Hlavní navigace

Jak na datovku: Kdo má IČ nebo živnost, tomu začne stát doručovat pouze elektronicky

15. 11. 2022
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Ministerstvo vnitra ČR
Stát na začátku příštího roku zřídí 2,2 milionu datových schránek. Přihlašovací údaje k nim přijdou živnostníkům i členům statutárních orgánů spolků a společenství vlastníků jednotek. S datovkou je to přitom jako s ohněm: je to dobrý sluha, ale zlý pán.

O datových schránkách neboli datovkách se v souvislosti s jejich povinným rozšířením mimo okruh firem a speciálních profesí naplánovaným po Novém roce mluví v posledních týdnech daleko víc. Lupa proto přichystala seriál, který bude právě o datovkách. Neklade si za cíl detailně a odborně rozebírat jednotlivé aspekty jejich fungování pro experty, čemuž se ve svých četných článcích na Lupě věnuje kolega Jiří Peterka. Chceme datovky a důsledky plynoucí z jejich používání představit těm, kteří informačním technologiím zrovna dvakrát neholdují, a přesto se jim povinné zřízení datové schránky už za několik týdnů nevyhne.

Kde se vzaly datovky

Datové schránky jsou s námi už třináct let. V červenci 2009 byly podle zákona č. 300/2008 Sb. zřízeny všem orgánům veřejné moci, tedy všem ministerstvům, úřadům, policii, soudům, notářům, městským částem, obecním úřadům a spoustě dalších subjektů. Těchto schránek je něco lehce nad 10 tisíc a mají jednu výsadu: doručovat do nich lze vždy bezplatně.

Aby si stát nemusel zprávy posílat jen mezi sebou, zřídil v témže roce povinně datovku i každé právnické osobě zapsané v obchodním rejstříku, jinými slovy každé obchodní společnosti bez ohledu na její formu. Těch je zhruba 690 tisíc. Už tehdy se počítalo s tím, že takové množství datových schránek se nedá spustit ze dne na den, a proto se přihlašovací údaje k nim rozesílaly v několika vlnách během tří měsíců. O tři roky později se povinnost mít datovou schránku začala týkat advokátů a daňových poradců. Těch je dnes dohromady zhruba 25 tisíc.

Mohlo by se zdát, že teprve se zřízením datových schránek mohli lidé se státem a stát s nimi komunikovat elektronicky. Ale tak tomu rozhodně není. Tato možnost tu byla dávno předtím, už na začátku milénia, kdy od října 2000 vstoupil v účinnost zákon o elektronickém podpisu (zák. č. 227/2000 Sb.). Každý, kdo chtěl, mohl některou ze tří tuzemských certifikačních autorit požádat o vydání kvalifikovaného certifikátu a jeho prostřednictvím vytvářet elektronický podpis uznávaný úřady. Dokonce bylo možné tímto způsobem i ušetřit. Zákon o správních poplatcích osvobozoval jindy zpoplatněné úkony opatřené kvalifikovaným elektronickým podpisem, pokud je bylo možné vyřídit dálkově a poplatek nebyl vyšší než 2000 korun.

Na tomto místě si neodpustím jednu osobní vzpomínku na jednu z doprovodných přednášek na brněnském Invexu 2008. Duchovní otec datových schránek, tehdejší náměstek ministra vnitra Zdeněk Zajíček, tam rok před zavedením představoval svůj projekt eGon a výhody datovek. Když jsem se ho jako novinář ptal, jak by mě motivoval k tomu, abych místo e-mailů s elektronickým podpisem stál o zřízení datové schránky, přiznal, že datovky nejsou to, co bylo primárně navrženo, aby řešilo komunikaci směrem od občana k úřadům, ale naopak.

Stát potřeboval mít způsob, jak levně, spolehlivě a prokazatelně doručovat sám mezi sebou, ale hlavně směrem k veřejnosti. Už tehdy procesní předpisy jako správní řád, občanský soudní řád a další umožňovaly požádat o doručování elektronicky. Problém ale byl s prokázáním, že příjemce elektronický dokument skutečně obdržel. E-mail je už z principu komunikačním nástrojem nezaručeným, nespolehlivým. Po odeslání nezjistíte, zda a kdy jej příjemce obdržel a přečetl. (Samozřejmě existují potvrzení o doručení a o přečtení, ale u nich je to příjemce, kdo rozhoduje, jestli budou odeslána.)

A proto právo spoléhá na ochotu adresátů potvrzovat do tří dnů přijetí e-mailu dalším e-mailem s elektronickým podpisem. A pokud příjemce takové potvrzení neodešle, úřad postupuje, jako by o elektronické doručování vůbec nepožádal, listinu zabalí do obálky a odešle poštou.

Když teď známe pravý důvod, proč stát tolik prosazuje datové schránky a nejradši by je zřídil povinně všem, nepřekvapí, že už v roce 2010 datovky vyhrály anticenu Křišťálové Lupy. Absence jakékoliv pozitivní motivace, tedy postup metodou biče bez cukru, jsou i v oblasti e-govermentu pro státní správu, a tím spíše Ministerstvo vnitra, přímo příslovečné.

Navzdory tomu dnes počet dobrovolně zřízených datovek mírně překračuje počet těch povinně zřízených, vynucených státem. Podle statistiky Ministerstva vnitra existuje celkem přes 1,6 milionu datových schránek a 910 tisíc z nich funguje na dobrovolné bázi.

Kdo bude další na řadě

Jisté je, že se okruh subjektů, kterých se budou po 1. lednu 2023 týkat datové schránky, rozšíří. Zatím se ale nedá s jistotou říct, na koho přesně. Ve sněmovně totiž leží hned dva návrhy, jeden vládní a jeden poslanecký, který – každý jiným způsobem – zasahuje do již schválených pravidel, kdo by se po Novém roce měl zřízení datové schránky dočkat. V těchto návrzích se hraje především o fyzické osoby nepodnikající, tedy běžné občany, kteří nemají živnostenské podnikání, nejsou členy právnických osob ani nevykonávají speciální profese typu soudního znalce, auditora, insolvenčního správce, advokáta či daňového poradce. Není ale vyloučeno, že v průběhu legislativního procesu dojde na zákonodárnou kreativitu, která s podobou zákona může ještě podstatně zatřást. Třeba připomenout okřídlený výrok Olivera Cromwella: „Zasedá-li parlament, nikdo si nemůže být jistý majetkem ani životem.“

Podle stávajícího práva, platného, avšak zatím neúčinného ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 300/2008 Sb., platí, že vstupenkou do světa datových schránek fyzické osoby – nepodnikatele je od nového roku už to, že se tento člověk poprvé ověří přes národní identifikační autoritu. Stačí tedy navštívit kterýkoliv portál, kterým veřejná správa poskytuje služby občanům, na něm se přihlásit, ať už s využitím bankovní identity, mojeID, nebo jiného autentizačního prostředku, a stát má za prokázané, že jste natolik internetově gramotní, že vám ovládání datové schránky nebude činit problém.

Jenže proti tomu se postavily neziskové organizace a vláda pár dní na to ze svého ambiciózního plánu začala couvat.

Televizní spoty, které vnitro nechalo natočit a které v těchto dnech běží před hlavním večerním programem na veřejnoprávní televizi, už počítají s tím, že se zákon včas stihne změnit a změní se právě tak, jak vláda navrhuje. V tom případě by datové schránky byly v příštím roce povinně zřizovány všem právnickým osobám bez výjimky (včetně spolků, společenství vlastníků jednotek, nadací apod.) a všem živnostníkům (tedy osobám samostatně výdělečně činným). Naopak pro fyzické osoby nepodnikající by dál zůstaly na dobrovolné bázi.

Bude zajímavé sledovat, jestli se „odschránkování“ pro nepodnikatele z řad fyzických osob na poslední chvíli stihne, jestli alespoň jedna novela včas projde Sněmovnou, Senátem, podpisem prezidenta a vyjde ve Sbírce zákonů, anebo se zákon změní až v průběhu prvního čtvrtletí. To by ale potom znamenalo, že by v novém roce stačilo nahlédnout například do přehledu důchodového pojištění vedeného na ePortálu České správy sociálního zabezpečení nebo do portálu finanční správy a části lidí by byla datová schránka zřízena a části nikoliv. Věřme, že tuto dvojkolejnost zákonodárci nedopustí. Každopádně dobrou zprávou je, že u nepodnikajících fyzických osob lze datovku, ať už je zřízena jakkoliv, znepřístupnit. Všechny ostatní kategorie takovou možnost nemají.

MM socky3

Na co se připravit?

Jestliže vaše jméno figuruje v rejstříku živnostenského podnikání nebo v kterémkoliv z veřejných rejstříků evidovaných soudy, počítejte s tím, že vám v lednu, v únoru nebo v březnu přijde obálka s žlutým pruhem s přístupovými údaji do datové schránky. Po prvním přihlášení bude potřeba si nastavit nové heslo, případně jinou přihlašovací metodu.

Jak se schránkou zacházet, jaké možnosti máme k jejímu ovládání, to si představíme v dalších dílech seriálu Lupy o datovkách.

Autor článku

Redaktor serveru Lupa.cz se zaměřením na telekomunikace, média, IT a právo. Dříve šéfredaktor Právního rádce a mluvčí Českého telekomunikačního úřadu.