tak i české — je velice nákladné a zdlouhavé domoci se práva soudní cestou a že mnohem levnější i rychlejší je arbitráž či mediace — rozhodčí nebo smírčí řízení. To ovšem vyžaduje dobrovolnou účast stran. Paul proto navrhuje, že řešení sporů arbitráží lze kupříkladu stanovit v licenčních a smluvních podmínkách.

Rosse Ulbrichta odsoudili pro výstrahu

Lyn Ulbricht v Praze
Foto: Marek Janouš

Lyn Ulbricht v Praze

A jeho trest je nepřiměřeně tvrdý, věří jeho matka Lyn. V sobotu večer naplnili sál „Slévárna“ v holešovické La Fabrice zájemci o to, spatřit a vyslyšet matku zakladatele Silk Road.

Jestliže jste případ internetového tržiště Silk Road vnímali jen povrchně a okrajově, pak je pro vás Ross Ulbricht nejspíše jen ten chlápek, co vydělal těžký balík na Silk Road, ale neužil si ho, protože ho dopadli a zavřeli na doživotí (bez možnosti amnestie).

Lyn Ulbricht nemluvila o tom, co Ross spáchal nebo nespáchal; ostatně to nemůže přesně vědět a technologiím nerozumí. Mluvila o tom, jak probíhal soud s ním.

Je přesvědčena, že Rossovi nebyl dopřán spravedlivý proces, že mu byla zákonná práva upřena několikerým způsobem a že celé řízení bylo zákulisně zmanipulováno tak, aby porota slyšela jen to, co se hodilo, aby Rosse odsoudili — exemplárně.

Diváci v La Fabrice
Foto: Marek Janouš

Diváci v La Fabrice

Lyn připomněla také to, že Ross byl odsouzen za zločiny, které spáchali (nebo údajně spáchali) skrze Silk Road jiní — že totiž i na jeho případ lze nahlížet jako na přesun odpovědnosti na dopadeného nebo známého prostředníka, zatímco pachatel zůstává neznámý.

Lyn Ulbricht je ovšem matka bojující za svého syna. Zájemce o bližší podrobnosti od zdroje bez osobní vazby odkáži proto například na Ars Technicu.

Po vystoupení Lyn Ulbricht byl promítnut dokument „Deep Web“, jenž se případu podrobně věnuje.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).