S masivním nástupem moderního Internetu, přesněji řečeno s masivním nástupem online služeb, mezi něž můžeme počítat především různé konference, chaty, seznamky a podobné aplikace pracující na principu komunikace osob – uživatelů v reálném čase nebo mimo něj, se naskytnul problém takzvané online komunity. Možnost anonymizace v prostředí sítě dala mnoha lidem příležitost vyjadřovat se bez ohledu na přirozená omezení, daná jejich socializací (tedy přizpůsobením se společnosti), kterým se naučili již v dětství a která jsou tak typická pro „vnější“ svět.
Doba závislých jedinců, kteří byli u blikajících obrazovek připojených k celosvětové sítí schopni strávit bez jídla a čerstvého vzduchu na chatech a konferencích celé dny a týdny, již doufejme z větší části pominula. To však neznamená, že by problém s rozdílností světa „tady“, tedy v online prostoru, a „tam“, tedy v konvenční realitě, ztratil na palčivosti.
Představa, že virtuální prostředí a realita mimo něj jsou skutečně odlišné světy, je velice zakořeněná. Pregnantního vyjádření se dočkala v populárním vědecko-fantastickém filmu Trávníkář (The Lawnmover man), brutální cyberpunkové vizi z počátku devadesátých let. Dodnes přetrvává představa, že každý pravidelný uživatel Internetu – ať už chatař nebo online publicista – má dvě osobnosti. Jednou z nich je ten „obyčejný“ člověk, který každý den vykonává obyčejné věci, chodí do obyčejné práce, aby se pak změnil v superhrdinu, hrozivého hackera (Matrix), krále nebo cokoliv, čím by si přál být.
Online prostor, virtuální svět vytvořený počítačovou sítí, a realita ve skutečnosti nejsou dvěma oddělenými vesmíry. Ty, kteří si myslí opak, přesněji ty, kteří v sobě živí představu této rozdílnosti, sice nic nepřesvědčí, avšak nabízí se velmi triviální příklad. Pokud telefonujete nebo se účastníte třeba videokonference, nacházíte se snad „uvnitř“ telefonní sítě? Nikoliv. Jste její uživatel stejně tak, jako jste uživatel Internetu, když pracujete s jeho službami. Vaše osobnost jako uživatele je stále stejnou osobností, jakou v sobě nosí vaše tělo, nic se v ní nemění. To, že na Internetu, při používání jeho služeb, je možné odhodit některé z bariér typických pro každodenní realitu, je jedna věc, ale rozhodně nelze proto odštípit virtuální svět od obyčejného.
S pokračujícím vývojem mobilních technologií, PDA, GPRS a podobných fines, jež nám umožňují nosit „Internet s sebou“, dochází k prorůstání obou světů. Uživatel již není připoután k obrazovce v potemnělé místnosti. Jak se používání sítě stává denní, naprosto běžnou záležitostí, začíná tajemný virtuální svět pomalu, ale jistě vymírat. Osobnosti uživatelů se i v rámci jejich vědomí propojují a uživatelé si tak uvědomují prostý fakt, že připojením se k Internetu nepřestávám být Vojtěchem Bednářem a nestávám se Velikým Bojovníkem, leč že jsem v obou případech, tedy online i offline, pouze tím prvním.
Z technicko-sociálního pohledu tak dochází k určitému odstínění „démona Internetu“ jako tajemného světa a jeho transformace v to, k čemu je v současnosti primárně určen a co jako jediné mu skutečně dává smysl. Totiž, aby fungoval jako užitečný pomocník pro každodenní život jednotlivce, aby mu přinášel informace, aby mu umožňoval komunikaci a aby mu šetřil práci i čas, jenž by do toho všeho musel investovat při využití jiných, méně integrovaných prostředků. Technologie se stávají lidskými a laickými. Soumrak nad tajemným, protože díky zastřeným závěsům a zatuchlému vzduchu v místnosti temným světem Internautů, je nezastavitelný, a je to tak jedině dobře. Účelem sítě není lidi izolovat ani vytvářet malé skupiny osob sdílejících společné utopické představy, ale zpřístupňovat dialog napříč různými komunitami, kulturami a především mezi jednotlivými uživateli. Odcizení typické pro počátek online éry, pro rozdvojené existence uživatelů, především těch nejzapálenějších, se tak postupně, s přispěním autorů technologií, ale také například psychologů, mění v integraci. A to je proces jak pro síť, tak i především pro její uživatele rozhodně mnohem pozitivnější.
ČLÁNKY DO MAILU