Malá poznámka, "před tím středověkem" (i před slavnými "starými Římany, co již natírali lokomotivy suříkem") byl ohromný časový úsek tříbení a hledání (a středověk ho samozřejmě nedokončil, ale to tu nebudu zbytečně pitvat). A my to chceme předběhnout nějakými pár desetiletími Internetu? Jak dlouho tvořili rýžový systém na Bali?
Všichni podléháme nějaké iluzi, že se zrychlil vývoj. Ale kdepak, copak jsme o tolik chytřejší, schopnější, mravnější... než naši předkové? Měli týž mozek i ruce, inteligenci i představivost, šikovnost i sílu... To se vynálezy všeho druhu neožulí. Pořád máme jedny a tytéž lidské možnosti i hranice.
Vývoj se sice asi nezrychluje tak, jak se nám zdá, přece ale o něco chytřejší a schopnější jsme (mravnější už as ne).
Je to dáno tím, že mnohem se dnes mnohem více lidí než kdykoli v minulosti může do procesu vývoje aktivně zapojit a mnohem více lidí je na úspěchu vývoje motivováno. Je to dáno nejen demograficky (více lidí) a sociálně (svobodní lidé s volným časem), ale i naším pocitem, že vývoj probíhá a zrychluje se.
V historii lidé pocit vývoje obvykle neměli. Obvykle se jim svět zdál strnulý, v některých dobách viděli svět jako upadající (od zlatého věku do věku chaosu), vývoj je ale poměrně nová myšlenka a prakticky ji nenajdeme mimo židovsko-křesťanský svět. I v křesťanské Evropě trvalo mnoho staletí, než se myšlenka vývoje dostala z roviny spekulace do roviny praktického života. Proto v minulosti míval obyvkle generacemi vyzkoušený postup vyšší cenu než inovativní řešení. Někomu by se to dnes možná zdálo jako dobrý přístup, faktem však je, že řada kultur díky tomu zanikla.