Vlákno názorů k článku Hračičky pro děti, a to supermoderní od cc - Hezké a dlouhé. Ale pravdu má autor článku.
-
ML (neregistrovaný)Hezké myšlenky, jen bych nikdy netvrdil, že co je nové je dobré a co je staré je špatné. Káčou dítě nedostávám do 19. století. Ono je to i tak - začali jsme příliš spoléhat na techniku, která není všemocná a vyžaduje energii, která může dojít, není spolehlivá, často selže, není bezpečná. Stačí málo a může se např. úplně zhroutit internet, může se zjistit jednoznačně, že elmag. záření škodí živočichům i nám atd.atd. Budeme pak ještě umět žít? Vždyť základní návyky k přežití budou zapomenuty. Představte si na chvilku třeba situaci, že nebude delší dobu k dispozici el. proud. Nebo benzín, nebo internet a domyslete do důsledků co se bude dít.
-
Nesnáším tenhle zapšklý styl. Autor okázale prezentuje svůj odmítavý postoj k nějakému jevu, ale použitým stylem zdůrazňuje (nejspíš neúmyslně), že stojí na okraji většinového názoru a vlastně tím říká "To, co kritizuji, to, co se mi nelíbí, je právě to, co si myslí většina lidí."
Uniká mi, proč bych u dětí neuspěl s jinou, než hypermoderní hračkou. U dítěte uspěji s čímkoliv, co je upoutá a zabaví. A záleží jen na mém přístupu rodiče/dědečka/strýce/rodinného přítele/... jestli jsem takovou hračku pro dané dítě najít a náležitě mu ji "prodat".
Na druhou stranu, z racionálního pohledu, nechápu tento odpor k moderním hračkám. Pokud vím, děti si hrají proto, že se tak připravují na budoucí život. To je myslím (zdůrazňuji toto "myslím" - čtěte IMO) prokázáno jak psychologicky, tak evolučně. Pokud tedy dítěti staromilsky vnucuji dřevěné loutky, běhací koníky nebo třeba káču, k čemu jej to vlastně vedu? K životu v 19. století? Jistě, někdo tuto dobu může považovat za ideál, zlatý věk, ale určitě tím nepomohu dítěti, aby zapadlo do moderního (tj. současného) světa.
Osobně preferuji, aby se děti s moderní technikou a jinými technologicko-společenskými jevy (např. bankovními kartami) setkávaly od co nejútlejšího věku, aby pro ně ztratily, co ztratily - nikdy nezískaly, punc vyjímečného, braly je jako něco normálního a mohly svůj život začít budovat na stavu jaký je, a úsilí potřebné k učení věnovat novému, ne starému.
(Ale, ještě mne napadá, vy možná nepíšete o moderních hračkách, ale o pseudohračkách - blýskavých neužitečných věcech, které nic neučí, nic nerozvíjejí, jen berou čas. Takové se ale dělaly v každé době, jen je dřív dělali z pestrých plastů, leštěné mosazi, lakovaného dřeva, lesklé keramiky, ... Neházejte, prosím, všechno do jednoho pytle.)
Howgh.
