Neboj, nebude to moc dlouho trvat, blokování reklamního svinstva znechucenými uživateli dosáhne takové úrovně, že reklamáci internet opustí a bude hotovo.
Ineed. Bude hotovo, zustanou tu krakonosove, kremloboti a ostatni trolujici masiblove, ruku v ruce tancici svoje chorovody... Nemohu se dockat. Vstric k tem lepsim zitrkum!
Neboj, platforma blokovacího SW se rychle rozšiřuje a vylepšuje, inu kde je společenská objednávka, je i pokrok. A vyhynutí havloidů a sluníčkářů celé zemi jedině prospěje.
Když jsem ještě podnikal, tak jsem takový web vlastnil a za vlastní peníze také provozoval. A to bez toho abych ho měl zamořený reklamou. Každý kdo ho navštěvoval ale věděl že jde o web mé firmy a tak jsem vlastně nenásilně tu firmu propagoval, aniž bych ale čtenáře nasíral prolhanými reklamami na něco co by vůbec nesouviselo s oním webem a s jeho obsahem. Dnes už jsem v důchodu a proto jsem ten web i firmu zlikvidoval.
Dobře jsi udělal. Je čas růstu, čas sklízení úrody a čas odpočinku. A jen naprostý hlupák si kazí odpočinek prací. A vždy je to o tom, že: Bylo to krásný a bylo toho dost! Já dnes ihned a nekompromisně pošlu kamsi každého, kdo přijde s tím, že když jsem to kdysi tak dobře dělal, mohl bych to zkusit znovu. Mohl, ale nechci. Svoje jsem si odpracoval a teď budu už jen sklízet ovoce své práce.
Jsem povoláním zdravotník. Za svůj život jsem viděl spoustu nemocných lidí a byl jsem přímo u jejich boje o život a mnohokrát také bohužel u jeho konce. A pochopil jsem přitom že ať chudý či bohatý, každý jednou zemřeme a není na světě síla která by tomu dokázala čelit.
A když pak zemřeme, nikdo z nás si do hrobu majetek nevezmeme. Tak proč lpět na majetku? Já si chci před smrtí užít života. Než křečkovat prachy, než se ploužit jako důchodce v práci na kterou bych stejně už třeba ani nestačil, je lepší uvolnit místo mladším a jít si užívat zaslouženého důchodu.
Jednou jsme na oddělení měli člověka po mozkové příhodě. Byl to vysokoškolák a v restituci mu stát vrátil fabriku. Ten pacient dřel až ji znovu dokázal dát do chodu a opět úspěšně podnikal ve svém.
Po nějaké době měl tedy tu mozkovou příhodu. Mluvil pozpátku, nemohl se ani postavit, nedokázal ani udržet lžíci v ruce, natož aby se s ní sám uměl najíst. Kálel pod sebe atd. Prostě z něho byla najednou troska.
Jeho rodina když zjistila že je jeho stav velmi vážný, si pod dojmem že asi zemře přímo nad jeho lůžkem dělila jeho majetek. Doslova podle hesla: "Já si veztmu tohle, ty tamto."
Nám jako jeho ošetřujícímu personálu z toho všeho bylo opravdu na zvracení. A jak asi bylo jemu, to si raději ani nechci domýšlet. Já bych asi na jeho místě takovou famílii proklel.
Takže nahý jsem se narodil, nahý chci zemřít a poté ať mi ten náš zkažený svět políbí prdel!
