V článku je kapitola „Jak správně měřit rychlost“, reagoval jsem především na ni. Měření provedené v článku pak bylo zaměřené také na změření rychlosti mezi koncovým bodem a sítí poskytovatele.
„Peering“ a „ceny pro velkoodběratele“ nejde moc dohromady. Peering znamená, že se dvě sítě dohodnou na vzájemném propoji. Když se před několika lety řešily problémy s vysíláním hokeje v iVysílání, mluvilo se i o tom, že provozovatel iVysílání měl volnou kapacitu, ale některé sítě nebyly schopné od něj větší tok přijmout. A pak mohou nastat takové případy, že někdo u sebe hostuje významný obsah (třeba komerční TV stanice), a shodou okolností provozuje také komerční peering. No a o výhodách připojení k tomu svému peeringu může přesvědčovat i tak, že některým sítím přes aktuálně nasmlouvaný peering posílá menší objem provozu, než umožňuje nasmlouvaná kapacita – a zbytek pošle tak, aby to příslušnému ISP přišlo tranzitem, k jeho velké radosti. Všechny postavy v tomto příběhu jsou fiktivní a jejich podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná.
„peering“, „komerční peering“, „ceny pro velkoodběratele“ - jak to jde dohromady jste tam vlastně odpověděl sám...
jasně, když mám nějaký propoj, který mám pravidelně na limitu a nic s tím nedělám, tak to jistě někdo ze zákazníků pocítí a je to problém ISP
pokud s někým peeruju, linka vytížená není a přesto mi druhá strana neposílá tolik kolik má, no tak to je zlovůle druhé strany a tedy těžké na řešení (pokud tedy tomu vydírání nechci podlehnout)
a v těchto sférách smluvně lítají gigabity, nebo spíše desetigigabity nahoru dolu a cenově to imho nejsou zásadní položky
prostě kolem a kolem... opravdu máte pocit, že limity peeringových propojů jsou běžný problém každodenně omezující zákazníky velkých ISP?
opravdu máte pocit, že limity peeringových propojů jsou běžný problém každodenně omezující zákazníky velkých ISP?
Kdybych měl takový pocit, nejspíš bych to napsal. Ale ať hledám, jak hledám, slova „běžný“, „každodenně“, „velkých“ hledám ve svém komentáři marně.
Příklady, kdy to možná způsobovalo problém, jsem uvedl. Přičemž právě měření je docela dobrý způsob, jak ověřit, zda je skutečně problém v tomhle nebo v něčem jiném.
Nejsem ajťák, ale síťař. A konstatuji, že ten článek je sbírkou polopravd. A polopravdy jsou, jak známo, horší než lež. Nepolemizuji s faktem, že "aby to jelo" gigabitem, musí být celý profil spojení volný a mít přenosovou kapacitu gigabitu. Jenž tak tomu obvykle není ani u zdroje dat (tedy na té "druhé straně") jak autor uvádí, ale také všude cestou a na straně zákazníka musí být také stroj, který je opravdu schopen takovou rychlost zvládnout. Samozřejmě, že tomu tak většinou není. Jenže ještě mnohem horší situace je v reálné praxi způsobena tím, že přenosová trasa u poskytovatele připojení má různá úzká místa, z nichž nejhorší je přemrštěná agregace, tedy sdružování datových toků od (nebo směrem k) různým zákazníkům. přenosová trasa o rychlosti 1Gbit/s je vám tedy houbeles platná, pokud na ní je připojeno hafo zákazníků (desítky, ale i stovky), kteří si myslí, že mají (a markeťáci poskytovatele je v tom usilovně utvrzují) gigabitové připojení. Nemají a mít nemůžou. Pláč na špatným chováním měřičů rychlosti je falešný. V každé zákaznické smlouvě s poskytovatelem připojení má být uvedena hodnota "běžně dostupné rychlosti" (je to zákonný požadavek!) a k jejímu zjištění jsou měřiče rychlosti postaveny. To, že vám markeťák prodal takzvané gigabitové připojení, je pouze marketingový trik. Podívejte se do smlouvy a změřte si, zda poskytovatel je schopen vám dodat v 95% případů (během kalendářního dne) připojení o smluvní běžně dostupné rychlosti. Pokud ne, stěžujte si. Pokud ve smlouvě nemáte uvedenu hodnotu běžně dostupné rychlosti, vymáhejte ji. Pokud se provozovatel kroutí a hodnotu běžně dostupné rychlosti vám nechce ve smlouvě uvést a zaručit, stěžujte si na ČTÚ!
19. 8. 2021, 10:59 editováno autorem komentáře